Reakce: Jan Schneider ve stručné reakci na článek o snižování porodnosti v ČR píše, že nízká natalita je dnes spíš než sociální problém existenciální otázkou.
Ani nově publikovaný článek New York Times neřeší hlavní problém, ale kompletně boří předpoklad Jaroslava Ungermana o přímé úměře sociální situace a míry natality. Bohatý Sever vymírá, chudý Jih se rozmnožuje. Je to téměř naopak, ale jen téměř – nedělal bych z natality úměru nepřímou sociální situaci, tedy, čím horší sociální situace, tím větší natalita (což ale rozhodně platilo kdysi, protože byla velká dětská úmrtnost).
Myslím, že problém je zcela jinde, a je existenciální. Znalci Ericha Fromma znají jeho podstatný důraz na orientaci biofilní, na rozdíl od té druhé, které říká nekrofilní (ne moc dobře se to poslouchá, ale je to logicky důsledné). Západní/Severní “civilizace” je v dekadentním psychologickém rozpoložení, dosáhla svého vrcholu, tedy konzumu, který s sebou nese sobectví, chamtivost, soběstřednost, prostě čirý kapitalistický sen a ideál svým naplněním dochází k sebedestrukci a končí, protože jeho orientace je nekrofilní.
Sociální pobídky prostě nefungují, ta závora je psychologická. Autorky zmíněného článku píšou, že “jak země bohatnou, lidé mají méně dětí; a ukázalo se, že jakmile porodnost klesne, je opravdu těžké ji znovu získat. Přestože se řada zemí pokoušela zvýšit plodnost prostřednictvím daňových úlev, peněžních bonusů a dokonce ocenění za hrdinství udělovaných ženám, které mají mnoho dětí, žádný z těchto programů nepřinesl více než marginální rozdíl.”
Nevím, jestli je imigrace řešením, ale vylidňující se bohaté země budou vždy přitahovat migranty. Zajímavá je ta pasáž o tom, že ze zemí se zlepšující se ekonomikou migrace slábne. To je zcela pochopitelné. Vícekrát jsem to psal, a to řešení má tři fáze:
1) snížení migračních tlaků ve zdrojových zemích – což je problém, jehož řešení je na nejdelší dobu, proto by se s ním mělo začít nejdřív, resp. už dávno (a ne ty země stále dál vykořisťovat): dovoz průmyslových celků, jako kdysi za minulého režimu. Žádné zbraně, žádné peníze. Důraz na hydrologii, protože sucho je migrační impetus, jemuž se nedá čelit (za zády migrantů je pouze smrt).
2) stabilizace přechodových zemí (Sýrie, Libye, Tunis, Maroko, Alžír apod.). Západ dělá ovšem všechno obráceně.
3) příprava na příchod těch migrantů, kteří přes všechna ta opatření prostě přijdou, i když se mnozí zlobí, když už jenom slyší slovo migrant, to se nedá nic dělat. Už za první světové války Rakousko dokázalo přijmout statisíce uprchlíků z Haliče, a to dokonce opakovaně – ta schopnost absorpce je obrovská, když se to umí. (Psal jsem o tom zde a zde.) Řešením byly uprchlické tábory (žádná ghetta, ale zarežimované tábory) – anebo naopak důsledné rozptýlení uprchlíků mezi obyvatele malých a ještě menších měst, po jednotlivých rodinách (zase: žádná ghetta).
