New York Times. Podle úterního vydání deníku New York Times (7.2.2017, s. A6) je Německo v unikátním postavení v době, kdy si jeho spojenci v Evropě i v Asii zvykají na změny, které přinesl nástup prezidenta Donalda Trumpa do úřadu.
Max Fisher pro NYT píše, že Německo, ačkoliv silné v ekonomice a obraně, spoléhalo vždy zvláště na podporu USA. Ta je nyní s velkým otazníkem, podobně jako evropská jednota, která se stále více leží na bedrech Německa.
Kromě toho je postavení Německa omezeno Brexitem a odchodem spojence jako Británie z EU a hrozbou toho, že po volbách ve Francii nastane podobný vývoj díky nástupu pravicových populistů.
Německo se tak ocitá v situaci, kdy roste napětí mezi rolí ve světových záležitostech, ve které se cítí pohodlně, a tou, jakou po něm vyžaduje současná doba.
Stále větší počet politiků se v Německu ptá po tom, zda je nutné mít plán B pro post-americkou Evropu. Zjišťují přitom, jak Fisher píše, že takový plán by vyžadoval skoro stejně velké náklady a oběti jako případná pasivita.
Podle sociálnědemokratického politika a poslance Nielse Annena panují obavy z toho, že se do Evropy vrátí geopolitika 20. a 19. století. Bývalý ministr zahraničí Německa a nyní kandidát na prezidenta Frank-Walter Steinmaier už řekl, že 20. století pryč a Německo se musí připravit s nástupem Trumpa na drastické změny.
V Berlíně panuje obava, že by USA mohly odvolat svojí dosavadní podporu Evropské unii. „Někdo jako pan Bannon, který sedí v Bílém domě a má kontakty mezi pravicí až fašistickými kruhy tady v Evropě, budí opravu obavy.“, dodal Annen.
Další obavy panují také kolem toho, že by Trump mohl zlepšit vztahy s Moskvou na základě „ruských podmínek“, a tím rozdělit Evropu. Další politici se v Německu obávají toho, že Trump bude podkopávat evropskou jednotu. Jeho slova ohledně Brexitu jsou v Berlíně považována za destabilizující, podobně jako Trumpova slova na adresu NATO.
Německo a liberální řád
Německo je podle Fisherova článku neobvyklé tím, že svoje postavení ve světě zajistilo liberálním řádem, pomocí konsensu a mírotvorného procesu. Tato myšlenka či princip je nyní ohrožována realitou. Přitom Německo otevřeně vynechalo ze svého arzenálu vojenskou sílu, na rozdíl od zemí jako Británie, Izrael nebo Indie. Německo staví na soft power-měkké síle, převážně hospodářského charakteru. Jenže budoucnost takového nástroje je nyní nejistá, píše Fisher.
Němečtí politici nyní bojují s tím, zda by Německo mělo budovat také tradiční prvky moci, což se dotýká mnoha tabu, vzniklých v důsledku druhé světové války. Myšlenka na to, že by Německo stavělo na vojenské moci nebo se stalo evropským hegemonem je zatím těžko přijatelná.
Jenže Německo nemá dostatek času v prostředí mezi Trumpovými USA a Ruskem, zatímco v Evropě narůstá populismus. Jak Niels Annen připustil, Německo ztrácí partnery po Evropě. Článek dodává, že minulé kroky Německa, které protlačilo program škrtů na úkor svých slabších evropských sousedů, neposílilo jeho možnosti stát se regionálním lídrem.
Ještě větší výzvou je Rusko a jeho vliv ve východní Evropě, který by podle autora posílil, pokud by se oslabil západoevropský a americký obranný závazek. Německo je sice ekonomicky silným hráčem pro východní Evropu, ale nemá vojenskou sílu k její obraně. Podle výzkumů veřejného mínění ani vůli na to bojovat za své spojence, upozorňuje Max Fisher na výsledky šetření veřejného mínění z roku 2015 dále.
Trump jako výzva a plán B
Německo má zájem na tom vystavět dobré vztahy s Trumpem, nicméně slovy Annena, nemůže dovolit, aby nejbližší spojenec zpochybňoval EU. Za zavřenými dveřmi se už uvažuje o scénáři, ve kterém by dlouholetý spojenec musel být viděn jako hrozba. Což je velká výzva pro německou diplomacii.
V politickém prostředí Německa už roste skupina těch, kdo se na plán B chystají, přestože prioritou je stále přesvědčit prezidenta Trumpa o tom, že by měl opustit svoje nepřátelství vůči Evropské unii. Roderich Kiesenwetter z CDU je přesvědčen, že by Německo nemělo čekat a že na pořadu dne je posílení evropské vojenské integrace v EU. Kiesenwetter přiznal, že jenom evropská obrana proti Rusku by byla mnohem slabší, ale přesto by pod taktovkou Německa mohla být dostatečně odstrašující.
Jak Kiesenwetter připomenul, možná dohoda mezi Ruskem a USA na úkor Evropy by vedla k rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. A tato možnost podle všeho budí mezi německými politiky, kteří oblast nazývají někdy Zwischen-Europa, velké obavy. Pojem pochází z doby mezi válkami, kdy byla tato oblast nárazníkovou zónou mezi Německem a SSSR. V dnešním kontextu je podle Fishera termín pomníkem, který Němcům připomíná minulost a nebezpečí, které starý řád znamenal a který by mohl nastat, pokud by liberální řád skončil.