Jan Zeman (KSČM) pokračuje ve svém rozboru vládního prohlášení nové vlády Andreje Babiše. Jak vidí kapitoly průmyslu, obchodu, zemědělství nebo sociální a důchodové politiky?
První díl analýzy vládního prohlášení najdete zde. Vládní prohlášení si můžete přečíst zde.
Průmysl a obchod, veřejné investice a místní rozvoj
V oblasti strategické role státu je navržena celá řada opatření, které rovněž konvenují k záměrům KSČM. Počínaje strategickým investičním plánem země, přes roli státu v bankovnictví (reforma ČEB, EGAP a transformace ČMRZB), modernizace České pošty až po závazek nepřipustit privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí a důslednější kontrola výkonů vlastnických práv státem. Významná bude transformace MMR na ministerstvo veřejných investic a vznik SIF (investičního fondu).
Nerostné bohatství a hospodaření s ním nesmí být podnikáním zahraničních společností. Stát musí mít eminentní zájem, aby voda, uhlí, ropa, rudy, zlato a další nerostné bohatství, zůstaly majetkem státu a v jeho výlučném nakládání. Situace v České republice je však odstrašující. O tom, jak tomu zabránit není v PPV ani zmínka.
Jako příklad uvádíme České vodárenství. Průměrná cena vody v České republice dosáhla 81 Kč za metr krychlový, což je o šest korun více než je průměr celé Evropské unie. Cena vody v celé ČR v uplynulých deseti letech vzrostla o téměř 85 %, což je dvojnásobek průměrného nárůstu zemí Evropské unie. Vysoké ceny jsou v České republice způsobeny i velkým odlivem zisků z českého vodárenství do zahraničí. Ročně si zahraniční firmy vyplatí několik miliard korun na dividendách. Proto je nepřijatelným nedostatečné, vágní, a zcela nezávazné prohlášení v Programovém prohlášení vlády (dále PPV): „Podpoříme návrat vodohospodářského majetku do rukou obcí, krajů a státu.“
Tento úkol by měl být prvořadým a přísně kontrolovaným závazkem. Kromě toho, že by se k vodě měl každý chovat s úctou jako k národnímu majetku, hrozí postupné zhroucení zastaralého vodovodního systému, který budou muset obce opravovat a nově budovat ze svých prostředků, protože zisk z prodeje vody mizí v nenávratnu.
Jako další z mnoha uvádíme případ Unipetrolu, což je akciová společnost, která se zabývá rafinérskou a petrochemickou výrobou a prodejem v ČR a středoevropském regionu. Podle tržeb patří mezi deset největších firem na území ČR. Vznikla v roce 1994 a od roku 2004 je součástí skupiny PKN Orlen, která vlastní 63 % akcií ve společnosti. Do Unipetrolu byly postupně začleněny společnosti Kaučuk, Chemopetrol, Benzina, Paramo, Koramo (2003 sloučené se společností Paramo), Česká rafinérská, Unipetrol Trade, Spolana a Unipetrol Rafinérie. V konečném důsledku to znamená, že ročně plynou do polské firmy PKN Orlen zisky v desítkách miliard Kč!
Problém, který se musí řešit, se týká veřejných investic v krajích a efektivního čerpání zdrojů na investice z EU v rámci jednotlivých Regionálních operačních programů ROP (zpravidla pro dva kraje). Jsme přesvědčeni, že velmi špatná situace není v důsledku podvodů a korupcí jen v Ústeckém kraji, ale i v řadě ostatních krajů (pravděpodobně nejvíce v Praze na Magistrátu hl. města Praha).
Celý systém přidělování finančních prostředků na investiční výstavbu v rámci krajů byl v minulosti nastaven tak špatně, že přímo vyzýval ke korupci. Opět příklad z Ústeckého kraje (ještě před vládou komunistů), kde se prostředky z EU přerozdělovaly především do investic ve prospěch soukromých osob. Prostředky na rozvoj turistiky nešly do kulturních zařízení a památek spravovaných krajem, ale dostávali je soukromí hoteliéři nebo dokonce přímo regionální politici na výstavbu vlastních hotelů nebo na rekonstrukci hotelů a restaurací jejich kamarádů.
