Postavení Ruska v Iráku sílí a ruský prezident se zde těší velké popularitě napříč místními etniky.
Sami Moubayed píše pro Asia Times o posílené pozici Ruska, které má nově fanoušky i v Iráku.
Iráčtí politici jsou nadšeni představou, že by zemi mohl navštívit ruský prezident. Ruský velvyslanec pro Blízký východ navštívil nového iráckého premiéra a hned o tři dny později se Sergej Lavrov sešel s novým iráckým prezidentem v Římě.
Ruský prezident je v Iráku velice populární. A jeho fanouškovská základna jde napříč etniky. Šíité ho obdivují za podporu prezidenta Bašára Asada a vidí ho jako přirozeného spojence ve válce proti Islámskému státu.
Kreml má ovšem skvělé vztahy také s iráckými Kurdy, zejména s rodinou Barzaní, kteří buď byli v Moskvě v exilu, nebo dostali ruské zbraně a peníze. Iráčtí sunnité jsou z pochopitelných důvodů kvůli invazi roku 2003 velmi antiameričtí.
S tím, jak se Putin stával silným státníkem, tak sílil jeho strategický zájem o země, kde dříve byly britské a francouzské kolonie.
Obdiv k silným mužům je v Iráku stále výrazný. Ruský prezident má dokonce přezdívku „Abu Ali Putin“, což je odkaz na zetě proroka Mohameda.
Ruské jednotky chránily šiítské milice na syrském bojišti, což znamená, že Putin je hrdinou vojenských jednotek. Premiér Iráku je navíc bývalý komunista, který byl roky fascinován Sovětským svazem.
Vztah je důležitý pro obě dvě země. V Trumpovi nevidí Iráčané zrovna rozhodného spojence, jistotu hledají spíše v Putinovi, píše Moubayed.
USA dovolily Iráku výjimku, co se týká íránské ropy, ale ta brzy vyprší. Iráčtí politici hledají ujištění na východě. Když končila Obamova administrativa, Rusko si pospíšilo a dodalo Iráku zbraně, například bojové helikoptéry. Ti, kteří bojovali v irácké armádě proti terorismu, využívali ruské zbraně. Irák už dal najevo přání získat ruský systém S-400, který byl nedávno zaslán do Sýrie.
USA utratily na zajištění své přítomnost v Iráku miliardy, ale nebyly ani přizvány, aby se účastnily jednání o boji proti terorismu.
To ale není vše. Jednání běží o vojenských a ekonomických dohodách. Obchod se už navýšil z 900 milionů dolarů na 1,4 miliardy. Očekává se vznik společné komise pro obchod a technickou spolupráci. Velké ruské firmy Lukoil a Gazprom již fungují v jižním Iráku. Gazprom má za úkol rozvoj zásob zemního plynu, protože v současnosti Irák zemní plyn dováží.
Irácká ropa z Kirkúku se posílá do tureckého přístavního Ceyhanu, odkud jde na světový trh – onen ropovod patří ruskému Rosněftu.
Irák také spoléhá na Rusko, aby se vypořádal s velkým problémem v podobě chronického nedostatku elektřiny, které v Basře vedly ke značným protivládním demonstracím.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.