Ilona Švihlíková komentuje návrhy vládních ekonomů posílit prekarizaci práce v Česku. Je něco takového spásou pro naši ekonomiku?
Vládní NERV zaměstnal komentátory i politiky návrhem 37 opatření, které mají prý vést „k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu“. Celý materiál je vlastně takový soubor odrážek, někdy vnitřně rozporných, někde detailních a někde tak vágních, že není jasné, co jimi NERV vlastně chtěl říci. Je pozoruhodné, že NERV konstatuje, že „ČR vyčerpala své komparativní výhody“, ale kupodivu není nikde napsáno, které to vlastně jsou. Ani není definováno, proč je vyčerpala. Model je jaksi u konce, ale nikdo se nezaobírá tím, kde se vzal (kde se vzal, tu se vzal?) a čím byl podmíněn, když se tedy vyčerpal, či jaké by měl mít další směřování (protože dlouhodobě udržitelný ekonomický růst je velmi vágní termín). Až na jednu připomínku „hrůz protekcionismu“ v podobě francouzských ambicí ohledně strategické autonomie EU, chybí absolutně mezinárodní kontext, ve kterém se zřejmě nic neděje. Neboli máme tu 37 odrážek, které se vznášejí mimo čas a prostor v jakémsi neoliberálním bezčasí.
Největší pozornost ze všech opatření vyvolal návrh na „modernizaci zákoníku práce“, pod čímž se prostě skrývá jen snaha dál oslabit postavení zaměstnance s tím, že se tak zvýší produktivita práce. Koneckonců podpora migrace, která se táhne celým materiálem jako červená nit, je dalším faktorem, který má – ač to není oficiálně přiznáno – vykonávat tlak na mzdy směrem dolů. NERV se neobtěžuje rozborem nového modelu, protože žádný nový nepřináší. Pod hromadou „smart“ slov se prostě skrývá zas jenom ta levná práce. Zaměstnance je potřeba dostat do kleští tlaku levné práce migrantů a „modernizovaného“ zákoníku práce, který se postará, abychom se mentálně vrátili do časů boje za volební právo.
Podívejme se na údaje úřadů práce obsažené ve statistice MPSV. Na konci minulého roku je patrné sblížení dvou důležitých dat: počtu evidovaných nezaměstnaných a počtu volných pracovních míst. Zatímco se vždy rozebírala ona mezera mezi počtem volných pracovních míst a evidovanými uchazeči, a ta měla svědčit ve prospěch přehřátého trhu práce (který se projevoval u mnoha „analytiků“ tím, že v historii ČR rekordně reálně klesaly mzdy), pak se v prosinci 2023 situace obrátila! Počet uchazečů o práci evidovaných na ÚP převýšil počet volných pracovních míst. Jedná se jen o sezónní výkyv? Nebo je za touto situací něco hlubšího, co můžeme pozorovat ve stagnaci českého průmyslu a v neblahém vývoji indexu nákupních manažerů?
Proč takováto základní analýza není obsažena v materiálu NERV?
Když hovoříme o dlouhodobě udržitelném ekonomickém růstu, tak těžko můžeme opomenout to, že volná pracovní místa evidovaná na ÚP jsou dlouhodobě ze 75 % spjata s požadavkem na základní vzdělání. Ano, takováto pracovní místa generuje české ekonomika, což je mimochodem skvělý výsledek za těch posledních třicet let.
NERV v souvislosti s „modernizací“ (přeloženo: ještě větší prekarizací zaměstnanců) zmínil dánský příklad flexicurity. Zde je potřeba říci, že tento ojedinělý přístup stojí na zcela odlišných základech než jaké představuje Fialova vláda. Nezaměstnaný se de facto stává zaměstnancem státu – je finančně masivně zajištěn, pracuje se s ním individuálně klientským přístupem, čemuž odpovídá rozvinutý systém rekvalifikací, školení atd. Ničím takovým rozhodně naše přetížené úřady práce nedisponují. A rozhodně by zavedení takového opatření nemohlo být rozpočtově neutrální, ale vyžádalo by si nutně velké investice do aktivní politiky zaměstnanosti.
Česká ekonomika je stále silně průmyslová. Takovýto typ ekonomiky nutně generuje pracovní místa (za to bychom měli být rádi). Jenže, pokud bude pokračovat masivní nárůst cen energií daný pokusy o zelenou tranzici, tak může být naše průmyslová pýcha brzy minulostí. Není náhodou, že se i v německém tisku čím dál více hovoří o deindustrializaci. Automaticky tedy prodlužovat trendy z minulosti, aniž by se vzaly v úvahu změny klíčových parametrů (ceny energií, geopolitické vlivy), je velká chyba.
Česká ekonomika by neměla opakovat migrační chyby Německa či Francie, kde masivní migrace rozkládá celou společnost. Potřebujeme v co největší míře podpořit automatizaci i umělou inteligenci. Potřebujeme robustní systém aktivní politiky zaměstnanosti ve spolupráci krajů, obcí a univerzit. K zadržení vytvářené hodnoty na našem území musíme naopak posílit postavení zaměstnanců – ať již zastoupením v dozorčích radách, aktivní podporou sociálního dialogu nebo inspirací německým systémem Mitbestimmung. Zaměstnanecké akcie jsou rovněž vhodným nástrojem ke zvážení, podobně jako podpora družstevních forem podnikání. Nevracejme se při hledání produktivity do 19. století, ale směřujme do 21. století – ne k nevolníkovi, ale k sebevědomému zaměstnanci, který je nejvíce motivován svým angažmá na finančních výsledcích firmy a na jejím řízení.