Publikujeme ukázku z knihy Řecká tragédie autorů Ilony Švihlíkové a Konstantinose Tsivose, ve které se zaměřují na reflexi řecké krize a jejího řešení.
Následující ukázku čtenářům nabízíme v souvislosti s ukončením záchranného programu (bailout) pro Řecko, ke kterému došlo v pondělí 20. srpna. Pozn.redakce
7.10.1 Reflexe aneb Pozdě, ale přece
Poté, co se SYRIZA ocitla pod obrovským tlakem Trojky a následně po referendu, kdy byli SYRIZA a premiér Tsipras nekompromisně zaříznuti, se začalo objevovat více reflexí kriticky nahlížejících na průběh řecké krize – a to nejen z radikálně levicových kruhů, ale i z míst, ze kterých by se to příliš nečekalo.
Jednou z takových reflexí příznačně nazvané Učit se z vlastních chyb uveřejnil bývalý šéf MMF, D. Strauss-Kahn. [1]
Kahn se zastává MMF v tom, že se programu – po boku EU – zúčastnil, protože podle něj v tomto ohledu neměl na výběr, neboť Řecko podle něj představovalo systémové riziko. Haircut měl být zřejmě větší, neboť jeho povaha a načasování umožnily, že některé banky a držitelé dluhopisů „vyklouzli zdarma“. Hlavní omyl MMF spočíval v chybné diagnóze. Řecká krize byla považována za typickou krizi platební bilance (běžný účet) a krizi fiskální (viz dvojí deficit). Zásadní roli ale hrála nedokonalá podoba HMU, která byla jednou z příčin krize a měla být také řešena. Podceněny byly také institucionální slabiny Řecka, které by si bývaly vyžádaly podstatně větší technickou pomoc. MMF měl vyžadovat více symetrické narovnání (tj. ne jen týkající se Řecka) a méně pro-cyklické přizpůsobení. Stejně tak MMF vysoce nadcenil možnost strukturálních reforem přispět významně k ekonomickému růstu.
Strauss-Kahn nabádá k radikální změně postoje, nebo se chyby učiněné u Řecka budou opakovat i u dalších zemí. Návrh bývalého šéfa MMF spočíval v prodloužení splatnosti a ve významném snížení nominální výše dluhu. Uvádí také, že trvat na fiskálním přizpůsobení (myšleno: škrtech) za současné situace je ekonomicky a politicky nezodpovědné. „Poskytovat další pomoc, aby bylo spláceno oficiálním věřitelům, je prostě přihlouplé.“ Je dále potřeba učinit všechny kroky, ke kterým se dříve tzv. euroskupina [2] zavázala, aby byl řecký dluh skutečně udržitelný. Strauss-Kahn také zdůrazňuje, že Řecko žádné lehké volby nečekají, ale že by mu mělo být umožněno, aby je činilo samo, bez cizího nátlaku. Uvádí jako příklad právě lepší vybírání daní a podání si oligarchů – takováto politika by mohla vést ke konstruktivní kooperaci s orgány EU, nikoliv k antagonistické podmíněnosti. A zdůrazňuje: „Nutit řeckou vládu, aby se podvolila, by byl tragický precedent pro evropskou demokracii.“ [3] Ale přesně tato cesta byla zvolena.
Přestože už před osudným referendem v červenci 2015 zaznívaly více či méně opatrné hlasy z MMF, že „takhle to dál nejde“ (navazující vlastně na dlouhodobý spor Lagardeová versus Schäuble) a požadující větší restrukturalizaci řeckého dluhu, ke skutečně průlomovým kritickým sebereflexím došlo až v roce 2016. Jedna z nich je studie německých ekonomů, která potvrzuje to, co bylo všeobecně známé od počátku řecké krize – tj. že krize nezachraňovala Řecko, ale věřitele. Celkové vyčíslení, a navíc právě od německých ekonomů, je ale něco, čemu je potřeba věnovat pozornost.
Druhým dílkem skládačky pravdivějšího obrazu role tzv. Trojky se stala vnitřní vyhodnocovací zpráva z útrob MMF [4] o jeho počínání při dluhových krizích eurozóny. MMF nevychází v této zprávě nijak dobře. Zpráva se nevěnuje pouze Řecku, ale také Portugalsku a Irsku.
