Skladby Play Fiddle Play, The Way You Look Tonight a Pupík světa dnes nabídne Jan Schneider v dalším dílem jeho průvodce jazzovou hudbou.
Kontrabasista a violoncellista Isao Suzuki hraje a scatuje skladbu Arthura Altmana a Emery Deutsche Play Fiddle Play ! Nevtíravě ho doprovází a vkusné sólo zahraje kytarista Kazumi Watanabe, další krásné sólo zahraje pianista Kunihiko Sugano, výtečný kontrabas hraje Nobuyoshi Ino a šťávu tomu celému dodává bubeník Tetsujiro Obara.
Paul Desmond proslul jako nesmírně kultivovaný altsaxofonista, desítky let nejvěrnější spoluhráč pianisty Dave Brubecka. Altsaxofon je v jazzu spíše menšinově zastoupen, tenorsaxofon je používán nepoměrně více. Avšak to, spolu s jeho někdy až přeslazeným tónem bylo například pro Vráťu Brabence důvodem, proč volil altsaxofon – který mu nadto byl bližší lidskému hlasu, a lépe se na něm dalo přiblížit těm neuvěřitelným ptačím koncertům, které Vráťa miloval, až s trochou závisti z těch improvizací. Když se mu hodně zadařilo, smál se a říkal, že se mu tam podařilo dostat ty „fógly“. Proč to zmiňuji? Vzpomněl jsem si totiž na to při poslechu jindy až akademicky decentního Paula Desmonda, který se však v baladě Jerome Kerna The Way You Look Tonight nebývale rozvášnil. Stojí za to ho poslouchat opravdu tón po tónu, obzvláště když se mu tam podařilo nějaké ty fógly v průběhu toho nádherného sóla dostat, což vzbudilo okamžitou reakci u publika. Za pozorný poslech stojí i sólo pana kapelníka, v němž se projevilo jeho velké a plodné ovlivnění klasickou hudbou, i pozoruhodně vkusně zakomponované citace z klasiky do jazzového sóla. Nu, a ta pěkná rytmika také stojí za pochvalu: na basu Ron Crotty, na buben Lloyd Davis.
Na závěr trochu překvapení – na vídeňském jazzovém festivalu 2013 zazněla tato dosti neuvěřitelná fúze balkánské dechovky s lidovým i liturgickým sborem a smyčcovou sekcí, dirigovanou na kytaru hrajícím skladatelem Goranem Bregovicem. Kdo vydrží, jistě ocení třetí, mnohotvářnou kompozici „Pupík světa“, zaplňující (od času 8:45) více než polovinu nahrávky. Její charakter neomylně evokuje skutečnost, že Bregovic proslul zejména jako skladatel filmové hudby. Závěrečný zlomek chorálu je ovšem naprosto výtečný.