Ivo Šebestík ve svém komentáři reaguje na polední útok ve Štrašburku a míní, že je čas na to, aby se Evropa začala lépe chránit.
Docela stručně: Zatímco už čtyři roky – většinou nelegálně – proudí do Evropy statisíce uprchlíků z oblastí islámské víry, kultury, zvyků a tradic, krajané těchto uprchlíků, hledajících v Evropě azyl, mnohem vyšší životní úroveň, bezpečí, vstřícnost a porozumění, masakrují evropské obyvatelstvo, rozsévají na jeho domovském území teror a neskrývají se nenávistí vůči všemu evropskému.
A přestože se tito lidé, sdílející s migranty rasu, víru a dost možná (s některými) i nechuť k Evropanům, na evropském území dopustili už desítek vražd, masakrů, znásilnění a dalších teroristických činů, nejvlivnější země kontinentu, Německo a Francie, zůstávají téměř nečinné. Pro výrazné omezení nelegální migrace, která tyto zločiny s sebou nese jako přílivová vlna pustošení hrází, neudělaly reprezentace těchto zemí takřka vůbec nic. Naopak, nejednou se právě nejvyšší představitelé těchto zemí zaměřili na ostrou kritiku výhradně těch států, které se snaží před migrací, fungující jako kulisa či kompars k džihádu, chránit svoje obyvatelstvo i celou Evropu.
Tady není vůbec podstatné, že se zločinů a masakrů dopouštějí (také) teroristé, kteří se – stejně jako vrah ze Štrasburku – už narodili v evropských zemích. Teror namířený proti evropské kultuře a evropským tradicím, čerpá ze všech možných zdrojů, tedy i z těch „usedlých“, kterým se ale prostřednictvím migrace nebo ve stínu migrace, dostává nových posil. Nelze jistě skrývat, že opatření spočívající v neprodyšném uzavření Evropské unie před lidmi přicházejícími nelegálně ze zemí severní Afriky a Blízkého východu obsahuje prvky apriorně uplatněné kolektivní viny, a to dokonce založené na rasových a náboženských znacích.
To jistě. Ovšem, je naprosto průkazné, že příliv uprchlíků s sebou nese nejenom potenciální teroristy, ale směrem do budoucna právě pro ně představuje mnohonásobné rozšíření jejich potenciálu na evropské půdě, což znamená přímé ohrožení tisíců ne-li milionů Evropanů, kteří jsou na kontinentu nejenom doma, ale respektují jeho kulturu, tradice, zvyky a hlavně právo! Pouze respekt k těmto hodnotám opravňuje člověka k tomu považovat se za Evropana.
Proč vůbec džihádisté odkrývají karty?
Řečeno jenom na okraj, stojí asi za úvahu, proč autoři myšlenky na kolonizaci Evropy odhalují svoje záměry předčasně a způsobem, který Evropany varuje před jejich úmysly? Kdyby se totiž spolehli na svoji demografickou úspěšnost a kolonizaci prostřednictvím migrace a vysoké porodnosti prováděli tiše a bez teroru, dost možná by byla Evropa během dvaceti třiceti let jejich. I bez džihádu. Ale možná by tohle mírové zaplavení Evropy jaksi neplatilo, neobstálo by před požadavkem dobývat násilím. A také by nesplňovalo požadavky nenávisti k bývalým kolonizátorům a pomsty za staletí příkoří. To, že se evropské koloniální mocnosti a v posledním století i americké agrese výrazně podepsaly na vzniku nenávisti v zemích islámské víry, je ale nezpochybnitelný fakt.
Nezbytná ochrana před terorem
Srovnání s kolektivní vinou, jak byla uplatněna Němci v období jejich nacistického panství, kdy tato „kolektivní vina“ stíhala celé rodiny za údajný zločin proti říši, vykonaný jediným jejím členem, nebo „kolektivní vina“ založená na rase a víře, která směřovala k likvidaci židů, cikánů a přinejmenším velké části Slovanů, rovněž nepřipadá v úvahu. Ani samozřejmě kolektivní vina uplatněná vítěznými mocnostmi ve druhé světové válce, které ve shodě s obnovenými vládami v některých zemích rozhodly o vysídlení (vyhnání) Němců z některých území. Je to úplně něco jiného!
To, co by evropské země měly uplatnit vůči nelegální migraci, je nutnost vyplývající z již akutního ohrožení Evropy skutečným přívalem cizinců, z nichž mnozí prokazatelně chovají vůči Evropanům krajně nepřátelské úmysly. A tak jako povodeň není možno rozčlenit na prameny, které svlaží půdu a učiní ji úrodnější a na proudy, které strhnou hráze, tak ani v tomto případě není možno žádným způsobem oddělit obyvatele z islámských zemí, které přivádí do Evropy nouze a potřeba bezpečí, od těch, kteří zde pouze hledají lepší a hlavně snazší živobytí. A konečně od těch, o jejichž zadržení se jedná především, tedy od potenciálních zločinců.
Nač tedy čekají vlády velkých evropských států? Kolik vražd a znásilnění se bude muset na evropském kontinentu, ještě odehrát, než konečně pochopí, že postup Itálie, Maďarska i dalších zemí Visegrádské čtyřky je správný, respektive že by měl být ještě mnohem radikálnější? Jak dlouho si budou ještě totálně bezvýrazní politici zkoušet nabrat domněle kladné body předstíráním empatie k uprchlíkům, jakou ve skutečnosti vůbec necítí, ale hodí se jim do krámu? A jak dlouho budou mít takzvaní „vítači“ ještě odvahu předstupovat před občany svých zemí, kteří se právě dozvěděli o nějakém novém a dalším zločinu vykonaném s výkřikem, že „Bůh je veliký“? Možná ano, je veliký. Ale pokud je veliký, pak rozhodně nepotřebuje vraždící fanatiky. Tyto by potřeboval jenom, kdyby byl malý. Malý asi jako člověk, protože jenom v lidské hlavě se mohou rodit pospolu blud a vražedná nenávist.
My, v Evropě, bychom měli každý den děkovat francouzským, nizozemským, anglickým i německým osvícencům za to, že nám proklestili cestu náboženskou tmou ke světlu. Jinak bychom na tom byli dnes, i v Evropě, dost možná úplně stejně jako ten pomatený jedinec, který vraždil ve Štrasburku. Máme sice množství zástupných šílenství za běsnění náboženská, například fanatismus protiruský, strašáky komunistické i socialistické, snaživou devótnost proamerickou, nadšené pochopení pro diktaturu kapitálu a jiné, ale popravdě řečeno, tyhle naše imbecility nemají ani zdaleka potenciál skutečného středověkého pomatení. Jo, středověk, to bylo silné kafe! Hořící hranice pod kacíři na západě a na jihovýchodě nabodávání na kůl po tureckém vzoru.
„Vítači“ možná chtějí obohatit naši moderní Evropu o pár středověkých vymožeností a sami se ukrýt před svým „dárkem“ (něco jako Trojský kůň) na území bedlivě střeženém soukromými armádami. Evropané už ale naštěstí nějakou dobu vědí, že tento dárek je třeba bez poděkování odmítnout. Proto jsou samozvané „elity“ den ode dne nervóznější.