Rozhovor: S politologem Oskarem Krejčím jsme mluvili o volební kampani prezidentských voleb i předpokládaných výsledcích.
!Argument: Minulý týden jste v rozhovoru pro !Argument zopakoval tezi, že Miloš Zeman má pro druhé kolo malý mobilizační potenciál. Trváte na tomto svém hodnocení?
Oskar Krejčí: Připravil jsem pro vás jednoduché schéma, které vyjadřuje změnu volebních nálad veřejnosti oproti roku 2013. Je z něho zřejmé, že před pěti lety růst přízně Miloše Zemana mezi 1. a 2. kolem voleb překročil dvojnásobek, dosáhl až na dostatečnou nadpoloviční většinu. Takový růst v letošních volbách nelze z dostupných číselných informací odvodit. Dlužno ale dodat, že tři čísla v této tabulce jsou daná; to čtvrté, nejdůležitější, je pouhopouhý volební odhad založený na klamavé intuici.
!A.: Z čeho tento odhad vychází?
O.K.: Odráží mimo jiné profil prvního kola a volební průzkumy. Je však třeba říci, že výsledek voleb nelze předem spočítat z žádných dostupných čísel. Předpověď potřebuje nejen matematiku, ale i psychologii. Zatím se i matematický rozdíl mezi volebními potenciály obou kandidátů zdá malý, tedy změnitelný.
!A.: Platí tedy tolik opakované, že všichni příznivci Zemana by měli přijít k volebním urnám?
OK: Ne. To rozhodně nestačí. Má-li Miloš Zeman zvítězit, musí všichni jeho příznivci přijít – ale také v nadcházejícím týdnu zkusit přesvědčit někoho ve svém okolí, že má dát svůj hlas Zemanovi. Pak má současný prezident naději. Příznivci Zemana musejí suplovat to, co Hrad zcela opomněl – agitaci v terénu. Myslet si, že vše se dá vyřešit televizními debatami, to je sázka na jednu kartu.
!A.: Cítím ve vaší poznámce, že to pokládáte za nedostatečné…
O.K.: Nejen nedostatečné, považuji to přímo za chybné! Možná je to otázka temperamentu, která by se neměla plést do analýzy, ale mně se zdá postup Hradu příliš pasivní. Billboardy nikoho nepřesvědčí, jsou pouze informací „Jsem tady“. V této chvíli jako by se celá volební strategie scvrkla v čekání na chybu Jiřího Drahoše. To je ale nejen zbytečné, ale i velké riziko. V situaci, kdy antizemanovská média sice povětšině vysílají v mollové tónině, ale mohou kdykoliv mávnutím proutku přejít k tónině durové.
!A.: Média se zatím více věnují premiéru Andreji Babišovi než prezidentské volbě. Myslíte si, že toto téma nějak ovlivní voliče?
O.K.: Není dobré v předvečer hlasování prohrát bitvu – a demise Babišovy vlády je vnímána jako prohra Hradu…
!A.: Babiš zaútočil na prezidentovy poradce – vidíte v tom podraz vůči Zemanovi?
OK: Držme se voleb – zmínění poradci se u veřejnosti netěší velké oblibě a navíc lidé mají tendenci si myslet, že „vladař je dobrý, ti co jej obklopují, ale jeho politiku kazí“. Babišova kritika prezidentových poradců Zemanovi pravděpodobně neuškodila.
!A.: Zatím to ale vypadá, že útoky na Babiše nakonec povedou k předčasným volbám, které skončí ještě větším úspěchem hnutí ANO.
O.K.: Záleží na délce grilování Andreje Babiše a na tom, zda vše bude hnáno „nadoraz“. Dlouhodobě situaci nemůže ustát; dostaví se únava jak jeho samého, tak veřejnosti, začnou opadávat „přátelé“, kterým nebude moci zajistit zářnou budoucnost… Zatím ale Babiš potřebuje, aby byl znovu zvolen Miloš Zeman.
!A.: Dá se odhadnout, při jakých tématech by mohly být televizní debaty prezidentských kandidátů nejostřejší? Kdy by se jejich názory měly nejvíce rozcházet?
O.K.: Pomiňme nepředvídatelné: že se zčistajasna objeví nějaké kompromitující materiály, nějaké podrazy… Pak se dá říci, že celé předvolební kampani dominovalo skryté téma – osoba stávajícího prezidenta, jeho názory a styl práce. V této situaci nejvíce společnost neštěpí, ač je to s podivem, vnitropolitické otázky, ale zahraniční politika. Konkrétně migrace, východní politika a vztah k Evropské unii. Tady jsou karty rozdány, tady lze spíš ztratit než získat. Čímž se vracíme k roli chyby v televizním duelu.
!A.: Myslíte si, že v televizních debatách Jiří Drahoš chybu neudělá? Vy sám jste ho označil za politického amatéra.
OK: Politický amatér je v daném případě člověk, který se nevyzná v takzvané velké politice. To ale nemusí znamenat, že je špatný diskutér, že nezažil žádné vypjaté situace či hádky kolem stolu. Ten, kdo to dotáhl do křesla předsedy Akademie věd, má za sebou stovky sporů o nejrůznější plány, zažil bouřlivé půtky o granty, viděl velice pestrou škálu podrazů, když se rozhodovalo o titulech či zahraničních cestách… Život v akademické obci není idylický. Uspět v tomto prostředí, znamená získat či mít určitou odolnost. Nemluvě o tom, že v posledních vystoupeních působí Jiří Drahoš jako člověk, kterého volební hra baví.
Drahoš zdaleka není odborníkem, který se orientuje v povinnostech prezidenta. Kdykoliv ale může v diskusi říci, a už to několikrát udělal, že danou otázku by napřed rád předal k posouzení expertům. To sice nevypadá zrovna státnicky, když máte zastávat funkci vrchního velitele ozbrojených sil, ale v televizní debatě to je odpustitelné. Navíc to má akademický nádech a žijeme v zemi, kde lid příliš politiky nemiluje. Rozhodně to není přešlap takového řádu, jako bylo knížecí zpochybňování prezidentských dekretů Edvarda Beneše. V podmínkách volebního referenda o Zemanovi to neznamená pro Drahoše dramatický úbytek hlasů. A nezapomínejte, že chyby dělá každý – i prezident. Zatím to vypadá, že remíza v debatách se rovná Zemanově prohře. Bez aktivní agitace svých příznivců se Miloš Zeman neobejde.
Ilustrační obrázek: CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40158