Aleš Zpěvák vysvětluje, jak je to s projevy nesnášenlivosti ve virtuálním prostředí Internetu z právního hlediska a z hlediska demokratických institutů jako je svoboda slova nebo sdružování.
V současné době je výskyt projevů nesnášenlivosti na internetových stránkách zcela běžným jevem. Díky své anonymitě a obsáhlosti je médiem, které není možné (respektive s velkými obtížemi) zcela kontrolovat. Pro internetové prostředí je též charakteristickým rysem, že autoři nesnášenlivých projevů ho chápou jako oblast bez jakékoliv legislativní regulace. Zcela beztrestně tak na internetových stránkách demonstrují své projevy nesnášenlivosti s vědomím jejich nepostižitelnosti. Internet se pro takovéto osoby stal jakýmsi jevištěm, na kterém mohou šířit jakékoliv informace. Vzhledem k signifikantní anonymitě tohoto prostředí nikterak nedochází ani k názorové konfrontaci mezi jednotlivými autory, jež hájí odlišné postoje.
Vzhledem ke skutečnosti, že k charakteristickým prvkům demokratické společnosti patří svoboda projevu a právo sdružování, využívají extremistická hnutí nových masmediálních institutů k oslovení veřejnosti.
Internet jako masmédium, bez kterého si dnešní člověk v současnosti neumí představit svůj život, je studnicí obrovského množství informací. Přinesl však též kromě výhod i určitá negativa a s nimi spojené problémy, mezi které řadíme především: zneužívání dětí (tj. dětská pornografie); porušování autorských práv; šíření počítačových virů; útoky proti zabezpečení počítačů aj).
Internet a extrémismus
Jak je již uvedeno výše, internet se nevyhnul ani extrémistickým skupinám a jednotlivcům, kteří svoje aktivity vyvíjejí především s využitím této celosvětové sítě. Při prezentaci svých myšlenek a pro komunikaci mezi svými členy vytvářejí jednotlivé úrovně, které jsou jakousi hierarchií určitého přesvědčení a důvěryhodnosti daného jedince. Snahu o nepostihnutelnost ve využívání tohoto média lze spatřovat v častých změnách internetových adres, a v mnohých případech též v přesunu na jiný server (zejména z důvodu trestních oznámení podaných samotnými občany, anebo též v medializaci v televizi či rozhlasovém přijímači). Internet se tak na základě shora uvedeného stává místem, které je neustále „obohacováno“ o nové či inovované stránky, jejichž obsahem jsou extremistické informace.
V současnosti extrémisté počítačovou síť internet využívají zejména: 1) k propagačním a náborovým aktivitám – vytváření webových stránek s extrémistickou tématikou, které mají sloužit nejen k vzájemnému informování mezi extremisty, ale ve stále rostoucí míře i k získávání nových členů; 2) k získávání finančních prostředků, např. ve spojitosti se šířením extremistické, v současnosti hlavně neonacistické a rasistické kultury. Prostřednictvím internetu je možné si objednat CD, DVD nosič s hudbou, videem propagujícím rasovou, anebo jinou nesnášenlivost, fašismus, neonacismus, zakoupit si lze různé oblečení obsahující skryté anebo viditelné symboly extremismu aj.; 3) na výměnu, sdílení, stahování a archivování hudby, videí a různých jiných materiálů sloužících na podporu cílů extremistických skupin a jednotlivců.
Pestrá škála aktivit extrémistů, která je spojena s internetem, probíhá zejména u zahraničních poskytovatelů internetu, anebo v prostorách internetových kaváren, čímž je markantně ztížena možnost identifikace konkrétního pachatele. Elementárním nástrojem k šíření extrémistické propagandy a prezentace se stala též elektronická pošta, která měla původně sloužit jen pro písemnou komunikaci. Jejím prostřednictvím se rozesílají materiály i adresátům, kteří si takovouto korespondenci nevyžádali.
Internetová scéna je zdrojem plně zapadajícím do kategorie internetové nesnášenlivosti. Lze ji charakterizovat jako oblast, ve které jsou zakotvena a charakterizována nacionalistická schémata, která jsou doplněna o nesnášenlivost především ve formách rasismu a nenávisti vůči etnickým a národnostním menšinám, anti-islamismu, anti-imigraci, antisemitismu či homofobie.
