Oáza klidu: Václav Hollar v Paláci Kinských

Věra Beranová představuje výstavu výrazného českého grafika 17. století Václava Hollara.

Projít Staroměstským náměstím je doslova zážitek. Je otázka, zda kladným, či záporným. Prostupnost je minimální a navíc ztížená tím, že zde mezi chodci nefunguje žádná logika přesunu. Jedině logicky se zde chovají koňská spřežení. Ta se pohybují po svých trasách. Pro našince je pohyb po Staroměstském náměstí doslova dobrodružstvím, kde ta různá historická srocení a bývalé manifestace jsou? K těm zvláštním pocitům přispívají nejen cizí tváře, různé jazyky, ale i sama kulisa, kdysi chlouba nejen Prahy, ale také křižovatky našich dějin – v tom pozitivním i negativním slova smyslu. Zásadně se zde nesetkáte s domácím jazykem, a to v jakékoli podobě. Tedy žádná dvojjazyčnost, která by vyhovovala turistům a trošku uspokojovala domácí. O zvukových efektech ani nemluvě. To, že je neregulovaný turismus metla lidstva, už dávno vědí ti chytřejší. Snad bychom se v této souvislosti mohli zamyslet nad naší národní identitou, obecně pak nad kulturností našeho veřejného prostoru. To se jistě netýká jen pražského Staroměstské náměstí.

Tyto věty jsem si nemohla odpustit proto, abych poukázala na záslužný čin Národní galerie, která 22. listopadu v Paláci Kinských otevřela výstavu kreseb světově proslulé osobnosti, malíře, kreslíře a především grafika, Václava Hollara (1607–1677). Návštěvník pražských výstav si musel s uspokojením uvědomit, jak je asi prozíravá dramaturgie Národní galerie, když právě na tak exponované turistické trase, představí světovou výtvarnou osobnost, tak notoricky známou a tím pro návštěvníka Prahy dokumentuje evropský rozměr původem českého výtvarníka. Opak je pravdou, zatímco na ploše náměstí není kam stoupnout, a to ještě nezačaly vánoční trhy, Palác Kinských zeje prázdnotou. V nádherných sálech, mezi pečlivě upravenými díly, se pohybuje víc pracovníků galerie, než návštěvníků. V rámci propagace nic není opomenuto. Velké poutače, nabízené programy, přijemná atmosféra…

V těchto souvislostech si musíme klást otázku, kde je chyba.

Odpovědí by bylo asi víc:

  • Turisté nemají zájem o výstavy tradičního výtvarného umění obecně.
  • Nikdo již Václava Hollara (umělce 17. století) nezná.
  • Kresby a drobná grafika nikoho nezajímají.
  • Vysoké vstupné, i přes existenci mnoha slev.
  • Nezájem konkrétních turistů podmíněný nezájmem jejich průvodců.

Jen tak mimo vlastní problém: zaposlouchali jste se někdy do výkladu průvodců po pražských pamětihodnostech? Malou propagaci jsme již vyloučili a to by byla jen jedna z mnohých příčin nezájmu. Odpovědí na otázku, proč tak malý zájem o světového klasika je tedy mnoho. Zarážející na tom je, že se jedná doslova o světoobčana. Vždyť díky Václavu Hollarovi si dnes například Londýňané mohou představit své město před zničujícím požárem v roce 1666 a další pamětihodnosti v podobě 17. století (Westminsterskou katedrálu). Známe také díky Hollarovi podobu takových významných měst 17. století, jako byl Kolín nad Rýnem, Norimberk, Bonn, Antverpy a další, včetně Prahy z roku 1636.

Výstavě v Paláci Kinských, která potrvá do 23. února 2020, můžeme přát, aby byla sice oázou klidu, ale plnou dychtivých návštěvníků.

Podrobnější informace k výstavě, včetně doprovodných programů, najdete níže na webu zde.

Knižní publikace k tématu:

Alena Volrábová: Václav Hollar – Kresby

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.