Nesnesitelná lehkost brexitu

Kateřina Konečná (KSČM) píše o komplikacích odchodu Velké Británie z EU a o tom, proč je nejspíš jen předehrou pro další šokovou terapii.

Přestože se tak nemusí často jevit, považuji brexit za velmi zajímavé téma. Je na jednu stranu vlastně značně prosté (UK odejde z EU), ale má v sobě neuvěřitelné množství záludných podotázek, které z něho dělají velmi těžko řešitelný problém. Navíc přestože se brexit stane realitou již ani ne za 180 dní, zdá se, že vlastně kromě Britů a evropských vyjednavačů nikoho moc nezajímá. Věřím, že jsou primárně dva důvody, proč stojí za to vědět o brexitu co nejvíce – zaprvé může mít velmi negativní dopady i na evropskou a českou ekonomiku a zadruhé (a to především) nám brexit může sloužit jako vodítko k tomu, jak vnímat ty, kteří se snaží v České republice rozdmýchávat debatu o czexitu bez reálného plánu.

Velké omyly

Na začátku bych chtěla uvést na pravou míru dva velké omyly, které o brexitu velmi často kolují v médiích, a to i těch zahraničních.

První z nich je, že se dává rovnítko mezi scénáře „hard-brexit“ a „no-deal“. To je spíše český problém, ale je velmi zásadní. Oba scénáře mají sice několik společných bodů (zejména to, že UK by muselo opustit jednotný trh a celní unii, a obchod by se tedy řídil podle pravidel WTO), ale scénář „hard-brexit“ předpokládá, že mezi oběma stranami dojde k dohodě o narovnání vztahů a politické deklaraci o budoucích vztazích. „No-deal“ je vlastně nejradikálnější verze „hard-brexit“ a je velmi často srovnávána s pádem ze skály. Přestože panuje mezi oběma vyjednávacími stranami shoda na 80 % finálního textu dohody, v těch zbylých 20 % vidíme takové zásadní rozpory, že scénář „no-deal“ je zmiňován stále více a mnoho států se na něj již připravuje (UK, Francie, Nizozemí).

Nejlépe rozdíl mezi scénáři „hard-brexit“ a „no-deal“ vyjádřil britský ministr pro brexit Dominic Raab, když řekl, že pokud nedojde mezi EU a UK k dohodě (tedy „no-deal“) bude to znamenat, že mezi těmito subjekty neexistuje důvěra. Ministr Raab sice samozřejmě lehce přehání a využívá vyděračského potenciálu, ale za jeho slovy lze najít jisté ratio. Význam důvěry je sice v politice a mezinárodních vztazích občas marginalizován, ale obě strany i nadále touží mít velmi silné společné vazby, které by však odchod bez dohody mohl významně zkomplikovat. Nezapomínejme, že EU s UK by se měly snažit úzce spolupracovat na otázkách bezpečnosti a také v Radě bezpečnosti OSN.

UK se na scénář „no-deal“ připravuje. Chce primárně EU ukázat, že se tohoto scénáře nebojí a hlavně ví, že už jednou (na samotném počátku) v rámci jednání s EU zaspala a nehodlá chyby opakovat. Od konce srpna tak britská vláda zveřejňuje analýzy o tom, co scénář „no-deal“ může znamenat. Nechť se fanoušci czexitu pokochají nad tím krátkým výčtem:

– Obchodování s EU Deklarace dovozu a vývozu bude potřeba na všechno zboží, které jde přes hranice. Dovozci se budou muset registrovat jako „hospodářské subjekty“, naučit se jak klasifikovat své zboží ve vztahu s tarify WTO.

– Medicína – Vláda zajistí dodatečné šestitýdenní zásoby léků v případě, že dovozy z EU by byly nějakou cestou narušeny. Také doporučují lékařským společnostem, aby se zásobily, dodávajíc, že by měly zajistit, že mají dodatečné šestitýdenní zásoby léků v UK navíc k jejich vlastním standartním zásobám.

– Podnikání v Severním Irsku – Vláda tvrdí, že je odhodlaná jednat v nejlepším zájmu lidí v Severním Irsku, ale nabízí malý komfort podnikům obchodujícím mezi regiony, říkajíc jim, aby se „zeptaly Dublinu“, co by měly dělat.

– Finanční službyIndividuální a obchodní zákazníci platebních služeb ve Spojeném království by mohli čelit zvýšeným cenám a pomalejšímu procesu převodu eura. Zákaz EU ohledně příplatků pro používání bankovních karet pro přeshraniční transakce, které bude zahrnovat nakupování online, zmizí. To vede k nárůstu nákladů pro všechny podniky.

Britové v EUBritové žijící v zahraničí by mohli ztratit přístup k bankovním účtům ve své vlasti.

