Slavný britský ekonom Adair Turner tvrdí, že monetární politika už ekonomiku v chodu neudrží.
Turner se věnuje setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole. Hlavním tématem letošního roku jsou výzvy monetární (peněžní) politiky.
Turner shrnuje výhledy ECB (další snížení sazeb), i Bank of England. V případě FEDu se prý doufá v další snížení sazeb, Japonská centrální banka vyzývá k akci a ve hře je i další kvantitativní uvolňování. Inflace tam totiž zůstává tvrdohlavě nízká.
Realita je ovšem podle Turnera taková, že to, co dělají centrální banky, už není tak důležité.
Opakuje, že snížení beztak nízkých úrokových sazeb nemá žádný reálný dopad. Naopak, vysoce záporné úrokové sazby ohrožují banky a jejich ziskovost. Kontrola očekávání je rovněž beze smyslu, tvrdí Turner a říká, že když ECB oficiálně říká, že zůstanou nízké úrokové sazby do roku 2021, zatímco výnosy z německých dluhopisů říkají, že investoři očekávají sazby nízké po celou dekádu, k čemu potom taková kontrola očekávání.
Ale stále tu panuje obsese tím, jak komunikuje centrální bankéř a rozebírá se každý malý pohyb, stěžuje si Turner.
Centrální banky už méně ovlivní spotřebitele a firmy. Zato ale manažeři fondů i novináři, ti mají žně z každého pohybu na trhu, z každé nové vlny. Ale celkem vzato načasování malých změn prostě nemá význam, tvrdí Turner.
Depreciace měny? Trump chce slabý dolar a v důsledku obchodního konfliktu nechala Čína oslabit jüan. Není tu kurzová politika, jež může prospět oběma zemím.
Je tu ovšem faktor strachu. Jestliže je měnová politika bezmocná, co pak? Buď v recesi nemůžeme nic, nebo musí převzít otěže fiskální politika. Pak ale může vzrůst deficit, který by ovšem nevedl k růstu dluhu, kdyby byl financován centrální bankou. Což by ale ohrozilo její nezávislost. Děs v kruhu pak vede k naději, že se snad objeví nějaký monetární zázrak, který to vyřeší.
Jenže velké fiskální deficity a způsoby monetárního financování jsou již dnes pohaněči růstu, tvrdí Turner. USA, Čína i Japonsko mají velké deficity. A všechny dělají nějakou formu monetárního financování, píše Turner. Takové Japonsko například: Japonská centrální banka pilně nakupuje vládní dluhopisy a nemíní je nikdy prodat soukromému sektoru.
Jistě, je tu Německo se svou „disciplínou“. Pak závisí na exportu – a musí exportovat právě do zemí těch hrozných fiskálních hříšníků.
Eurozóna je v eminentním ohrožení, tvrdí Turner. USA má prostor na snížení sazeb a Trump může dát dohromady nějaký stimul, další snížení daní. Čína a Japonsko pojedou své deficity, které financuje centrální banka, i když nepřímo. Velká Británie může zkusit depreciaci měny, je to menší ekonomika, to by mohlo fungovat.
Když ale bude globální poptávka (a následně i exporty eurozóny) slabá, pak ECB toho moc nezmůže. Pravda je krutá: centrální bankéři sami o sobě už nejsou moc důležití.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.