Politolog Oskar Krejčí ve své glose shrnuje zásluhy současné vlády na rozvoji česko-amerických vztahů, které českému premiérovi otevřely dveře k setkání s prezidentem USA.
„Salony lžou, hroby jsou pravdomluvné.
Ale ach, mrtví, studení mluvčí dějin, hovoří marně k běsnícímu davu,
jenž rozumí jen řeči vášně.“
Heinrich Heine
Francouzské poměry, 1832
Získat pozvání do Bílého domu – to vskutku není snadné. Nestačí jen slibovat a pochlebovat, to umí každý. Je nutné si přijetí zasloužit. Nejen slovy, ale i činy. Co tak velkého udělala současná vláda České republiky, že se její předseda dostal do Oválné pracovny? Není to sbírka na dělostřelecké granáty pro ukrajinskou armádu, i když i takový projev loajálnosti je hodný poplácání po rameni. Důležitější jsou tři věcné posuny ve vztazích Česka se Spojenými státy, které byly připraveny loni a které by měly mít větší trvanlivost než válka na Ukrajině. Dokonce by měly ustát i případnou výměnu vlády v Česku či prezidenta v USA. Jsou to Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, mohutné nákupy vojenské techniky z USA pro českou armádu a významné úpravy zahraničně bezpečnostní doktríny Česka.
- Jednostranná smlouva o obraně
Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany byla schválena vládou, oběma komorami Parlamentu ČR a podepsána prezidentem během necelých čtyř měsíců roku 2023. Tato dohoda vyjmenovává 11 lokalit, „dohodnutých zařízení a prostor“ [1], které Česko poskytne k užívání ozbrojeným silám USA. Ony vybrané lokality by neměly být základnami, ovšem Česká republika poskytne dohodnutá zařízení a prostory bez nájemného či obdobných nákladů pro ozbrojené síly USA vlastně k volnému užití. [2] Tedy něco jako předsunutá stanoviště připravená přijmout vybrané jednotky. Tak trochu jako to mají ozbrojené síly USA zařízené v Jižní Koreji.
Dohoda výslovně nezmiňuje rozmístění nukleárních náloží na českém území, ovšem nikterak to nezakazuje. Řečeno jinak, napomáhá vytvořit podmínky k pobytu jaderných zbraní USA v Česku. To však vylučuje IV. kapitola Zakládajícího aktu o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací z roku 1997, podle které se Aliance zavázala neumisťovat jaderné zbraně na území nových členských států. [3] Ovšem byla to předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, která v červnu loňského roku na setkání předsedů parlamentů zemí NATO ve Vilniusu přišla s návrhem od této úmluvy odstoupit. Jistě to ale byla jen osobní iniciativa paní předsedkyně a souvislost se zmíněnou Dohodou je čistě náhodná.
- Příspěvek na rozvoj vojensko-průmyslového komplexu USA
Podřízení se aliančnímu diktátu „dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu ročně“ vytváří z Ministerstva obrany ČR jedinečnou instituci, která má problémy utratit přidělené balíky peněz. Nemá ovšem problém nakupovat zbytečné či předražené zbraně, když k tomu patřičně motivuje vládní politiky a vystraší veřejnost. Tak se zrodila i dohoda s USA o nákupu 24 víceúčelových stíhacích letounů F-35, stvrzená koncem letošního ledna. Zatím se předpokládá, že Česko za tato letadla zaplatí téměř 150 miliard korun. V této ceně nejsou pouze platby za samotné letouny, munici, vybavení, výcvik, servis letounů, opravy a údržbu. Cena také zahrnuje náklady na výstavbu infrastruktury, nákup paliva, na přípravu odborného personálu a podobně. Uvedená částka 150 miliard korun je spočítaná na kurz 21,2 koruny za dolar, přičemž splátky z Česka budou prováděny dvakrát ročně při přepočtu v aktuálním kurzu. To není bezvýznamný údaj, neboť prvních šest strojů pro Česko má být dokončeno až v roce 2029 – tehdy má být na nich v USA zahájen výcvik českých pilotů. Dalších šest strojů má být vyrobeno do roku 2031; zbývajících 12 letounů by mělo Česko obdržet v letech 2032 až 2034. Jaké budou v té době ceny těchto letadel a kolik modernizace budou potřebovat, to lze jen hádat. Podstatné je, že platby budou prováděny nejen průběžně, ale dokonce předem.