Jako příklad obrovské korupce lze uvést výstavbu hotelu v Ústí nad Labem na Větruši, jehož žadateli a následně majiteli se stali nejvýše postavení místní a krajští politikové z řad ČSSD. Avšak aby hodnocení situace v Ústeckém kraji bylo objektivní, je třeba dodat, že k největším podvodům a korupcím docházelo za předchozích vlád, tedy krajských vlád řízených ODS.
Andrej Babiš před více než 4 roky sliboval národu nekompromisní boj s korupcí, ale obáváme se, že zůstalo jen u slov.
Aby se alespoň částečně napravily obrovské ztráty, musí se většina korupčních událostí v rámci celé republiky dotáhnout do konce, a to nejen s trestně právním postihem jednotlivců, ale i s majetkovými tresty včetně trestu propadnutí majetku.
Prioritou v investiční výstavbě musí být vybudování kvalitní páteřní infrastruktury. V dopravní infrastruktuře se to týká urychleného dokončení oprav na D1 a silnic 1. třídy na dálnici navazujících. Neméně důležitá je investiční výstavba v tzv. technické infrastruktuře, tedy v rozšíření a rekonstrukci inženýrských sítí. Zvláštní pozornost si vyžádá vodohospodářství. Kvalita pitné vody je dobrá, avšak vodovodní sítě jsou ve špatném stavu. Těmto otázkám pozornost Programové prohlášení vlády věnuje. Obšírně řeší i nárůst investic do páteřní komunikační infrastruktury.
Úkolem vlády musí být i modernizace energetické kapacity a budování průmyslových zón tam, kde to nebude na úkor kvalitní zemědělské půdy či životního prostředí. Jsme však toho názoru, že je třeba se v oblasti investiční výstavby zaměřit i na výstavbu státních bytů, především bytů pro mladé rodiny a sociálně slabé rodiny, o čemž není v prohlášení rovněž ani zmínka. Byty, podporované formou dotací obcím (pečovatelské byty, vstupní byty, komunitní domy seniorů apod.) v rámci výstavby sociálních bytů, potřeby v žádném případě nepokryjí.
Dalším kritickým problémem jsou tzv. sociální byty v rukou soukromých osob. Přeci není možné, aby obce prodávaly byty, resp. celé domy (často ve velmi špatném stavu), aniž měly právně ošetřeny otázky rekonstrukce a následného předmětu užívání. Přece není možné, aby si soukromník koupil takovýto dům v dezolátním stavu i s jejich nájemníky, a aniž vložil korunu do rekonstrukce, ihned jim závratně zvýšil nájemné. To za ně samozřejmě platí stát, protože oni jsou většinou bez finančních prostředků. A majitel se jen usmívá, jak mu měsíčně na jeho účtu přibývají nemalé finanční částky.
Kladně hodnotíme pasáž týkající se rekonstrukce národních památek. Není totiž pravda, že státní hrady a zámky, spravované Národním památkovým ústavem, jsou výkladní skříní pro české i zahraniční návštěvníky. Jako příklad uvádíme Státní zámek Duchcov a Státní zámek Jezeří (oba se nacházejí v Ústeckém kraji), které jsou v kriticky špatném stavu, a to včetně okolních zahrad a parků.
V PPV chybí opatření k zajištění odpovídající činnosti České pošty. Podporujeme požadavek prezidenta, aby v ní byl proveden rozsáhlý audit. Není možné, aby činnosti, kterou nejsou výrazně výdělečné, Česká pošta prostě zrušila – např. distribuci tisku, kterou bez náhrady vypověděla od počátku letošního roku!
Doprava
Vcelku komplexní přehled s některými dobrými náměty (např. národní tarif na železnici). Chybí však systémovější koncepce hromadné dopravy a důrazně lze varovat před projekty „PPP“ ve výstavbě rozsáhlejší dopravní infrastruktury, zejména dálnic….nejen výsledek D 47 by pro nás měl být dostatečným varováním.
Prioritou by měla být řádná péče o stávající silniční a železniční síť! Když se zapojí do výstavby dopravní infrastruktury formou partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) soukromí investoři, může dojít ke zvýšení korupce a nehospodárnosti. Nejvíc by bezpečnost na silnicích zvýšil přednostní rozvoj šetrné a bezpečné kolejové dopravy, zejména železniční. Větší část délky uskutečněné přepravy by pak měla probíhat dle KSČM po železnici, výstavba vodních děl Děčín a Přelouč vážně poškozuje životní prostředí.
