Jak souvisí politika Donalda Trumpa s konzervativním učením Leo Strausse? Trump prosazuje moc bez rukaviček, právo silnějšího a trh bez hranic.
Thomas Assheuer píše pro Die Zeit o tom, že to, co Trump slíbil, také plní. A že jeho cílem je zcela změnit světový pořádek. A munici mu k tomu dodává konzervativní učení filozofa Leo Strausse.
Zatímco Bush se v Iráku snažil jen o „změnu režimu“, pak Trump staví na hlavu celý světový řád, píše Assheuer. Kdyby to bylo vše podle vůle prezidenta, pak nebudou budoucí pořádek založen na „slabosti“ něčeho jako je právo, ale na síle moci. Spočívá na národní suverenitě a vojenských dopadech, na tvrdé síle, místo na měkkém právu. A podívejme se, už to funguje, říká triumfálně Trump – Kim, diktátor, řeč moci pochopil. To on kapituluje.
Trumpův program, uvádí Assheuer, je spojen s filozofickým institutem v malém městě Claremontu. Tam bylo přijato dílo německého filozofa Leo Strausse, které se projevilo v programu Trumpa.
Zastánci „Claremontu“ chtějí radikální izolacionismus. Každý národ je zavázán jen sám sobě a musí sám bojovat o přežití. Ale v Americe byl tento boj utlumován, protože je tu levicový kartel „progresistů, globalistů a těch politicky korektních, kteří využívají mezer liberálního práva.“ To je ten deep state, ta stínová vláda, která si ukořistila centra moci.
Není to absurdní. Konspirační teorie „deep state“, píše Assheuer, se v Bílém domě rozšířila. Trump rád hovoří nejen o deep state, ale i o liberálních elitách a o nepřátelských médiích. Zastánci Strausse si pochvalují, že prý instinktivně Trump našel ty správné pozice u témat jako je imigrace, obchod a válka.
Ve Straussovi toho není moc, co by mohlo plout Trumpovou hlavou. První lekce se jmenuje „ultrarealismus.“ To je prý stará pravda, která Trumpovi nepřijde zatěžko, v politice platí jen jediné: moc. To je ta skála, to je ten základ realismus. Právo a zákon už jsou následné vynálezy. Především nadnárodní právo je egalitární fikce. Předpokládá nějakou rovnost národů, která neexistuje. Protože národy jsou vrcholně nerovné. Jsou národy silné a slabé a USA jsou od přírody silné.
Pak se nabízí otázka, proč se Amerika stala slabou? Protože předchůdci Trumpa chtěli vytvořit iluzorní světový pořádek, Pax Americana. Samé okovy ve formě členství v NATO, v dohodách o volném obchodu, klimatické dohodě… to zatíná drápy do národní suverenity. Podle „straussiánů“ je Amerika spoutaný obr.
A je to ještě horší, varuje Assheuer. Právní závazky jen oslabují ty silné, dávají sílu slabým. Takovou argumentaci použil i Trump vůči Íránu. Izrael je ohrožen jak nikdy, říkal Trump a Írán si ve stínu jaderné dohody válčí v Jemenu a v Sýrii a podporuje Hizboláh.
Je to jako „deep state“, jen tentokrát použito na vnějšek. Stejně jako je přehnaný liberální řád v USA, tak i zde jaderná dohoda vytvořila nekontrolované zóny pro nové „ďábly.“ Je to proto, protože mezinárodní právo není schopno vytvořit to reálné, věčný boj o moc, boj mezi přítelem a nepřítelem. Ve skutečnosti právo jen posunuje násilí do zákulisí, do skrytu.
Trump si myslí totéž o nadnárodním právu. Hovoří se o volném obchodu a profitují jen jedni, to je Trumpova doktrína. Proto: vysušte bažinu.
Ne vše, říká Assheuer, je v tomto vidění světa zcela špatně. Naopak, výstižně se popisuje brutální „hon krys.“ Jenže zastánci Trumpa z tohoto vyvozují fatálně závěry a říkají: svět je krvavé místo boje, nový světový pořádek Bushe seniora jen romantický sen. Protože Amerika musí omezit své právní vazby a vzdát se nesmyslu v podobě světového pořádku řízeného pravidly.
A pozor, varuje Assheuer, je to také radikální rozchod od neokonzervativců, kteří protiprávní válku proti Iráku brali jako tah dobrého hegemona, který vede „světový duch“, šíří demokracii a lidská práva.
Tahle univerzální rétorika Trumpovi nic neříká. Žádné „velké lidské společenství.“ Pro ultrarealisty – America First – jsou to jen patetická slova odumřelé éry, které musejí být uskladněny v něčem jako je Evropa. Což je pro Trumpa jen takový rozporuplný, směšný flek na mapě.
A co teď?
V neuvěřitelně přímé řeči uvedla Nikki Haleyová, která je velvyslankyní USA při OSN, co chápe americká vláda pod pojmem světová politika: je to něco jako investice, forma politické ekonomiky. Řekla: jsme povinni za naše investice v OSN požadovat víc. A když naše investice selže, pak jsme zavázáni k tomu, abychom naše zdroje použili produktivněji.
Jako kdyby to bylo účetnictví. Bilance zisku a ztráty, má dáti a dal. Ano, OSN jako investiční objekt, který slouží k posílení vlastního mocenského politického zisku. To je straussiánské, jak když vyšije.
Protože pro straussiány žádné světové společenství neexistuje. Národy jsou pro Trumpa jako firmy, které podle vojensko-ekonomické síly prosazují své zájmy, nebo taky ne. Kdo má moc, ten vytváří řád, globální právo k tomu není třeba. Proto nechce Trump vyjednávat s Íránem pod střechou impotentního OSN, ale pěkně „z očí do očí“, i pod pohrůžkou použití vojenské síly. Meč konkrétní moci rozetne gordický uzel abstraktního práva.
Je to ironie, že právě Amerika podřezává západní univerzalismus a chce rehabilitovat válku jako přirozený prostředek národního prosazení se. Ruský filozof Dugin také tvrdí, že v budoucnosti nebude OSN, protože mír se neobjevuje díky právu, ale díky síle.
Kdo nemá moc, není plnohodnotný národ. Budoucí multipolární svět považuje suverenitu státu ne za posvátnou krávu, protože to je jen právní základ, ale spočívá na vojenském a ekonomickém potenciálu. Dugin chce rozdělit svět na „velké oblasti“ a zabránit tak intervencím cizích velmocí. Ve výsostném území by si pak moc dělala co chce. A lidská práva? Konstrukt, na který nevěří ani jeho západní tvůrci.
Těžko spekulovat, jestli ještě existuje Západ. V Trumpově aréně s vlky je jen jeden univerzalismus: trh bez hranici a moc sloužící k dobývání. To, co národy spojuje, je jen společný nepřítel – ti, kteří hovoří o lidských právech, o míru a svobodě a amerických ideálech.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.