Formy nesnášenlivých projevů na internetu jsou velmi pestré. Je evidentní, že k prezentaci nesnášenlivosti v oblasti internetu neslouží pouze psané projevy, ale též projevy obrazové (např. vyobrazení nacistické symboliky na webových stránkách), či projevy zvukové (např. možnost stáhnutí nahrávky neonacistických hudebních skupin). Při recenzi charakteru konkrétního internetového zdroje je pak nutné klasifikovat jednotlivé projevy jako celek, resp. v kontextu s dalším obsahem daného zdroje. Mezi nejobvyklejší formy nesnášenlivosti řadíme zejména: hanobení (ponižování, zesměšňování, pomlouvání, znevažování skupiny obyvatel kvůli jejich rase, národnosti, etnicity, apod.); podněcování k nesnášenlivosti (vytváření negativního obrazu skupiny obyvatel a podněcování k nenávisti vůči ní, respektive vyzývání k diskriminaci či útokům mířeným proti těmto skupinám); schvalování autoritářských a nelidských režimů a hnutí (např. propagace, podpora, znevažování a schvalování zločinů proti lidskosti atd.).
Příklady výše uvedených možných forem nesnášenlivosti se na jednotlivých webových stránkách neobjevují odděleně, ale v různých kombinacích, např. mají formu rasově orientovaných vtipů atd.
Právní postupy směřující k potlačování nesnášenlivosti na internetu
Elementárním cílem postupu proti fenoménu internetové nesnášenlivosti je eliminovat, respektive odstranit zdroj nesnášenlivosti a za druhé postih jeho tvůrce (odpovědného subjektu). Účelem odstranění nebo alespoň znepřístupnění daného zdroje je ochrana obětí či adresátů nesnášenlivosti a dále i zabránění dalšího možného šíření nesnášenlivého textu. V souvislosti se znepřístupněním daného zdroje můžeme hovořit též o ochraně dětí a mládeže, která tvoří početnou skupinu uživatelů internetu, a která je touto problematikou značně ohrožována. Sankce v tomto případě plní nejen preventivní, ale zejména represivní roli a slouží jako ponaučení a uvědomění si své odpovědnosti za vlastní jednání a jeho možné dopady.
Postih internetové nesnášenlivosti je velmi složitým problémem a je dán složitostí internetových sítí. Pokud pomineme nemožnost lokalizace všech nesnášenlivých zdrojů a snadnou obnovitelnost stránek pod jiným providerem, hlavním úskalím je identifikace pachatele, respektive původce oné nesnášenlivosti a možnost zaregistrování problematické domény v zahraničí, kde nesnášenlivost na internetu je protiprávním jednáním. V této souvislosti bych upozornil zejména na možnost registrovat tyto domény ve Spojených státech amerických, čehož využívají téměř všechny české a slovenské neonacistické skupiny. První dodatek Ústavy Spojených států amerických totiž zaručuje takřka neomezenou svobodu projevu, včetně těch nesnášenlivých, čehož využívají všechny extremistické organizace, jež mají webové stránky.
Vzhledem k charakteru internetové scény a k jejímu technologickému zdokonalování je pro postih různých forem nesnášenlivosti důležitá mezinárodní spolupráce. Na půdě Rady Evropy bylo přijato několik důležitých dokumentů v oblasti boje s internetovou nesnášenlivostí. Mezi tyto dokumenty patří zejména: Úmluva o internetové kriminalitě z roku 2001 (Convention on CyberHate) a Protokol k úmluvě o trestání rasistických a xenofobních jednání páchaných počítačovými systémy z roku 2003 (Additional Protocol to the Convention on cybercrime, concerning the criminalisation of acts of a racist and xenophobic nature committed throught komputer systems). V obsahu těchto dvou dokumentů jsou zakotveny standardy, které musí ctít všechny smluvní státy při stíhání internetové kriminality. V dokumentu je uveden též požadavek na nastavení mezinárodní spolupráce tak, aby bylo možno poskytovat informace na mezinárodní úrovni a dále možnost extradice. Obsahem dodatkového protokolu je zejména kriminalizovat takové jednání, které spočívá v distribuci rasistických a xenofobních obsahů. Trestné je na základě dokumentů např.: vyhrožování skupině nebo jednotlivci; hanobení skupiny nebo jednotlivce; popírání, hrubé zlehčování nebo schvalování genocidy či zločinů proti lidskosti, či napomáhání a návod k takovému jednání.
Jak bylo uvedeno výše, přestože vnitrostátní i mezinárodní právo má k dispozici množství instrumentů k postihu internetové nesnášenlivosti, vzhledem k možnosti registrací domén v zahraničí mnozí ze zakladatelů těchto stránek uniknou trestnímu stíhání a tudíž i postihu. V případě potírání této „webové zločinnosti“ lze poukázat na jinou alternativu, kterou je mezinárodní spolupráce na nevládní úrovni. Takovou možnost nabízí např. mezinárodní síť organizací „International Network Against CyberHate.