Liberalizace na železničním trhu poškozuje železniční dopravu, zvláště pak její nákladní část! Infrastruktura leckde nestačí. Jednotný dopravní integrovaný systém by neměl vést k podpoře autobusových linek tam, kde je vyhovující železniční spojení. Železnice nesmí zůstat proti silnici chudým příbuzným, o potřebě dostavbě železniční sítě nemluvě
Zemědělství
Proti ochraně zemědělské půdy a podpoře ohleduplného zemědělství působí mocná podpora výstavby dálnic ad. O zrušení podpory výroby bioplynu z nejerozivnější kukuřice ani slovo, podobně o redukci nadměrného pěstování řepky olejky pro potřeby výroby a exportu bionafty.
Potřebná je úprava stavebního zákona tak, aby bylo možné zemědělské stavby a infrastruktury realizovat nad rámec schválených územních plánů. Jedná se o to, že některé obce ve svých územních plánech mají povolené stavby zemědělského charakteru mimo zastavitelné území, ale jsou obce, kde se vychází pouze z územního plánu. Problémy při výstavbě zavlažovacích nádrží, polních hnojišť (betonová), atd.
Potřeba je transformovat dotace na produkční zemědělství tzn. dotace na produkci. Příklad na 1 litr prodaného mléka atd. V současné době je převážná část dotací směřována na plochu bez ohledu na motivaci, aby zemědělec byl aktivní.
V lesním hospodářství je potřeba podporovat intenzivní výsadbu odolných sazenic, zakládat smíšené a postupně i různověké lesní porosty. Vycházet z místních půdně-klimatických podmínek. Nastavení pravidel péče o lesní porosty (soukromé i státní). Státní lesy (Lesy ČR) podporovat maximální vytěžené dřevo zpracovávat ve vlastních výrobních kapacitách.
Přesto že zažíváme sucho, mělo by docházet k postupnému čištění vodních toků (potoky, řeky). Jedná se o bahno, písek, zarostlé břehy atd. Následně by mělo docházet k údržbě meliorační soustavy. Odvodňování zejména v lesích je ale problém, prohlubující sucho!
Podpora bioplynových stanic, pouze těch, kde dochází ke zpracování minimálně 50v% odpadů živočišného původu (hnůj, kejda).
Potřeba je zavedení (obnoveni) norem nebo zpřísnění (?) u základních potravin. Důsledně kontrolovat dovážené potraviny a polotovary, popř. produkty k dalšímu zpracování. Podpora regionálních výrobků. Potřeba je vytvořit dotační programy na podporu provozování obchodů na venkově (základní potraviny, hygienické prostředky, atd.) Podpora mobilní sociální péče pro seniory žijící na venkově.
Je jednoznačným faktem, že rozšiřující se plocha ohromných skladišť v okolí Prahy a velkých měst mění klidné lokality v místa s intenzivní dopravou, což se následně projevuje na stavu vozovek. S touto výstavbou však souvisí ještě řada dalších skutečností. Potřeba oprav a obnovy silnic v bezprostředním okolí skladů je mezi nimi to nejmenší. Daleko závažnější je to, že obří sklady se nejvíce podílejí na úbytku zemědělské, především orné půdy. Nehledě na to, že vzhled skladových komplexů vůbec nepřidává na estetice okolí měst. Navíc to znamená i další rozšiřování plochy, odkud vodní srážky rychle odtékají a kvůli betonovým nebo asfaltovým povrchům kolem skladišť nemohou doplňovat zásoby spodní vody. Otázkou je i sám fakt těchto ohromných skladových hal, totiž nakolik opravdu potřebujeme takové množství nových staveb ke skutečně kvalitně prožívanému životu, když všichni dobře víme, že se jedná o překladiště západních obchodních společností, které odkoupily zemědělskou půdu za směšnou cenu spojenou s místní korupcí.
Podobná situace je i u solárních elektráren, které zabírají v České republice zhruba 4000 hektarů nejkvalitnější zemědělské půdy, na které by bylo možné za rok vypěstovat dostatek pšenice pro výrobu 20 milionů bochníků chleba. Ve většině případů půda nebyla z fondu naštěstí vyňata trvale, solární elektrárny by ale na ní měly stát až 30 let. To je tak dlouhá doba, že existují důvodné obavy z toho, že pokud bude půda tak dlouho ležet ladem, může se její kvalita znatelně zhoršit.
