Sociolog Ján Mišovič vysvětluje generační rozdíly v současném pohledu na EU. Proč Češi různých generací vidí Evropskou unii odlišně?
Redaktor Práva Josef Koukal před nedávnem ve svém komentáři, inspirovaném výsledky výzkumu STEM pro Český rozhlas, který se realizoval v listopadu 2023, otevřel téma vztahů našich občanů k Evropské unii. Uvádí, že výsledky výzkumu hovoří jasně a spojuje spokojenost s členstvím v EU s věkem. Pro ilustraci uvádí zásadní rozdíl v názorech dnešních nižších třicátníků, mezi nimiž se i nejstarší narodili po roce 1990, a vyšších padesátníků. Správně o nich hovoří jako o tehdejší páteři sametové revoluce a přesvědčivých stoupencích EU v referendu o vstupu. Pokládá si otázku, co se od té doby stalo tak strašného, že tato generace vůči společenství takhle ochladla?
Již při interpretaci otázky se dopustil drobné nepřesnosti, protože otázka zjišťovala spokojenost s unií, a ne s našim členstvím. V případě přesné interpretace by měl skutečně pravdu, protože mezi mladými lidmi do 29 let vyjádřily spokojenost s EU více než dvě třetiny, v okruhu generace 30-44 let to byla polovina a ve zbývajících dvou věkových skupinách třetina. Výsledek je možné interpretovat i tak, že odpovědi jsou reakcí na současnou politiku Evropské unie.
Jiný pohled na téma nabízí odpověď na otázku nakolik se naši občané cítí Evropany. Mezi mladými lidmi do 29 let jsou to čtyři pětiny a v dalších věkových skupinách se počty odpovědí pohybují mezi 70-77 %. O vztahu k EU vypovídá rovněž výsledek hlasování o setrvání v EU, v případě referenda. Kladně by se vyjádřily čtyři pětiny mladých, 62 % mladší střední generace, 51 % starší střední generace, tedy vyšších padesátníků a 50 % nejstarší generace. To ovšem vůbec automaticky neznamená, že by veřejnost byla pro přijetí eura, protože s jeho zavedením souhlasí 29 % ze souboru mladých, pětina v kategorii 30-44 let, 17-18 % v okruhu dalších respondentů. Veřejnost si zřetelně uvědomuje rozdíly mezi příslušností k Evropě, příslušností k EU, současnou politikou EU a zapojením do společné měnové politiky.
Před deseti lety se ve výzkumu CVVM objevila rovněž otázka o vztahu k EU. I když škály odpovědí nejsou srovnatelné, tendence v nejnovějším šetření je stejná jako v roce 2014. Kladný vztah k EU vyjadřovala nejčastěji mladá generace do 29 let (45 %). Následovala ji mladší střední generace (41 %). Zbývající dvě generační skupiny se s odstupem pohybovaly prakticky na stejných číslech (27 %, 28 %). Dnešní generační názorové rozdíly nejsou tedy novinkou.
Obyvatelé ČR nežijí jenom jako členové věkových skupin. Roli v jejich názorech hrají i další sociodemografické charakteristiky jako je např. vzdělání. Je známé, že v české společnosti mírně převažuje u populace 15leté a starší, maturita a vysokoškolské vzdělání (53 %), ovšem lidí s odborným vzděláním bez maturity a základní školou je téměř polovina (47 %). Ve dvou vyšších vzdělanostních skupinách je spokojenost s EU v poměru 50:63 % a u lidí s nižším vzděláním 32: 38 %. Rozdíly v rámci vzdělanostních skupin se pohybují u tohoto ukazatele v rozmezí 31procentních bodů, přibližně stejně jako ve věkových skupinách.