Nákup zbytečných letadel F-35 je jen částí, byť mimořádně významnou, příspěvku Česka na rozvoj vojensko-průmyslového komplexu USA. Je tu ale ještě jeden nezanedbatelný aspekt týkající se letadel F-35. Armáda České republiky nemá a ani v příští dekádě nebude mít prostředky na plnohodnotné provozování letadel páté generace. To znamená, že se stává závislá na ozbrojených silách USA, jejich službách nejen opravárenských a modernizačních, ale například i při napojení na družicový systém. Výše zmíněná Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany ovšem vytvoří podmínky pro to, aby se letiště a další lokality na provozní servis letadel F-35 připravily. Přizpůsobena bude celá infrastruktura spojená s nákupem letadel F-35, její zapojení do systému obrany v pojetí Pentagonu: ne-základny v Česku budou kompatibilní se základnami USA v jiných zemích NATO. Protože minulý měsíc letadla F-35 získala oficiální certifikát, který je opravňuje nosit a shazovat termojaderné bomby, lze předpokládat možnost využití této infrastruktury v Česku pro nukleární síly USA. V současné době ozbrojené síly USA v této oblasti skladují své jaderné pumy na základnách v Německu, Belgii, Nizozemsku, Itálii a Turecku. Všechny zmíněné státy nakupují také letadla F-35 a připravují pro ně provozní zázemí.
- Česko jako tranzitní země
Loni vláda České republiky schválila tři dokumenty, které se týkají zahraniční a bezpečnostní politiky: Bezpečnostní strategii České republiky 2023, Obrannou strategii České republiky a Koncepci výstavby Armády České republiky. Podle těchto dokumentů se Česko oficiálně stalo tranzitním územím pro armády NATO, tedy především pro armádu USA. Všechny tyto tři dokumenty totiž obsahují jeden zásadní motiv, který nepřímo definuje geopolitickou roli Česka v plánech NATO, tedy v plánech Pentagonu. Zdůrazňují, že vzhledem k zeměpisné poloze je zásadním úkolem plnohodnotné a spolehlivé zabezpečení území Česka na podporu zdejšího pobytu aliančních vojsk a pro přesun těchto vojsk přes české území. Dokonce se mluví o potenciálně velkém množství spojeneckých sil. [4] Záměry Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany se tak stávají ještě srozumitelnější.
Když se všechny tyto skutky shrnou na jednu hromadu, je zřejmé, že si český premiér pozvání do Bílého domu zasloužil: za téměř třicet pět let po sametové revoluci nikdo neudělal tolik pro přeměnu Česka v přívěsek amerických zájmů jako tato vláda. I transformaci na vazala, která proběhne snadno, rychle a s nadšením, musí přece někdo odpracovat. Teď už je Česko – jistě na věčné časy a nikdy jinak – drobnou součástí vojensko-politické strategie USA. A to nejen té severoatlantické. Díky neustálému opakování teze, že Česko patří mezi ochránce globálních pravidel zpochybňovaných Ruskem a Čínou, stává se Česko také součástí indo-pacifické strategie Washingtonu – byť spíše štěkající než kousající součástí. Z vládních i parlamentních salonů k tomu všemu unisono Českem zní, že se tak stalo ve jménu bezpečnosti země, lidí, demokracie. A díky dekadentní žurnalistice, především té veřejnoprávní, tomu nemálo lidí věří.
Smutná bilance
Rusofobní emoce vládnoucí vrstvy v Česku jsou výhodným vývozním artiklem. Poté, kdy se volební rival současného prezidenta USA sešel s maďarským předsedou vlády, hodí se Bílému domu, když může ukázat, že má taky svého středoevropského premiéra. Navíc strategie Bílého domu na Ukrajině se dostává do velkých problémů nejen na bojišti. Washingtonu by se hodila nějaká cestička z oné, jak říká americký ekonom Jeffrey Sachs, Bidenovy války, kterou Putin eskaloval. A mnohé nasvědčuje tomu, že do listopadových prezidentských voleb se bude postavení Spojených států dále komplikovat, a to nejen ve východní Evropě a západní Asii. V Kongresu USA aktuálně schvalované další peníze pro Ukrajinu, Izrael a Taiwan situaci rozhodně nezjednoduší.