PPV sice obsahuje pasáž: „Připravíme opatření proti dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy. Budeme důsledně chránit zemědělskou půdu, především tu nejkvalitnější, její využití pro jiné než zemědělské účely bude možné jen z důvodu vyššího veřejného zájmu. Budeme preferovat větší využití bývalých hospodářských ploch, tzv. brownfieldů. Zajistíme co nejrychlejší realizaci programu ochrany zemědělské půdy ohrožené vodní erozí.“ To je ale zcela nedostatečný plán. Je nutné s okamžitou platností zásadně omezit další zabírání zemědělské půdy pro všechny stavby vyjma staveb mimořádně společensky nezbytných. A je nutné uložit investorům zákonnou povinnost nahradit zabranou půdu půdou dosud nevyužívanou, ležící ladem nebo zastavěnou neužívanými a zchátralými stavbami, a tuto zrekultivovat. Tzv. náhradní rekultivace ale v 80. letech patřily k nejdražším a největším ničitelům přírody i půdy samotné! To snad ne!!! A vytvořit takové zákonné prostředí, aby se dodržování uvedených zásad mohlo efektivně kontrolovat i účinně, a hlavně rychle trestat.
Souhlasíme i s další větou: „Změnou legislativy i praktickými opatřeními posílíme ochranu lesů, především jehličnatých, které jsou v současné době vážně ohroženy dopady klimatické změny, zvláště pak suchem a následnými kalamitními jevy. Hlavním nositelem této strategie se musí stát státní podnik Lesy České republiky.“
Nejen toto prohlášení však lze naplnit jenom za podmínek, že státní lesy nebudou privatizovány. A tento závazek by měl být nutně součástí PPV. Vypadá to, že se budeme muset smířit s ústupem smrku z ČR s výjimkou vysokých horských poloh, přibližně nad 1000 m n.m.!!!
V oblasti zemědělství je tu závazek srovnat úroveň dotací pro zemědělce napříč EU, být proti zastrojování dotací pro střední a větší podniky. Vláda chce dosáhnout soběstačnosti ve výrobě co nejširšího spektra základních potravin, požaduje jednotnou a nedvojí kvalitu potravin pro občany EU a na unijní úrovni také omezit nekalé praktiky obchodních řetězců vůči zemědělcům a potravinářům.
Životní prostředí
Při zjednodušení stavebního řízení při výstavbě malých vodních nádrží a obnově dříve zaniklých nádrží jsou největším problémem majetkové vztahy k příslušným pozemkům. V prosazování vytvoření národní strategie nakládání s vodou a vodními zdroji, včetně zadržování vody v krajině a ochraně před povodněmi, je otázkou, zda technickými nebo přírodě blízkými opatřeními? Otázkou je, zda se zastaví riskantní výstavba v záplavových územích? Pokračuje, ač je zákonem od roku 2002 zakázána!!!
Náhradní rekultivace v 80. letech fungovaly jako nákladná devastace zbytků zachovalé přírody, vydávaná za získávání nové náhradní zemědělské půdy!!! To snad ne! Klimatické změny si žádají pokud možno rychlý ústup od pěstování smrku ztepilého (dosud snad 50 % lesů ČR). Nutný je zde rázný řez. Přesto kůrovcová kalamita bude velmi zlá! Podmínkou přirozené obnovy lesa je zásadní snížení stavu srnců, jelenů a daňků, resp. při současných stavech je v mnoha lesích přirozená obnova lesů jimi znemožněna!
Podpora čisté mobility je ale tak vysoká, že dále zvýhodňuje environmentálně velmi náročnou silniční dopravu proti environmentálně šetrné dopravě železniční, což je problém.
Chybí potřeba potlačovat invazní druhy rostlin a živočichů, rozvracející domácí ekosystémy včetně těch zvlášť chráněných!
Domácí suroviny bude vláda chránit a zpracovávat tak, aby byl efekt pro stát co nejvyšší. Hájit zájmy státu zejm. u strategických nerostných surovin. Pokud jde o lithium, tak se prověří možnost jeho těžby a zpracování prostřednictvím s.p. DIAMO. S touto prioritou souvisí i ochrana zemědělské půdy před skupováním ze zahraničí, záborem a degradací. Vláda slibuje zajistit ochranu vodních zdrojů, především pitné vody. Prosadí centrálního nezávislého regulátora v oblasti vody, který zajistí férovou cenu vody. Podpoří získávání vodohospodářského majetku zpět do rukou obcí, krajů a státu. A zajistí i podporu investic na obnovu vodohospodářské struktury obcí. Strategický význam má řešení energetické bezpečnosti a energetické budoucnosti ČR. Tady je především důležité výslovné rozhodnutí vlády neprivatizovat své strategické podíly. O transformací ČEZu kvůli dostavbě JE je možné diskutovat, ale jen pokud bude jasné, že obě části zůstanou pod kontrolou státu. Důležitý je příslib zajistit přípravu výstavby nových jaderných bloků, ovšem neustále odkládání rozhodnutí SVJE o Dukovanech je už problém.
