Přečetli jsme: Oblast Indického oceánu a jižní či jihovýchodní Asie a Tichomoří se mění v těžiště velmocenské soutěže, ve které hrají hlavní roli Čína, Indie a Japonsko spolu s USA. V budoucnu by vznikající konfigurace moci mohla polarizovat Asii.
Brazilský novinář Pepe Escobar ve svém článku pro Asia Times míní, že se „nová velká hra“ přesouvá z oblasti Asijsko-tichomořské do Indicko-tichomořského regionu, který se stává novým „pivotem“ či branou do Asie. (Poznámka redakce: Velká hra je termín používaný pro britsko-ruské soutěžení v oblasti střední Asie a Afghánistánu během druhé poloviny 19. století).
Čínská iniciativa Jedno pásmo, jedna stezka či Nová Hedvábná stezka (NHS) spojuje dohromady všechny nástroje čínské národní moci – politickou, ekonomickou, diplomatickou, intelektuální i kulturní – k tomu, aby nově utvořila geopolitický a geopolitický pořádek pro 21. století. Je to v nejbližší době hlavní organizační koncept čínské zahraniční politiky.
Spojené státy mění pohled na Indii
Reakce administrativy prezidenta Trumpa na tuto čínskou iniciativu byla minimalistická, míní Escobar. V danou chvíli se omezuje na změnu terminologického charakteru: namísto o Asijsko-tichomořském regionu se mluví o Indicko-tichomořském regionu. Tento region pak zahrnuje jižní Asii a Indický oceán, což zvedá v očích USA status Indie jako nové globální supervelmoci, schopné zadržovat Čínu.
Ministr zahraničí Rex Tillerson nemohl být jasnější, když sdělil: „Centrum přitažlivosti světa se posouvá do srdce Indo-tichomořského regionu. Spojené státy a Indie – se svými sdílenými cíli míru, bezpečnosti, svobody mořeplavby a svobodné a otevřené architektury – musejí sloužit jako východní a západní strážci Indo-Tichomoří.“
Pokusy o to portrétovat tento přístup jako „holistický přístup“ mohou maskovat to, že se jedná o geopolitický remix Obamova „pivotu do Asie“.
Oblast Indo-Tichomoří, míní Escobar, odkazuje na Indický oceán, který je součástí námořní části Nové Hedvábné stezky jako jedné z propojujících infrastrukturních stezek Číny v rámci projektu.
Čína prosazuje svobodný trh a otevřený přístup ke sdíleným zdrojům (commons), což ale nutně neznamená, že tím míní širokou institucionální síť podobnou té, nad kterou dohlížejí USA.
Indické provazolezectví
Z pohledu Indie znamená přijetí indo-pacifického konceptu docela provazolezecký akt. Indie a Pákistán se stali formálně členy Šanghajské organizace spolupráce, což představuje klíčová element rusko-čínského partnerství.
Indie, Čína a Rusko jsou členy BRICSu. Prezidentem Nové banky pro rozvoj BRICSu, která má sídlo v Šanghaji, je Ind. Indie je také členem Čínou vedené Asijské banky pro investice do infrastruktury a doposavad Indie spolupracovala v rámci Nové Hedvábné stezky.
Věci se začaly ale komplikovat v květnu, když premiér Indie Modi odmítl účast na summitu BRICS v Číně, a to kvůli projektu čínsko-pákistánského ekonomického koridoru, klíčového komponentu Nové Hedvábné stezky.
Vzápětí Nové Dillí oznámilo spuštění toho, co lze vidět jako konkurenční projekt NHS – “Koridor růstu Asie-Afrika”, a to ve spolupráci s Japonskem. Zatím se jedná o společnou vizi spolupráce mezi Japonskem s jeho investicemi a Indii s její znalostí Afriky, ale projekt chce dělat věci podobné NHS: rozvoj kvalitní infrastruktury a digitálního propojení.
Čína versus Japonsko a Indie?
K tomu si dodejme, píše Escobar, nově vzniklý spolek čtyř, tj. bezpečnostní spolupráce Japonska, Indie, Austrálie a USA.
I když Si Ťin-pching a Šinzó Abe v poslední době velebili novou kapitolu ve vztazích Čína a Japonska, realita ukazuje na něco jiného. Japonsko se bojí rychlé vojenské modernizace Číny a bude nakupovat zbraně z USA. Ve stejný moment se Nové Dillí a Canberra obávají čínského hospodářského a vojenského útoku.
Obě tyto iniciativy – tedy Koridor růstu Afrika-Asie a také “čtyřspolek” – je nutné vidět jako součást indicko-japonské strategie v Indo-Tichomoří. Dále je patrné, že Japonsko a Indie spolupracují na infrastrukturních projektech po celé jihovýchodní Asii a řadou z nich konkurují NHS.
Čtyřspolek v Asii je zatím v plenkách, ale jsou zde důvody pro to obávat se budoucnosti. V budoucnu by taková konfigurace mohla silně polarizovat Asii, míní Escobar.
Asie potřebuje asi 7 trilionů dolarů investic do infrastruktury ročně. To by znamenalo, že by ze všech zmíněných projektů měla výhody.
S ohledem na čínské ambice, je projekt Nové Hedvábné stezky napřed a čínské rezervy už proudí do Asie v podobě investic. Naproti tomu, Indie potřebuje sama značné investice do infrastruktury a její průmysl sotva stačí pro její vlastní potřeby. Během nejbližší dekády bude potřebovat asi 1,5 trilionu dolarů investic.
Hmatatelný indický úspěch je dopravní koridor do íránského přístavu Chabaharu, která je součást indické strategie pro Afghánistán. Ale to je všechno.
Kromě úspěchů v energetických projektu (solární energie) a projektů pro propojení (konektivitu) čeká Indii ještě dlouhá cesta s ohledem na indikátory sociálního rozvoje (úmrtnost dětí, hlad dětí, podvýživa apod.).
Indie tak podle Escobara může jenom těžko ztratit vědomou sázkou na spolupráci Indie-Čína v rámci BRICSu. Znamená to přijmout také to, že investice z čínské Nové Hedvábné stezky jsou užitečné, a dokonce podstatné pro rozvoj indické infrastruktury.
Dveře jsou stále otevřené. Všechny oči nyní budou sledovat nejbližší jednání Rusko-Indie-Čína na ministerské úrovni, které Indie hostí 10. až 11. prosince.
Našim čtenářům doporučujeme následující články, které umožní širší pohled na dění v Asii. K nim patří například tyto: Indie jako velmoc, Čína se obává nově vzniklého bloku čtyř, Jak moc vážný je spor dvou asijských obrů Indie a Číny?, Skutečně šokující zpráva BRICS nebo Čína a Japonsko by měly zakopat válečnou sekeru.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.