Západ potřebuje nový New Deal, říká Janis Varufakis

Bývalý řecký ministr financí, ekonom a představitel hnutí DiEM25 Janis Varufakis zveřejnil ve spolupráci s BBC2 novou výzvu, která je předzvěstí programu pro Evropský New Deal (pozn.: Nový úděl, odkaz k programu amerického prezidenta Roosevelta, který významně přispěl ke zmírnění dopadů Velké deprese 30.let ve Spojených státech). Program připravuje hnutí DiEM25 a bude v plné verzi uveřejněn v únoru.

„Díky tomu, že chudobu vzali jako osobní selhání a pracovní smlouvy na nulový počet hodin (zero hour contract) jako zlepšení efektivity, nyní establishment v zoufalství hledí na to, jak triumfuje nacionalistická internacionála.“, říká v úvodu Janis Varufakis.

Nedobrovolná podzaměstnanost je dnes podle něj hořkou cenou za politiku škrtů (austerity) a nedobrovolná migrace je hořkým plodem toho, že slušná zaměstnání se dnes nacházejí na malém území.  „Lidé se přeci nestěhují do Londýna kvůli divadlům, nebo do Británie kvůli klimatu, stěhují se tam, protože musí!“, upozornil.

Varufakis je toho názoru, že „Ani globalizace, ani elektrifikované ploty na hranicích tohle nespraví. Je iluzí si myslet, že Británie či Amerika mohou prosperovat udržitelným způsobem, když jejich sousedé budou v krizi.“

Lékem na tento palčivý problém je podle jeho slov „slušné zaměstnání, právo na mzdu, ze které se dá žít, zdravotní péče, vzdělávání a sociální bydlení v daných společenstvích.“

Jak dále pokračuje, právě odsud vzniká potřeba Nového údělu, který by byl na obou březích Atlantiku a také nový Bretton Woods, který by nově formuloval investice do lidských společenství, stejně jako hnutí Zelených formuluje odpovědi na klimatickou změnu.

Technologická výzva a základní příjem

„A navíc k tomu, potřebujeme vytvořit právo na nepodmíněný základní příjem.“, argumentuje J. Varufakis  s odkazem na výzvy nové technologické změny s ohledem na práci.

Jak Varufakis dále tvrdí, „Strach ze strojů, které nás mohou osvobodit od dřiny, je symptomem bázlivé a rozdělené společnosti.“ Hnutí anglických ludditů, kteří v 19. století ničili stroje vidí Varufakis jako nejvíce nepochopené historické aktéry. Vždyť, Varufakis připomíná, „Jejich ničení strojů nebyl přeci protest proti automatizaci. Byl to protest proti sociálnímu uspořádání, které jim bralo životní vyhlídky tváří v tváří technologické inovaci.“

„Naše společnosti musejí přijmout vzestup strojů“, Varufakis dodává, „ale také musejí zajistit, že přispějí ke sdílené prosperitě. Každý občan by měl mít vlastnická práva nad částí bohatství, které stroje produkují. Potřebujeme zajistit nepodmíněný základní příjem, který bude financován výnosy z kapitálu, ne daněmi. Já tomu říkám univerzální nepodmíněná dividenda. To nám umožní rozšířit výnosy z automatizace na celou společnost.“

 

(Ilustrační obrázek: Autor: El Desperttador (youtube) – Desperttando con Varoufakis. Tenemos un Plan B (at 3min 12s), CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=47302166)