Sport
Prioritou by mělo být zajištění masového sportu, nikoliv sportu vrcholového!
Kultura
Vítáme snahu o větší propracovanost a konkretizaci v návrhu programového prohlášení v oblasti kultury. Přesto však text zůstává jen formátem veřejných proklamací a frází, chybí konkrétní data – o kolik se navýší rozpočet (my požadujeme 1 % bez výdajů na církve již pro rok 2019), o kolik se v časově řadě navýší platy, kdy přejde financování církví pod MF, objemy pro dotační programy, podrobnější informace a zadání pro navrhovanou legislativu v oblasti památkového zákona či zákona o veřejných institucích v kultuře. V oblasti digitalizace postrádáme důležité sjednocení digitalizovaných formátů. Kritičtí jsme i v oblasti navrhovaných investic – jsou zaměřovány jen na velké aglomerace, pokládáme za zásadní rozvoj kulturního života a související infrastruktury na malých obcích. A diskusi by zasloužily i důvody pro výběr uvedených investičních priorit (Muzeum totality v Uherském Hradišti). Proti aktuálnímu programovému prohlášení zmizelo též převedení agendy cestovního ruchu pod Ministerstvo kultury a podpora kultury jako inhibitoru cestovního ruchu.
Sociální politika a zaměstnanost
Jsou zde nabízeny kosmetické úpravy systému, který je od základu špatný, neřešící skutečné problémy chudoby či kupř. skutečnost, že 75 % zaměstnanců nedosahuje průměrné mzdy, tj. je zde menšina velmi bohatých, většina chudých a téměř žádná střední vrstva, není řešena klíčová povinnost státu zajistit lidsky důstojný život každému občanovi (tj. to není o přidání 500 či 700 Kč, ale o pokrytí všech výdajů, které jsou v případě potřebných legitimní – k čemu jsou příspěvky, když není pokryta potřebná částka (v lékárně pacientovi bohužel předepsaný lék neposkytnou, pokud řekne, že může zaplatit např. jen 60% povinného doplatku, atd.). Současně absentuje přísnější postoj tam, kde by byl odůvodněn k zajištění pomoci těm skutečně potřebným, tj. obligatorní vázanost dávek na konkrétní sociální stav, nikoliv sociální událost (proč bohatým platit např. porodné, když mají peněz dost a ušetřené peníze lze dát skutečně potřebným).
V oblasti mezd program slibuje, že mají být přijata závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd, tedy v podstatě jasný výhled jejich zvyšování bez každoročního handrkování. Dále se platy ve školství mají dostat do roku 2021 na úroveň 150 procent jejich výše pro rok 2017.
Chybí záměr veškeré dávky podřídit nejen testování příjmu, ale celého majetku (kupř. restituent tak bohatý, že nemusí vůbec pracovat, by testem některých současných dávek prošel, což svědčí o absurditě jejich koncepce, která však vládě zjevně nevadí). Konečně pak prohlášení staví na mnohých nepravdách (např. o nízké míře chudoby u nás ve srovnání s jinými evropskými zeměmi – to je údaj v lepším případě zcela vytržený z kontextu, v horším pak vycucaný z prstu). Jen tak se dá splnit další uváděná proklamace: „zajistit, aby všechny děti vyrůstaly ve funkčních rodinách, v prostředí, kde je normální pracovat a o práci usilovat“.
Stále opakovaným slibem, který by měla tato vláda konečně splnit, je vyhodnocení změny v dávkových systémech, realizované v minulých letech, a věnování pozornosti zejména souboru dávek a opatření podporujících rodiny, dávek podmíněných zdravotním stavem, příspěvku na bydlení, dávkám pomoci v hmotné nouzi a dávkám určeným dlouhodobě nezaměstnaným osobám.
