Jedním světýlkem ve tmách je ochota Číny znovu zapojit různé stimuly, aby podpořila svoji a zároveň i globální ekonomiku.
Noviny Financial Times uvádí, že fiskální pravidla a stále uvolněná peněžní politika znamenají, že stimul musí pro evropskou ekonomiku přijít odjinud. K tomuto velmi významnému tématu jsme psali zde a zde.
Dluhová krize je možná pryč, ale zato eurozóna zpomaluje, hlavní lídři Francie a Německa jsou oslabeni, Itálie se hádá s Evropskou komisí a do toho ještě Albion možná odejde úplně bez dohody.
Konec jedné éry – to je konec kvantitativního uvolňování. Je to sice historický krok, ovšem spojený s tím, že ECB zhoršila svůj výhled pro eurozónu. Jsou to tedy téměř čtyři roky, co ECB spustila tento programu stimulu, takže se nutně nabízí otázka, co se vlastně změnilo?
To hlavní je, že inflace jde zase dolů a známky udržitelného oživení jaksi nejsou vidět. A k tomu připočtěme restriktivní rozpočtová pravidla a stále záporné úrokové sazby, pak je manévrovací prostor velmi omezený.
Evropa není žádný motor růstu, takže se spoléhá na zahraniční poptávku. A samozřejmě se neustále potýká s problémem, že má peněžní politiku pro všechny země stejnou. Příměří mezi USA a Čínou je pro Evropu moc důležité, podobně i oživení v Číně. Je otázka, jestli bude euro nadále slabé – v USA se sice pokračuje s restriktivní politikou, ale vzhledem k deficitu USA, není možno na slabost eura spoléhat.
To se odráží i na evropských akciích, které jsou levné z dobrého důvodu. Ukazuje se, Evropa je velice náchylná vůči zpomalení globálního růstu a vůči obchodním válkám.
Finanční sféra by potřebovala větší růst, tak velký, aby se ECB pustila do navyšování úrokových sazeb. Jenže to se nejspíš do roku 2020 nestane.
Německo už je pod tlakem obchodního protekcionismu. Monetární politika vystřílela svůj prach, takže region potřebuje fiskální stimul a ekonomické reformy. Jenže, jak doufat ve fiskální stimul, když Německo trvá na své fiskální disciplíně.
Jedno světýlko ve tmách tu je – ochota Číny znovu zapojit různé stimuly, aby podpořila svou ekonomiku. Takže Evropa se musí spoléhat na globální ekonomický vývoj a rozhodnutí z Washingtonu, Pekingu a Londýna.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.