            – Jídlo a farmařeníVývozci organického jídla ve Spojeném království mohou čelit devítiměsíční blokaci v prodeji. Orgány UK pro ekologickou certifikaci budou muset být schváleny Evropskou unií, což může trvat devět měsíců. Zemědělské dotace, momentálně placené Evropskou unií, budou vypláceny zemědělcům od britské vlády. Maloobchodníci očekávají kvůli novým tarifům nárůst nákladů o 9 miliard liber, což se samozřejmě odrazí na ceně zboží, a tedy na peněženkách zákazníků.

– Finance – Britský ministr financí se domnívá, že odchod UK z EU bez dohody bude znamenat, že si UK bude muset vypůjčit, kvůli výpadku peněz z obchodu s EU, 80 miliard liber v následujících deseti letech. UK budou čekat škrty.

– Doprava – V tomto extrémním případě by mohlo dojít k tomu, že by samozřejmě nebyly nahrazeny ani základní dohody o infrastruktuře – jako jsou např. dohody o leteckých linkách. Z toho plyne, že by letadla britských aerolinek nemohla obsluhovat letiště v EU. Představitelé leteckých společností mají momentálně pochyby o tom, zdali budou moci v březnu 2018 garantovat platnost letenek vydaných rok předem. Přístavy a pozemní hraniční přechody by mohly skončit v naprostém chaosu ucpané dlouhými kolonami kamionů při čekání na celní kontrolu. Britské řidičské průkazky mohou být v EU neplatné.

– Mezinárodní dohody – EU uzavřela na 750 dohod v nejrůznějších oblastech se 178 státy. Pro UK nebudou platit a britská vláda je bude muset znovu vyjednat.

Druhým omylem je, že se tzv. přechodné období, které má trvat do konce roku 2020 a de facto znamená, že se bude Británie v tomto období podřizovat evropským pravidlům bez možnosti se na jejich vytváření podílet, je na 100 % dohodnuté. Není tomu tak. Pokud se bude realizovat scénář „no-deal“, pak logicky není deal ani na přechodné období. Debatám o brexitu vévodí totiž dvě mantry: První hojně používá premiérka Mayová, když říká, že brexit znamená brexit a nikdo moc vlastně neví, co tím přesně myslí; druhou používají zejména vyjednavači brexitu, když říkají, že pokud není dohodnuto vše, není dohodnuto nic. Druhá mantra platí a čas se krátí. Pokud do prosince 2018 nebude zcela kompletní dohoda o odchodu a politická deklarace o budoucích vztazích, nebude přechodné období a scénář „no-deal“ se stává realitou.

Ekonomické dopady brexitu

Pokud Británie opustí příští rok Evropskou unii bez dohody o volném obchodu, způsobí to zemím EU dlouhodobé škody, které budou odpovídat zhruba hodnotě 1,5 procenta hrubého domácího produktu, což je asi 5,6 bilionu korun, přičemž ČR bude 5. nejpostiženější zemí EU. UK je jedním z nejvýznamnějších obchodních a investičních partnerů České republiky a dlouhodobě patří mezi 4–5 nejvýznamnějších exportních teritorií pro české vývozce. Obchod s Velkou Británií je 2. nejefektivnější relací českého zahraničního obchodu (po Německu) a vývoz z ČR do UK měl jen za rok 2017 hodnotu 207 miliard korun.

UK však na tom bude hůře. UK na dobu cca 15 let přijde o 2 % HDP (pokud bude s EU v celní unii), o 5 % HP pokud bude tvrdý Brexit, a o 15 % když s EU nebude žádná dohoda. Zejména scénářem „no-deal“ utrpí také britští spotřebitelé. S nadsázkou se dá říci, že evropští spotřebitelé to bez Rolls-Royce zcela určitě zvládnou, ale Britové bez Škodovek až zas tak lehce ne. Pokud se však nakonec ukáže, že nám Rolls-Royce opravdu tak chybí, může firma BMW (vlastník Rolls-Royce) přesunout výrobu do EU. Tratit bude opět primárně UK.

Ano, je zapotřebí uznat, že se ekonomické záležitosti dají jen velmi těžko předvídat a předběžné analýzy se nedají vydávat za bernou minci. Co mě však osobně velmi v této oblasti zaskočilo, byl rozhovor s britským konzervativním poslancem a propagátorem tvrdého brexitu Jacobem Rees-Moggem, který jsem si dovolila pro laskavého čtenáře přepsat do češtiny (k vidění zde).

Jacob Rees-Mogg: Odchod z Evropské unie bude největší ekonomickou příležitostí pro naši zemi.

Moderátor: A co když se mýlíte? Co bude následek toho, že se mýlíte?