Výzkumníci STEM se zaměřili ještě na jednu podstatnou otázku. Jak lidé pociťují osobně vývoj od listopadu 1989. Respondenti mohli vyjádřit velmi výrazné uspokojení, dostatečné uspokojení, smíšené pocity, převažující nespokojenost a velmi výraznou nespokojenost. Za populaci ČR vyzněly výsledky takto: Výraznou spokojenost projevila 3 %, dostatečné uspokojení 11 %, smíšené pocity 49 %, převažující nespokojenost 20 % a velmi výraznou nespokojenost 17 %. Pokud bychom sledovali podíly výrazně a dostatečně spokojených mezi mladými lidmi by to bylo 25 %, v prostředí mladší střední generace 17 %, v okruhu lidí 45-59 let 9 % a v kategorii 60+ to bylo 11 %. Daleko menší rozmezí spokojených je z hlediska vzdělání. U lidí se základním vzděláním to bylo 15 %, mezi vyučenými 9 %, u respondentů s maturitou 14 % a vysokoškolsky vzdělanými 23 %.
Podobná otázka byla pokládána před pěti lety, v roce 2019. Dotázaní se vyjadřovali souhlasně nebo nesouhlasně ke správnému směřování naší společnosti po roce 1989. Tehdy souhlas se směřováním mírně stoupal se zvyšujícím se věkem. Z mladých lidí do 29 let kladně odpovědělo 50 %, v mladší střední generaci to bylo 52 %, v starší střední generaci 59 % a mezi 60letými a staršími rovněž 59 %. Komparace dnešních a minulých výsledků naznačuje, že události mezi lety 2019 a 2023 přispěly k poklesu kladného hodnocení našeho polistopadového vývoje.
V roce 2019 byl pokládán ještě doplňující výrok ve znění „Politici a lídři v posledních 30 letech většinu věcí zkazili“. I v těchto odpovědích se kladné názory zvyšovaly s narůstajícím věkem. Z mladých vyjádřilo souhlas 49 %, v další věkové kategorii to bylo 62 %, v starší střední generaci 70 % a v kategorii nejstarších byl výsledek 74 %. Obě odpovědi jsou výrazem rozdílného vnímání směřování společnosti a konkrétní realizace politiky.
Otázka spojená s hodnocením polistopadového vývoje v ČR nebyla samoúčelná. Spolu s dalšími dotazy, týkajícími se EU, přispěla k vytvoření typologie vztahu našich občanů k EU. Ukázalo se, že v současné době je v populaci 9 % euronadšenců, 11 % příznivců, 21 % vlažných příznivců, 21 % nejistých, 24 % odpůrců a 14 % skalních odpůrců. Podrobné charakteristiky jednotlivých typů korespondují se sociálním složením společnosti, uvedeným v této podobě poprvé v roce 2019. Tehdy výzkumníci identifikovali 6 tříd. Zajištěná střední třída představovala 22 %, nastupující kosmopolitní třída 12 %, tradiční pracující 14 %, třída závislá na místních vazbách 12 %, třída ohrožená 22 % a třída strádající 18 %.
Dnešní postoje k EU se projeví i ve volbách do Evropského parlamentu. V rámci celé populace považuje tyto volby za velmi důležité 17 %, za spíše důležité 27 %, za spíše nedůležité 31 % a za vůbec ne důležité 25 %.
Rozdíly ve významu voleb jsou podle typologie výrazné. Mezi euronadšenci jim nepřikládá důležitost jen 14 %, mezi příznivci 35 % a mezi ostatními kategoriemi se jejich nedůležitost pohybuje mezi 50-75 %. Určitě se uvedené názory promítnout do konkrétní volební účasti.
Pokud bych měl odpovědět na otázku J. Koukala, proč mladá generace z období sametové revoluce ochladla vůči EU, ve srovnání s dnešní mladou generací, jedna z možných odpovědí by mohla znít, že je bohatší o zkušenosti s politikou a kroky domácích politických lídrů a rovněž s politikou dnešních evropských lídrů.
Ján Mišovič, sociolog, člen Klubu společenských věd a spolupracovník Společnosti pro evropský dialog