Ondřej Krátký komentuje okolnosti incidentu se sestřelením ruského letadla v Sýrii. Proč to nestěžuje situaci nejen pro Izrael, ale patrně i pro Rusko?
Ano, lze souhlasit s tím, že Izrael to bude mít od incidentu se sestřelením ruského letadla v Sýrii těžší, nemělo by se ale zapomínat i na to, že těžší to od „incidentu“ s Idlibem mohou mít v Sýrii i Rusové. Zatímco celý svět totiž oslavuje úspěšnou prevenci třetí světové války, Damašek z dohody mezi Moskvou a Tureckem rozhodně nadšený být nemusí.
Po anexi sandžaku Alexandretta (Liwá´ Iskandarún) – původně propojeného se Sýrií na západu idlibské a na severu latákíjské oblasti – Tureckem na konci třicátých let 20. století jde totiž o druhé nikoli bezvýznamné novodobé zahryznutí Ankary do suverénního syrského území. A to jak za situace, kdy si ještě mnozí pamětníci a patrioti dělali naděje na navrácení původně odebrané oblasti (tj. Alexandretty) pod správu Damašku, tak za podobně neprostupných kulis dohody vnějších mocností, které svým rozměrem, velikostí i mírou „vyšších cílů“ Sýrii nepříjemně (až arogantně) převyšují.
Místo návratu původního území je tu tedy velmocemi de facto schválené odštípnutí dalšího kusu kořisti. A není to jen analogie, to je holý fakt.
Záležitost tu tak zároveň rezonuje nejen historickou reminiscencí, ale nutně i zašlápnutým syrským egem. To ji v blízkovýchodním kontextu kultury hrdosti / hany posouvá na jinou, iracionální úroveň.
Pokud bych byl syrským patriotem, generálem či prostě kýmkoli, kdo Rusům doteď věřil, řekl bych, že zradili. Pokud někoho označí příslušník místní kultury za zrádce (pokrytce, lháře atp.), je to ve většině případů definitivní ortel. Přitom – dle mého střízlivého odhadu – alespoň někdo v syrském vojenském vedení je a) patriot, je b) příslušník místní kultury, a tedy c) může takto uvažovat.
Nechci tedy jakkoli spekulovat, ale pokud Asad kremelskému šéfovi aka „(ex?) abú Alímu“ po incidentu s letadlem skutečně nepovažoval za nutné zavolat, může to být klidně i proto, že se sestřelením letadla prostě odmítal mít (veřejně) jakoukoli spojitost – včetně té soustrastné. Pokud totiž Rusové rozehráli v Idlibu hru ve stylu „o Sýrii bez Damašku“, nelze se divit tomu, že podobně nestandardně bude (byť v náznacích a/či dílčích činech) vůči Moskvě postupovat i Damašek.
Článek publikujemem ve spolupráci s webem Rebuildsyria.cz, který se věnuje Sýrii a Blízkému východu.