Jan Schneider píše o tom, proč je holandská zahraniční politika devótní a hraje podivnou hru s ohledem na vyšetřování tragédie MH17, odhalování ruských hackerů nebo na výroky jeho bývalého ministra zahraničí.

Přestože toto není politicky korektní komentář, nebudu se navážet do obyvatel, ale jen do některých jeho představitelů. Holandsko se kvůli nim a ve světle posledních událostí totiž jeví jako stát bez důstojnosti.

Nejprve sehrálo divnou – a dosud neukončenou – hru po sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou. Pak se chtělo vlísat komusi do přízně informacemi o tom, že přistihlo ruské hackery in flagranti, jak škodili při amerických volbách. Mezitím si přiložili polínko do skomírající protiruské propagandy, když si současný ministr zahraničí vymyslel údajný Putinův výrok, který měl geopolitické důsledky. Dost trapný výčet!

Tragédie MH17

Standardně měla být vyšetřováním pověřena Ukrajina, na jejímž území došlo k tragédii, ta však vyšetřování delegovala do Holandska, odkud bylo nejvíce obětí. (V troskách letadla bylo nalezeno mnoho nových a nepoškozených holandských cestovních pasů.) Letadlo však nebylo vyrobeno v Holandsku, ani nebylo provozováno tamní společností.

Dále bylo podivné to, že vyšetřováním v Holandsku nebyl pověřen specializovaný státní orgán, ale ad hoc komise, která následně důvěru v ní kýmsi vloženou osvědčila tím, že k vyšetřování příčin nehody nepřizvala Rusko, a ani nevyužila informací od ruského výrobce rakety BUK, ba dokonce se její zástupci odmítli zúčastnit testu, který v této souvislosti provedl výrobce, koncern Almaz-Antej.

Rok po sestřelení malajsijského boeingu se dohodla Ukrajina s Holandskem, Austrálií a Belgií na tom, že informace o průběhu a výsledcích vyšetřování havárie budou utajené, že smluvní strany mají právo vetovat publikaci výsledků vyšetřování, a že závěry budou publikovány pouze v případě konsenzu všech stran. Novinářům to sdělila kancelář ukrajinského generálního prokurátora Jurije Bojčenka. Od té doby se už nic podstatného neudálo, protože účelu bylo dosaženo. Ještě ani nebylo zahájeno vyšetřování, jako viník bylo označeno Rusko, byly na něj uvaleny sankce … což byla ta pointa.

V průběhu času, kdy ještě bylo předstíráno „vyšetřování“, se tak holandské úřady stačily ztrapnit.

Zazmatkovala i BBC, když prohlásila, že černé skříňky z boeingu byly současně zkoumány ve Velké Británii a v Holandsku. Naznačila tím velmi nízkou věrohodnost celého vyšetřování.

V této souvislosti už stojí jen za suché poznamenání, bez vyvozování jakýchkoliv závěrů, že hlavní zájmy na těžbě plynu na východní Ukrajině má údajně koncern Shell, kontrolovaný holandskou královskou rodinou.

Kyberútok na USA

Podle holandských novinářů prý tamní zpravodajská služba AIVD přechytračila ruské hackery, vnikla do jejich počítačů a monitorovala je v okamžiku, kdy se chystali k průniku do systémů ministerstva zahraničí USA! Hned to sdělili americké NSA a pak se zúčastnili této kyberbitvy! Dokonce přitom prý pronikli do kamerového systému oné hackerské skupiny (Cozy Bear, pochopitelně napojené na Kreml, to bylo asi taky vidět na těch kamerách), a sledovali hackery při akci. Později prý ještě holandští zpravodajci – jako jediní na světě – zjistili transfer tisíců e-mailů a dokumentů z počítačů amerických demokratů do Ruska a opět upozornili své kolegy v USA.

Byl by to asi první případ, kdy by tradičně dost mizerně placení státní úředníci zaznamenali úspěch proti hackerům, kteří jsou jinak tak dobří, že po sobě nezanechávají stopy. Tito tedy asi tak dobří nebyli, potom je ale úplně nepochopitelné, jak se takovým čučkařům, kteří hackují pod kamerami (!), mohlo podařit proniknout do amerických střežených systémů. Ledaže by ti Američané toho mnoho neuměli, muselo by se doříci. Anebo to bylo celé jinak.

Nejpádnějším argumentem amerických „odborníků“ o tom, že se jednalo o ruský kybernetický útok, je totiž jejich vlastní přesvědčení. Zapřísahají se, aby jim politici věřili. Tím se dostáváme do oblasti zázraků a víry, které ale nemají co dělat ve forenzním šetření, které může ovlivnit mezinárodní vztahy! Za mladého Bushe jsme si něčeho takového užili dost, když jednal „po přímé konzultaci s Hospodinem“. Opravdoví specialisté jsou přirozeně skeptičtí, protože v oblasti kybernetických útoků vždy jde jen o indicie a jejich interpretaci.

Pic kozu do vazu

A teď začala ta holandská protiruská angažovanost praskat ve švech! Holandský ministr zahraničí Halbe Zijlstra přiznal, že setkání s ruským prezidentem v roce 2006, při němž měl Vladimír Putin (před Zijlstrou, coby soukromou osobou!) vyjevit své agresivní plány o „velkém Rusku“, si dočista vybájil.

„Velkým Ruskem“ prý Putin myslel Bělorusko, Ukrajinu a pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litvu, na jejichž ochranu se 25 let „nenápadně“ plížilo NATO, až se připlížilo k ruským hranicím. Teď se však zjistilo, že si celou tu hrůznou hrozbu vymyslel nějaký Halbe Zijlstra, a kdoví, po kolikátém jointu. V tom rauši mu možná někdo řekl o někom, kdo někde něco zaslechl, ale možná se mu to celé taky jen zdálo. Zijlstra však měl to sdělení za důležité (jointy asi nefungovaly, protože jinak by se smíchem válel, kdoví, co to kouřil!), a tak to sdělil příslušným místům a zdroj informace hrdinně kryl svým vlastním tělem!

Konec story. NATO může jít domů a začít hledat skutečné hrozby – ale především, než se někam příště vydá, mělo by si velení NATO přečíst a nazpaměť se naučit jediný závazek, který řídí činnost NATO. Je obsažen v prvním článku Washingtonské smlouvy, který je třeba neustále připomínat – a též se podle toho řídit!

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“