V této chvíli se každý hlas ujišťující o správnosti dalšího zabíjení lidí na Ukrajině Bílému domu hodí. Navíc v české vládnoucí vrstvě je dost lidí, kteří cítí, že válka na Ukrajině trvající až do parlamentních voleb v Česku jim přináší nenahraditelné výhody. Čím více budou v této souvislosti do veřejnosti pronikat davové emoce, tím pro vládní koalici lépe. Obecně platí, že vláda, která se na domácím poli dostane do problémů, snaží se otočit pozornost lidí směrem k mezinárodním vztahům. Rostoucí počet hrobů na Ukrajině není pro ni významný.
A tak se předseda české vlády ocitl v Bílém domě. Nebyla to laciná vstupenka.
Reference:
[1] Podle přílohy A Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany se jedná o Vojenské letiště Čáslav, Vojenské letiště Náměšť, Vojenské letiště Pardubice, Logistické centrum Mošnov, Vojenský výcvikový prostor Hradiště, Vojenský výcvikový prostor Libavá, Vojenský výcvikový prostor Boletice, Vojenský výcvikový prostor Březina, Vojenská posádka Vyškov, Vojenská posádka Rančířov a Vojenská posádka Stará Boleslav.
[2] Podle čl. 3 odst. 1 Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obranyjsou „ozbrojené síly USA, dodavatelé USA, čeští dodavatelé, závislé osoby a další osoby podle vzájemné dohody oprávněny k nerušenému přístupu a užívání dohodnutých zařízení a prostorů pro účely návštěv; výcviku; cvičení; manévrů; průjezdu; podpůrných a souvisejících činností; doplňování paliva do letadel; doplňování paliva plavidlům; přistávání, záchytu či odtažení letadel; dočasné údržby vozidel, plavidel a letadel; ubytování personálu; spojení; shromažďování a rozmísťování ozbrojených sil a materiálu; umisťování vybavení, zásob a materiálu; činností v oblasti bezpečnostní podpory a spolupráce; spojených a společných výcvikových činností; činností v oblasti humanitární pomoci či odstraňování následků katastrof; řešení krizových situací; výstavby na podporu vzájemně dohodnutých činností; a pro takové další účely, na kterých se strany nebo jejich výkonné orgány dohodnou, včetně těch, které jsou plněny v rámci Severoatlantické smlouvy“.
[3] Podle IV. kapitoly Zakládajícího aktu o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací „členské státy NATO znovu opakují, že nemají žádný záměr, žádný plán a žádný důvod k rozmístění jaderných zbraní na území nových členů, ani nemají potřebu měnit jakýkoli aspekt postoje NATO k jaderným zbraním nebo jaderné politiky – a nepředpokládají žádnou budoucí potřebu tak učinit“.
[4] Například Bezpečnostní strategie v čl. 85. uvádí, že „s ohledem na zeměpisnou polohu Česka v rámci NATO nabývají na důležitosti otázky spojené s vojenskou mobilitou, podporou přesunů spojeneckých ozbrojených sil a zabezpečení jejich pobytu na území Česka“. Obranná strategie v čl. 27 mluví o zásadním „zvýšení nároků na logistické kapacity včetně vytvoření předsunutých zásob munice a dalšího materiálu a vybudování schopnosti přijetí velkého počtu spojeneckých sil (pozemních i vzdušných) na území ČR a jejich všestranného zabezpečení“. V Koncepci výstavby je tento motiv opakován několikrát, včetně úvodního slova náčelníka generálního štábu. Například v kapitole Strategická východiska se opětovně připomíná, že „geografická poloha zároveň předurčuje ČR k zabezpečení operační přípravy svého státního území a zajištění podpory přijetí, působení a přesunů potenciálně velkého množství spojeneckých sil“.