Publikujeme báseň Jozefa B. Ftorka „Neznámý“.
Vždycky jsem se stavil,
za studena i horka,
u kamenné zdi,
když navštívil jsem bod,
kde odpočívá i můj rod.
Tam u kamenné zdi, v rohu,
pokaždé si říkal,
už od předškolních let,
jen sebe se ptal.
Kdo je ten neznámý voják,
co právě tady dostal svoje místo?
Jen kousek od mých blízkých,
v Arnoštovicích.
Teď pro tuhle otázku,
co se mnou je už desítky let,
zase hledám odpověď.
Snad i proto, že si někdo dal tu práci,
abych nezapomněl.
Ten neznámý i dnes,
tak jako vždycky někdo květy nes,
a v časech dobrých nebo zlých,
pokaždé i malý plamen zažeh.
Kdo byl ten neznámý voják? Rudoarmějec.
Odkud přišel? Jak to bylo?
Poprava? Nemoc, nehoda?
Po skončené válce.
Kdo je ten neznámý, co i dnes,
tak jako vždycky někdo plamen nes?
Jsem snad jediný, kdo hledá odpověď?