Japonsko jde plnou parou vpřed směrem ke znárodnění burzy.
William Pesek píše o tom, že Tokio de facto znárodní burzu.
Jestli chcete porazit Čínu, není dobré se jako Čína chovat, tak začíná Pesek svůj kritický pohled na Japonsko. Japonsko jde totiž plnou parou vpřed ke znárodnění burzy. Největším držitelem japonských akcií je penzijní fond, který řídí stát. Je také největší na světě. Ovšem Bank of Japan, japonská centrální banka, by měla tento fond převzít do roku 2020.
Je tedy Japonsko ještě zemí s volným trhem?
Centrální banka Japonska drží aktiva za 250 mld. dolarů – ta, která se obchodují na burze. Je to téměř 5% tržní kapitalizace nejlepších akcií. A pokud její politika pojede nadále tímto tempem, pak bude brzy držet tak 360 mld. dolarů.
Tím by se centrální banka dostala nad vládní penzijní fond, který má podíl na tokijské burze (na nejkvalitnějších akciích) 6 %.
Z toho vyplývají dvě závažné zkušenosti, tvrdí Pesek. Jednak je nárůst úroků mimo realitu a dále, že japonské vládní instituce zakořenily ve finančním systému, takže naprosto potlačují síly trhu.
Čínský prezident o tržních silách rád mluví, ale není to vidět. Japonsko jde podobnou cestu. Premiér Šinzó Abe slíbil reformy na straně nabídky, místo toho je v provozu nejagresivnější měnový stimul v dějinách.
Jistě, centrální banka je oficiálně nezávislá. Ale je tomu tak i v reálu? Když jdou úroky na nulu (i do záporu) a jsou tam dvacet let? Kuroda může předstírat ledacos, ale ve skutečnosti prostě znárodňuje vládní dluhopisový trh. Je to vlastně bianco šek pro vládu. Ta si může půjčovat za rekordně nízké úrokové sazby, oddalovat strukturální reformy, děsí se Pesek. Poměr dluhu k HDP v Japonsku se blíží 250 %, ale splnění inflačního cíle je v nedohlednu.
Nyní se japonská centrální banka pouští do burzy, tím vytlačuje soukromé investory. Už nyní je centrální japonská banka největším akcionářem v alespoň 23 firmách. Patří tam firmy, které se zabývají robotikou a elektronikou. To přeci musí změnit povahu japonských trhů – jednak vliv centrální banky a vliv křížového vlastnictví „spřátelených“ firem.
Někdy se to může zdůvodňovat rostoucími cenami akcií, které pak vytvářejí efekt bohatství. To jistě také centrální banky chtěla. Jenže u burzy už jde o hodně. Firmy budou odměňovány, ať už budou postupovat jakkoliv. Motivace změnit korporátní řízení bude malá. I OECD již musela konstatovat, že konání japonské centrální banky „podkopává tržní disciplínu“, protože firmy jsou odměňováni vlastně jen tím, že jsou v nějakém tržním indexu, ale ne kvůli tomu, že mají nové podnikatelské strategie, či díky vyšším dividendám.
Čínský vliv je vidět. Už jen ta symbolika – Abe slíbil, že „učiní Japonsko znovu veliké“. Ujal se křesla premiéra jen rok poté, co čínské HDP předhonilo japonské, což byl pro Japonsko skutečný šok.
Po sedmi letech to vypadá, že Abe se snaží porazit Čínu v její vlastní hře a kopíruje její postupy. Z toho nic dobrého nevzejde, končí pesimisticky Pesek.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.