Jacob Rees-Mogg: Akceptoval jsem, že každý se může mýlit.

Moderátor: Proč tedy neřeknete, že pokud se mýlíte, budete rezignovat?

Jacob Rees-Mogg: Protože podáváte velmi jednoduchou otázku na velmi komplexní problematiku plnou nejrůznějších okolností. Samozřejmě, že v určitou chvíli budeme vědět, jestli bude brexit znamenat ekonomický úspěch, ale je to otázka časového horizontu.

Moderátor: Jak dlouhého časového horizontu?

Jacob Rees-Mogg: Plné ekonomické dopady nebudeme znát po velmi dlouhou dobu.

Moderátor: Ale, no tak.

Jacob Rees-Mogg: Opravdu nebudeme.

Moderátor: Samozřejmě že nebudeme, ale budou zde indikace, protože budeme vědět, jestli zavládl chaos, budeme vědět, jestli došlo ke ztrátě pracovních míst.

Jacob Rees-Mogg: Primární příležitost, kterou brexit představuje, se projeví za 50 let.

Česká republika letos oslavila 25 let existence. Opravdu je někdo schopen prosazovat ekonomický hazard, jehož potencionální pozitivní plody budeme moci sklidit až za dobu rovnající se dvojnásobku existence našeho moderního státu? UK navíc exportuje do EU „pouze“ 50 % svého zboží, zatímco ČR 90 %.

Quo vadis, Britannia?  

Jedno je v tuto chvíli již zcela jasné. Britská politická scéna utrpí kvůli brexitu vážnou ránu. David Cameron se chtěl udržet u vlády, a tak vypsal referendum, Boris Johnson ho zradil, podpořil odchod země z EU a používal lživý argument o 350 milionech týdně pro britské zdravotnictví, Johnson vyhrál a Cameron odstoupil, Johnson však ví, že jednání s EU bude znamenat ústupky, které mu ublíží v očích jeho voličů a premiérem se stát (pro danou chvíli!) nechce. Nějakou dobu se zdá, že jedna z nejvýznamnějších funkcí ve světě je na prodej takřka za hubičku a do funkce se přihlásí Theresa Mayová, která v rámci referenda podporovala (pravda poněkud vlažně) setrvání UK v EU. Mayová je tedy nucena prosazovat něco, co sama nechtěla, ale nikdo z propagátorů brexitu se k vlastnímu dílu nemá. Johnson hraje primárně svoji vlastní politickou hru, která spočívá v tom, že mluví o tom, jaký by brexit měl být, a přitom se na něm nijak nepodílí, jelikož z vlády odešel. Mayová již od samého počátku své premiérské kariéry tuší, že jejím jediným úkolem ve funkci bude brexit vyjednat, a poté bude muset funkci opustit. Bude pak pravděpodobně zatracována všemi, ale pravdou je, že jako jediná vzala na sebe zodpovědnost v těžké chvíli. Dělat v takovéto politické atmosféře konstruktivní politiku je takřka nemožné.

Ukázkou nezáviděníhodné pozice premiérky Mayové je i to, jak se britská politická scéna postavila k vládnímu návrhu na brexit tzv. chequers deal. Značná část její vlastní Konzervativní strany ho odmítá a návrh vedl k odchodu Johnsona z pozice ministra pro zahraniční věci a Davida Davise z pozice hlavního vyjednavače brexitu za UK. Návrh sám neměl mnoho šancí na realizaci, jelikož odporuje jednomu ze dvou primárních požadavků EU, která trvá na tom, že evropský jednotný trh je z logiky věci nedělitelný, a UK chtěla pouze svobodný pohyb pro průmyslové a zemědělské zboží. Mayová tedy nyní dělá znovu to, co dělá vlastně po celou dobu vyjednávání. Tlačí na EU, aby přišla s novým vlastním návrhem a pomohla jí ze svízelné situace.

Bezradnost situace Mayové se navíc prohlubuje díky prosté parlamentní matematické logice, která dává najevo, že bez hlasů Labour party může jakákoliv dohoda o brexitu spadnout pod stůl už v Londýně. Konference Labour party však naznačuje, že členové strany by si přáli primárně předčasné volby, a pokud tento požadavek neprojde, jsou ochotni podpořit druhé referendum, ve kterém by byla možnost zastavit zcela proces odchodu UK z EU. To je velký krok od strany, která se doteď tvářila, že jí téma brexitu zas tak nezajímá a koncentrovala se primárně na představování své vize UK po brexitu.

