Právě jistá rezervovanost by ale nakonec mohla ze Sýrie udělat důležitou spojnici v čínském projektu Jedno pásmo, jedna stezka.
Dekáda bojů občanské války poškodila syrský obchod. Situace se nyní mění v souvislosti s posílením postavení prezidenta Bašára Asada, takže Čína vidí v Sýrii dlouhodobý ekonomický potenciál, píše James M. Dorsey pro Asia Times.
Syrská vláda se snaží přitáhnout zájem Číny prostřednictvím komparativních výhod. Bez Sýrie, Iráku a Íránu nemá žádná „nová hedvábná stezka“ smysl, zní z Damašku.
Možnost přístupu k syrským břehům Středozemního moře, k přístavům Tartus a Lakatia, je pro čínský infrastrukturní projekt Jedno pásmo, jedna stezka zajímavou příležitostí. Doplňovala by čínské styčné body v Řecku (Pireus) a v Izraeli (Haifa a Ašdod).
Čína a přístavy východního Středomoří
S čínskými zájmy v Sýrii se pojí i možnost modernizace libanonského přístavu Tripolis, která by byla pro Čínu výhodná, protože by se zde nemusela dělit o vliv s Ruskem. Tripolis by spolu se syrskými přístavy sloužil jako alternativa Suezského průplavu. Rusko ale, zdá se, čínské záměry předpokládalo a zajistilo si rozšíření přístupu ke svým vojenským základnám v Sýrii v rámci „podpůrného logistického zařízení ruského námořnictva“. Vzhledem k nedostatku veřejných informací nejsou ruské plány v Sýrii jasné, nicméně v případě modernizace přístavu Tartus pro vojenské účely by se zřejmě jednalo o možnost využití přístavu pro všechny typy lodí, včetně letadlových. Rusko v těchto a dalších krocích vidí příležitost posílit a etablovat své námořní postavení v oblasti východního Středomoří.
V libanonském přístavu Tripolis je již čínská přítomnost patrná. Kotví tu lodě společnosti COSCO a nové vybavení přístavu dodala čínská společnost. Zkoumá se i možnost výstavby nové železniční tratě mezi Bejrútem a Tripolisem. Čína navrhuje, aby se z Tripolisu stala zvláštní ekonomická zóna spojená s Jedním pásmem, jednou stezkou. Čínská expanze v oblasti pokračuje i nákupy akvizic v dalších přístavech východního Středomoří – v Turecku a Egyptě. Znamená to, že Čína má dnes vliv v 10 přístavech šesti zemí východního Středomoří: v Izraeli, Řecku, Libanonu, Turecku, Egyptě a v Sýrii, což by mohlo zkomplikovat manévrovací prostor USA a NATO v oblasti.
To je také důvod, proč administrativa Donalda Trumpa varovala Izrael před čínskými investicemi v přístavu Haifa. Kromě jiného je možné, píše článek, že čínská přítomnost ve východním Středomoří mohla povzbudit Tureckou expanzi v na suroviny bohatých vodách východního Středomoří. Turecko dospělo k dohodě s libyjskou vládou ohledně zvláštní ekonomické zóny ve východním Středomoří.
Čína má zájem o oblast východního Středomoří v rámci své snahy integrovat širší blízký Východ do projektu Jedno pásmo, jedna stezka.
Sýrie v čínském hledáčku: obchod, investice i bezpečnost
V roce 2018 čínský ambasador v Damašku naznačil čínský zájem o Sýrii, když sdělil, že Čína chce v regionu rozšířit ekonomickou, politickou a vojenskou přítomnost. V roce 2019 pak hovořil o čínských investicích do přístavů a železnic v Sýrii. Měsíc před tím čínský prezident přislíbil Sýrii, Jemenu, Libanonu a Jordánsku investice v hodnotě 20 miliard dolarů na obnovu a rozvoj.
Čína má jako investor v regionu velký potenciál už jen kvůli tomu, že USA, evropské země a další aktéři spolupráci s oficiálním Damaškem odmítají, nebo se, jako Rusko či státy Perského zálivu, samy potýkají s dopady globální recese.
Čína je navíc schopna obcházet mezinárodní sankce proti Sýrii a má po ruce vlastní instituce, například Asijskou banku pro investice v infrastruktuře nebo Šanghajskou organizaci spolupráce. USA ovšem Čínu za syrské investice firmy Huawei kritizují – měly porušit mezinárodní sankce a důsledkem bylo zatčení manažerky firmy Meng Wan-čou v Kanadě.
Pro Asada je Čína příležitostí, jak uvolnit sevření Íránu a Ruska. Ovšem Čína se zatím omezila jen na obchodní příležitosti a nereagovala na investiční výzvy v oblasti národní infrastruktury Sýrie. Dorsey upozorňuje na celou řadu jednání čínských investorů v Sýrii v uplynulých letech.
Ve hře jsou ovšem i bezpečnostní ohledy. Silnější Asadovo postavení vyvolává obavy z přesunu v Sýrii bojujících Ujgurů do oblasti střední Asie, do Afghánistánu, Tádžikistánu a také Pákistánu, odkud pro ně bude lehčí zaměřit se na Čínu. Právě přítomnost ujgurských bojovníků v Sýrii byla jednou z příčin brutálního zásahu čínského státu proti turkickým muslimům v severočínské provincii Sin-ťiang, ze stejných důvodů byla posílena i bezpečnostní opatření na hranici s Tádžikistánem a Afghánistánem (v řadách Al Kajdy měli působit také ujgurští džihádisté). Proslýchá se, že Čína a Sýrie si vyměňovaly zpravodajské informace o Ujgurech v Sýrii a čínská strana do Sýrie vyslala svoje vojenské poradce.
Článek dále vysvětluje vojenskou spolupráci Damašku s Pekingem spojenou s ujgurským problémem, který navíc komplikuje vztahy s Tureckem v oblasti severosyrského Idlíbu, který stále zůstává mimo kontrolu vlády Bašára Asada. I přes spekulace o čínské vojenské intervenci v Sýrii si Peking v syrském konfliktu udržuje rezervovanou pozici.
Čína podporuje Asada jako záruku sekulární hráze proti islamistickému extrémismu, ale zároveň se nechce v konfliktu angažovat příliš. Hrají zde totiž roli ohledy na čínské zájmy ve vztahu k dalšímu konfliktu v oblasti, mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Jistá rezervovanost také Číně pomohla nedostat se do přímé soutěže o vliv s Ruskem a Íránem v poválečné rekonstrukci. Dorsey míní, že posílení spolupráce Ruska a Číny v době pandemie a větší íránská závislost na Číně mohou Pekingu umožnit udělat ze Sýrie důležitou spojnici Jednoho pásma, jedné stezky.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.