Shrňme hlavní závěry. MMF prý správně identifikoval hlavní témata, ale nebyl schopen předpovídat rozsah rizik, která se následně začala kupit. MMF se držel hlavní linie „Evropa je odlišný případ“, což ho vedlo k podcenění systematického rizika v bankovním sektoru a k ignorování nerovnováh na běžných účtech.
Kritika rozhodování se týká především rozhodnutí poskytnout Řecku výjimečný přístup k financování, aniž by ovšem byla vyžadována preventivní restrukturalizace dluhu (a to za situace, kdy již v roce 2010 bylo patrné, že suverénní řecký dluh není udržitelný). V rozhodování nebyl dodržen obvyklý proces MMF, takže je sporná i jeho legitimita. Ocitujme: „Rozhodnutí neřešit problém veřejného dluhu hned na počátku vytvořil nejistotu ohledně schopnosti eurozóny vyřešit krizi a pravděpodobně zhoršil recesi. Přímá restrukturalizace dluhu na počátku krize by byla bývala pro Řecko lepší, ačkoliv to nebylo přijatelné pro europartnery.“ [5]
MMF také nepovažoval krizi v eurozóně za příliš pravděpodobnou, takže neměl ani připraven mechanismus, postup pro program v rámci měnové unie. V rámci tzv. Trojky, která se stala hlavním věřitelem zemí postižených dluhovou krizí, se ovšem MMF od počátku dostal pod politický tlak ostatních subjektů (viz euroskupina a její kritika od Janise Varufakise).
Programy, které podpořil MMF v Řecku a Portugalsku, zahrnovaly nadměrné optimistické růstové vyhlídky. Ty následně neumožnily MMF, aby více zatlačil na evropské partnery k ústupkům, a MMF měl opět obtíže si uchovat nezávislou pozici. Poučení z minulých krizí nebyla vždy aplikována (např. negativní odezva soukromých věřitelů vůči vysocerizikovým programům).
Zpráva nicméně našla i závažná pochybení z hlediska transparentnosti. Konstatuje, že se vytvořil dojem, že MMF se k Evropě (myšleno ke krizí postiženým státům) choval odlišně. Některé dokumenty týkající se citlivých témat byly připraveny mimo běžné kanály, nebyly prováděny interní revize, což přispělo k nedostatečné reflexi chyb.
Ze zprávy vyplývají také doporučení pro další činnost MMF, která se také částečně odrazila na jeho postojích v druhé polovině roku 2016. Týkají se minimalizace politických tlaků, [6] vytvoření pravidel pro zacházení se zeměmi uvnitř měnové unie, pečlivé zvažování důsledků navržených opatření a další.
Detailní rozbor dokumentu poskytl Daniel Munevar z European Research Network on Social and Economic Policy. Zdůrazňuje, že řecký program byl výjimečný i tím, že se Řecko stalo největším dlužníkem v celé historii MMF.
Kumulující se neúspěchy „záchranného“ programu byly kamuflovány stupňujícími se nároky na Řecko. Munevar uvádí, že z počátečních 15 vyžadovaných strukturálních reforem se jejich počet zvýšil na 45, i spolu s výtkami, jak Řecko není ochotno se reformovat. Jak se ukazovaly předpovědi ohledně rychlého návratu Řecka k ekonomickému růstu jako zcela nerealistické, rostly tlaky na privatizaci z 12,5 mld. eur na 50 mld. eur.[7]
K diskusím o tom, jak „se utratily“ peníze, které šly Řecku: objevila se celá řada analýz, z nichž se o největší rozruch postarala německá analýza (Rocholl, Stahmer), které se budeme také podrobněji věnovat. [8]
Citujme ze studie: „Méně než 5 % celkové částky 215,9 mld. eur, distribuované v prvním a druhém záchranném balíčku, nebylo použito pro platby související s dluhem a rekapitalizaci bank a tím pádem přímo přispělo do řeckého fiskálního rozpočtu. Naopak 139,2 mld. eur, tedy více než 64 %, bylo použito ke splácení existujícího dluhu a k obsluze úrokových plateb. Dále bylo 37,3 mld. eur využito k rekapitalizaci řeckých bank, zatímco zbývajících 29,7 mld. eur, tj. 14 %, poskytlo pobídky pro investory, aby se zavázali k PSI (tedy haircutu soukromých věřitelů) v březnu 2012.“ [9]
Většina analýz se shoduje, byť se liší metodologie výpočtu v určitých detailech, že méně než 5 % z celkových dvou záchranných programů bylo dostupné pro řeckou vládu, aby pokryla své primární výdaje, tedy běžné výdaje, včetně veřejných investic.