Stojíme tedy před dvěma velkými otázkami – 1. Podaří se vytvořit dohoda mezi EU a UK do konce toho roku?; 2. Jak na tuto dohodu zareagují politici ve Westminsteru a v Evropském parlamentu? Zástupci hned pěti politických frakcí v Evropském parlamentu dávají dlouhodobě najevo, že pokud finální dohoda povede k narušení jednotného trhu a porušení Velkopáteční dohody, která ukončila napětí na irském ostrově, pak dohodu nepodpoří. Jeremy Corbyn ve středu na konferenci Labour Party jasně prohlásil, že jeho strana nepodpoří žádnou dohodu, která povede k odchodu UK z celní unie a povede ke zhoršení postavení britských zaměstnanců. Konzervativci však takovýto brexit zcela jistě nepodpoří a tak se debata vrací k tématu druhého referenda a předčasných voleb.

Vím, že opakování referenda o EU má v členských státech špatný zvuk. Většinou slouží k tomu, aby byl napraven výsledek referenda prvního a mohl pokračovat “ business as usual“. V případě brexitu se však domnívám, že můžeme použít jinou optiku. První referendum totiž nebylo pouze o tom, zda vystoupit z EU či nikoliv. Bylo o tom, zda občané UK souhlasí s novými podmínkami působení UK v EU, které vyjednal tehdejší britský premiér David Cameron, či zda chtějí odchod z EU. Druhé referendum by mohlo být o tom, zda občané UK souhlasí s podmínkami odchodu, či za těchto podmínek chtějí v EU zůstat, nebo z EU odejít bez dohody („no-deal“). Domnívám se, že požadavek druhého referenda tak má smysl a stojí za úvahu.

Předáci opozice po předčasných volbách volají standardně a není to tedy nic nového. Otázkou však je, jak by se na nového premiéra UK díval Brusel ve chvíli, kdyby vyjednavačům za EU případný vítěz nových voleb Corbyn oznámil, že celé vyjednávání začíná od nuly ve chvíli, kdy do brexitového dnu D chybí jen měsíce. Opět by se vyrojilo mnoho otázek : Platí, že 29.3.2019 přestává být UK členem EU?; Dá se aktivování článku 50 přerušit?; Mají v UK proběhnout volby do Evropského parlamentu? atd. Vzhledem k tomu, že k použití článku 50 dochází poprvé, dá se k těmto otázkám přistoupit flexibilně. Na druhou stranu však platí, že Brusel a členské státy jednání s UK už dosti unavují a jak všichni dobře víme, EU má již tak starostí nad hlavu.

Jakoby už tak neměla premiérka Mayová dost důvodů pro aspirin, ozývají se Skotové s plány na další referendum o nezávislosti a dokonce i v Severním Irsku se mluví o sjednocení ostrova pod irskou a potažmo evropskou vlajkou.

Co mě na brexitu „fascinuje“ nejvíce, je, s jakou neuvážeností k tak závažné problematice mnoho osob přistupuje. Že dřívější propagátoři brexitu utíkají na ambasády zemí EU pro nové pasy, nebo že do zemí EU přesunují své podnikání, není zas tak šokující, ale to, s jakou neuvěřitelnou lehkostí mnoho členů Konzervativní strany navázalo na brexit své vlastní politické hry, je vyloženě nezodpovědné. Heslo: „Vezmeme si zemi zpět“, pro mnohé znamenalo spíše: „Chci být premiérem“, a patriotistický apel tak vyšuměl do ztracena, což může vést k frustraci těch, co na něj skočili. Příznivci brexitu dokázali do značné míry oslovit primárně ty osoby v Anglii, na které brexit dopadne nejvíce. Líbivá hesla bez plánu zavedla na scestí ty oblasti, které nejvíce těží z evropských peněz po tom, co na ně tak tvrdě dopadly politiky Margaret Thatcherové. Zvolit brexit neznamenalo uštědřit políček evropským politickým elitám, ale skočit na lep těm britským. Ať se totiž naplní jakýkoliv scénář brexitu, bude platit to, co platí vždy – ekonomické a politické (britské) elity dopadnou na nohy a ty ostatní budou stahovat na dno. Případná konzervativní vláda Borise Johnsona se již jistě nemůže dočkat, až bude zavádět politiku škrtů s tím, že Theresa Mayová nezvládla vyjednávání s EU a nová vláda musí čelit těžkým ekonomickým dopadům. Bude třeba zlevnit práci a Češi vědí, co to znamená – nízké platy, špatné pracovní podmínky, nevýhodné smlouvy. Pověst UK jakožto daňového ráje se může v takovéto atmosféře jen utvrzovat a tratit na tom budou zejména samotní Britové. Ano, EU jakožto projekt pro všechny občany selhává. Brexit/czexit však na to není odpovědí. Je jen předehrou pro ekonomickou šokovou terapii. Finální odpověď se dozvíme až za zmiňovaných 50 let.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.