Chybí také řešení romské otázky. Sociální vyloučení Romů má své psychologické příčiny a podle toho by mělo vypadat i řešení. Za socialismu byla praxe mnohem jednodušší. Na jedné straně existovala pracovní povinnost, a na straně druhé se snažil stát vytvořit pro Romy vhodné pracovní podmínky. To bylo velmi účinné. Nyní pracovat nemusí, a navíc práce je málo, a řada jejich pracovních dovedností je automatizována či mechanizována.
Je nezbytné věnovat více pozornosti otázkám vzdělanosti Romů. Pokud má romská rodina děti školou povinné a nezajistí jejich pravidelnou školní docházku, nedostane na tyto děti sociální dávky. Právě oblast vzdělání se zdá být klíčem pro změnu společenské pozice romské komunity. Může znamenat zásah do formování postojů mladé romské generace. Z tohoto pohledu se jeví nutné zařadit tuto problematiku jako součást profesního vybavení učitelské veřejnosti, včetně studentů učitelských směrů. Jestliže dojde k podstatnému nárůstu vzdělání Romů, automaticky dojde k nárůstu jejich zaměstnanosti, ke snížení kriminality a k podstatným státním úsporám na dávkách a sociální podpoře.
V oblasti penzí už parlament začal projednávat zvýšení základní výměry důchodu na 10 % průměrné mzdy a navýšení důchodu lidem, kteří dosáhnou věku 85 let. Návrh zákona už je v druhém čtení (ST 120). Protože valorizace dopadnou na bilanci penzijního systému je důležitý příslib stanovení vztahu mezi důchodovým účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji.Jednou z 6 hlavních priorit vlády je přitom důchodová reforma. Do její přípravy mají být zapojení i experti ostatních stran. Důležitý je přitom závazek, že plošné zabezpečení na stáří bude na principu solidarity. Oddělení tzv. důchodového účtu je jen formální, jde o fiktivní účet, jen způsob, jak sledovat bilanci příjmů a výdajů. Spekulovat, že se snad systém odstátní, nemá opodstatnění, protože výplaty penzí jsou mandatorní. Klíčový bude závazek solidárních příjmů do systému.
Navrhovaný způsob valorizace důchodů kombinovaným způsobem, tedy pevnou částkou pro všechny a procentuální částkou z výše důchodů, lze považovat za přijatelný. Podmínkou však musí být souběžně s tím zastropování horní výše důchodů. Tím se nůžky nejen neotvírají, ale naopak minimálně přivírají. Horní hranice neroste, dolní ano.
V souvislosti s otázkou zaměstnanosti je nutné upozornit na skutečnost, že dočasné snížení nezaměstnanosti nemusí mít trvalý charakter. Proto je třeba přehodnotit základní strategii ČR a přejít na cestu budování a rozvoje sociálního státu. Je třeba vytvořit podmínky pro vznik nových příležitostí ve veřejné správě, především ve zdravotnictví a školství. Zaměřit pozornost na vytváření většího množství pracovních příležitostí ve službách, především v regionech s největší nezaměstnaností, tedy v Ústeckém a Severomoravském kraji. Posílit a modernizovat institut trhu práce a vyhlásit nekompromisní boj s korupcí ve státní i veřejné správě, kdy významné zakázky dostávají stále stejné bohaté firmy. Dále je nutné podpořit efektivní čerpání evropských fondů; zkvalitnění systému územního a stavebního řízení a v neposlední řadě posilovat právní vědomí občanů.
Chvályhodný je naopak závazek, že vláda bude aktivně podporovat pracující rodiny s dětmi prostřednictvím daňových slev. Protože jestli se zavedením EET zlepší výběr daní, měly by být takto získané prostředky vráceny těm nejpotřebnějším. Stejně tak je nutné vyjádřit podporu prohlášení, že se vláda zasadí o zlepšení podmínek života seniorů, zabrání jejich diskriminaci v jakékoli podobě, a že bude všemi způsoby prosazovat návrat úcty a respektu ke stáří a zasadí se o zvýšenou právní ochranu seniorů. Stejně tak je potřeba podpořit splnění slibu, že vláda připraví a prosadí novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy a dále např. že zachová pravidla pro valorizaci navázanou na růst mezd a index spotřebitelských cen.
To jsou ale závazky, které by měla plnit každá vláda – je to v podstatě její povinnost.
Konec druhé části.
První část najdete zde.