Přeloženo: přes 95 % peněz ze záchranných programů se vrací věřitelům, a jen velmi málo zůstává v Řecku. Ukazuje to přesně na sociální a ekonomický stav Řecka a naopak vyčištěné bilance držitelů řeckého dluhu. [10]
Poznámky
[1] Strauss-Kahn, D. On learning from one’s mistakes. 27. 6. 2015. http://www.slideshare.net/DominiqueStraussKahn
[2] Euroskupina (Eurogroup) je tvořena neformálními setkáními ministrů financí eurozóny.
[3] Strauss-Kahn dále rovněž varuje před pokračováním zkrachovalého programu, který jen prodlužuje agonii a odstředivé tendence mezi věřiteli a dlužníky. Tyto chyby Evropa dělala mnohokrát v historii a neměla by je znovu opakovat.
[4] Je pravda, že v případě MMF dochází v posledních letech k určité revizi pozic, ať již u tématu nerovnosti (přiznání toho, že nerovnost má silný vliv na HDO), či dokonce u samotné doktríny neoliberalismu (viz např. analýza Neoliberalism, Oversold? – http://www.imf.org/external/pubs/ft/fandd/2016/06/ostry.htm), něco jiného je ovšem prosáknutí do praktické roviny. Independent Evaluation Office of the IMF: The IMF and the Crisis in Greece, Ireland and Portugal: An Evaluation by the Independent Evaluation Office. 8. 7. 2016.
[5] Tamtéž, s. 15.
[6] Což samozřejmě poněkud iluzorně působí, jako kdyby předtím na MMF žádné politické tlaky nebyly, nebo jako kdyby MMF sám nefungoval na politické bázi. Řekněme spíš, že v tomto případě šlo o překročení určité hranice a navíc se k tomu přidaly nevalné výsledky politiky Trojky.
[7] Munvar, D. The IMF’s IEO Evaluation of the Greek Program: Going beyond a Mea Culpa? European Research Network on Social and Economic Policy. 26. 9. 2016. http://www.erensep.org/index.php/en/articles/economy/222-the-imf-s-ieo-evaluation-of-the-greek-program-going-beyond-a-mea-culpa
[8] Doplňme např. německého profesora Homburga, který se sám přikláněl k tomu, aby Německo opustilo euro. Již v roce 2012 prohlásil: „Peníze našich daňových poplatníků neprospívají Řecku, ale věřitelům. Pozná se to podle toho, že jsou placeny za uzavřené konto, ke kterému Řecko nemá přístup. Podle mého názoru si věřitelé žádnou podporu našich daňových poplatníků nezaslouží…“ Prof. Homburg v rozhovoru dále hovoří o nebezpečných resentimentech i o tom, jak je Německo nenáviděno. Euro-Experte Homburg: Deutschland muss aus Euro austreten. Focus Money Online, 7. 11. 2012. http://www.focus.de/finanzen/news/staatsverschuldung/geschaeftsgrundlage-entfallen-euro-experte-homburg-deutschland-muss-aus-euro-austreten_aid_854359.html
[9] Rocholl, J., Stahmer, A. Where did the Greek bailout money go, ESMT White Paper No. WP–16–02.
[10] Bortz, P. G. Debate: How is the Greek rescue packet being spent? Institute for New Economic Thinking, 17. 5. 2016. https://www.ineteconomics.org/ideas-papers/blog/debate-how-is-the-greek-rescue-package-being-spent?p=ideas-papers/blog/debate-how-is-the-greek-rescue-package-being-spent Dodejme, že analýza Rocholla a Stahmera není vůbec Řecku pozitivně nakloněna, spíše naopak. Přesto dochází k závěru, že peníze za záchranu věřitelů se v Řecku pouze otočily.
Ukázka je z knihy Ilony Švihlíkové a Konstantinose Tsivose Řecká tragédie (Novela bohemica, 2017, e-shop).