Francouzský prezident slíbil revoluci, ale ta se nekoná. Jeho politická strana není novou silou, ale spíš součástí staré politiky.
Na to, jak prezident Francie Emmanuel Macron obvykle spěchá, píší Financial Times (vydání 16/10/2018), mu odvolání ministra vnitra zabralo pozoruhodně dost času. Země totiž stále čeká na jeho náhradu. Gérard Collomb, který odešel, byl silnou politickou osobností, bývalým socialistickým starostou Lyonu. A Macronovo hnutí mu bylo sympatické od počátků. Existují spekulace, proč vlastně odešel, jednou z nich je i věk (je mu 71 let), ale určitou ranou bylo, když uvedl, že kdyby znovu kandidoval na starostu Lyonu, pak nebude kandidovat za Macronovo hnutí La République en Marche.
Macron dlouho hledá a jeho kritici tvrdí, že sice tento nezkušený politický lídr slíbil revoluci, ale ta se nekoná. Macron se chtěl zbavit politického establishmentu, což mu nedává moc výběru, plus musí řešit spory mezi bývalými socialisty a umírněnými konzervativci, kteří se rvou o vliv ve straně.
Jenže to ukazuje, tvrdí článek dále, že En Marche není tak moc nová síla, jako spíše součet částí francouzské politiky. Za méně, než dva roky se Macron pustil do řady reforem, od trhu práce, po učňovské obory a nemocnice či státní železnice. A chce se pustit do francouzského penzijního systému i pojištění nezaměstnanosti, aby zlepšil pobídky pracovat. Změna takového řádu nutně vyvolává odpor, což částečně vysvětluje to, kam zmizela jeho popularita. Jeho obliba je teď totiž na 33 %.
Jenže jeho spojenci říkají, že problém není v odborných politikách, ale v jeho politickém chování. Něco jsou otázky stylu – příliš často působí arogantně a nemístně. Jeho chování odcizilo ty, kteří si slibovali hodně od jeho energetického stylu, který měl otřást Francií.
Jenže mnohem horší je, že není schopen definovat koherentní vizi, která by podpořila jeho slogan: ani vlevo, ani vpravo. Na jedné straně být pro byznys a pro tvorbu bohatství, na druhé zajistit rovnost příležitostí možná zní dobře pro liberální anglosaské uši, ale ve Francii je takováto politika nutně spojována s pravicí.
Načasování reforem mu taky nepomohlo. Hned se pustil do snížení daně z bohatství, aby tím zlepšil postavení Francie mezi mezinárodními investory. Ale vysloužilo mu to reputaci prezidenta pro bohaté. Je fakt, že Macron je stále poněkud konzistentnější než jeho předchůdci. Takový François Hollande změnil levicové politiky pro byznys a pak znovu k vlivu státu z týdne na týden. Sarkozy to měl obráceně. Jenže tyhle dva znali Francouzi dlouho, Macron je stále nová tvář. A lidé se ptají – kdo je to? Myslí to vážně? Myslí mu to?
Macronův tým spoléhá na to, že brzy se v ekonomice projeví výsledky snížení daní a liberalizace pracovního trhu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.