Miroslav Tejkl glosuje článek novinářky Petry Procházkové k ruským prezidentským volbám. Proč si zaslouží pozornost?
Srdnatá novinářka Petra Procházková, která se územím bývalého SSSR zabývá minimálně 30 let, a která už projela v Ruské federaci i ty nejriskantnější končiny, se nikdy netajila tím, že názorově stojí proti Putinovi, tedy na straně ruské minoritní liberálnědemokratické opozice proti tomuto významnému ruskému vladaři. Proto poněkud (no řekněme raději dost) překvapí její úvodní článek přílohy Orientace v Lidovkách ze 17. – 18. 3. 2018 „Otec vlasti“, ve kterém celkem objektivně hodnotí Putinovo působení, přičemž celkové vyznění článku je pro Putina v podstatě příznivé. Pro lidi, kteří si potrpí na data, fakta a čísla, budou překvapením i údaje o grandiózním vzestupu Ruska i životní úrovně prostých lidí. Každý z nás tak nějak tušil, že Putin dal dost věcí po Jelcinovi do pořádku, ale tak pozitivní čísla budou pro leckterého z nás šok.
Procházková v článku pracuje tak, jak by se mělo, a navazuje tak na svoji objektivní reportáž z obklíčeného Nejvyššího sovětu v roce 1993, z doby Jelcinova puče. Tehdy musela české čtenáře zaujmout osobním rozhovorem s někdejším viceprezidentem Alexandrem Ruckým, který se postavil proti Jelcinovi, a tedy na stranu parlamentu, který ale v srpnu 1991 stál proti pučistům, kteří zadrželi Gorbačeva, na straně Jelcina.
To znamená, že pochopitelně uvádí i tu pravdu a fakta, která zásluhy Putina o Rusko oslabují – čísla, která ukazují naprosto neskutečný růst cen ropy – byl by zázrak, aby někdo i mnohem méně schopný než Putin nezužitkoval tuto okolnost.
Zároveň však Petra Procházková připomíná, že už sám fakt, že výsledky tohoto růstu cen ropy nebyly rozkradeny oligarchy, není v Rusku zas takovou samozřejmostí. Bagatelizace ze strany lidí, kteří Putinovi upírají jakoukoli zásluhu na čemkoli, že se nic nezměnilo, protože oligarchy, kteří Putinovi nebyli nakloněni, nahradil svými stoupenci – také oligarchy, Procházková odmítá s tím, že Putin zavedl do jejich působení řád a samovláda oligarchů za jeho vlády prostě skončila. Společenská většina obyvatel Ruské federace si podle Petry Procházkové cení toho, co jim Putin dal – stability, kdy na rozdíl od 90. let Rus „ví, co bude zítra“.
A to se cení.
Pokud to mám shrnout, Petra Procházková zdůrazňuje z Putinových negativ hlavně nedostatek, který přes všechnu snahu nezměnil, a který všichni prorusky uvažující Češi, včetně zemanovců, popřít prostě nemohou, protože to je pravda – na rozdíl od lidové Číny se Rusko stále nebylo schopno vymanit z postavení surovinové a energetické banky světa.
Ale to Procházková jen tak podotýká, ani to příliš nezdůrazňuje – Putin není Bůh a nelze očekávat, že by se mu povedlo vše, co si předsevzal. I tak to, čeho dosáhl, je třeba v ruských podmínkách ocenit. Procházková v článku kritizuje i naši nadutost, kdy si myslíme, že měřítkem pro jakékoli srovnávání čehokoli je typický západní liberálnědemokratický model. Jenže v Rusku žijí Rusové, kteří mají právo na své vlastní preference, měřítka a priority – a žádné „majdany“ jim nelze vnucovat (Majdan lze už psát s malým „m“, protože je nejen symbolem svržení celoukrajinsky svobodně a demokraticky zvoleného, i kdyby proruského, prezidenta, ale typem podobné operace i na jiných místech světa …).
Obávám se, aby za tento článek nebyla Petra Procházková vyštvána z řad těch, kteří stojí (jako ona sama) na straně ruské opozice, a kteří nedovedou pochopit, že novinář by neměl být otrokem vlastního politického postoje – a že v tom je právě ona etika, kterou tato parta někdy jen obtížně chápe …