V rozhovoru s europoslankyní Kateřinou Konečnou (KSČM) nás zajímala nová Evropská komise, její politické priority i zformování a také konkrétní vyhlídky na odchod Británie z EU.
!Argument: Zformování nové Evropské komise bylo podle očekávání velmi komplikované. Dalo by se mluvit o nějakých specifikách tohoto procesu, nebo to byl byznys jako vždycky?
Kateřina Konečná: Vždy je velmi zajímavé sledovat, jaké relativně neznámé jméno vytáhnou představitelé evropských vlád po volbách do Evropského parlamentu na přední funkce v EU. Evropská rada se rozhodla, že do čela Evropské komise sice nechce hlavního kandidáta lidovecké frakce a zástupce německé pravice Webera, ale chce zástupkyni lidovecké frakce a německé pravice von der Leyenovou. Já jsem Ursulu von der Leyenovou do funkce předsedkyně Evropské komise nepodpořila, jelikož odmítám samotné rozhodnutí Evropské rady, které se neslo v duchu „vše při starém“ a do značné míry ignorovalo výsledek evropských voleb. Nemohla jsem tedy podpořit ani její Komisi, která se v rámci slyšení v Evropském parlamentu chovala často velmi arogantně a u jednotlivých kandidátů se objevily nejrůznější problémy (např. střety zájmu). Často se nemohu ztotožnit ani s agendou Komise a to zejména v oblasti snah o vytvoření jednotné evropské armády a investování do zbrojení. Věřím, že již bylo dost vlád lidovců a sociálních demokratů, které vedly země EU a samotnou EU z jedné krize do druhé. Volbu přímo voleného Evropského parlamentu respektuji, ale nemohu se s ní osobně ztotožnit.
!A.: Jak hodnotíte volbu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové? Je to podle Vás vhodná politická osobnost na toto místo?
K.K.: Jak jsem již zmínila, nejsem vůbec nadšená ze způsobu, jakým se do funkce dostala, ale jelikož si vytyčila velmi ambiciózní program na prvních 100 dní ve funkci, počkám si na hodnocení až za 3 měsíce. Je však pravdou, že jelikož se proslýchalo, že byla velmi slabou ministryní německé vlády a hrozilo jí, že bude odvolána a nakonec dostala „padák nahoru“, tak v ní mnoho důvěry v tuto chvíli nemám.
!A.: Věra Jourová dostala v nové Komisi jednak post místopředsedkyně a jednak portfolio pro hodnoty a transparentnost. Von der Leyenová po Jourové například chce posílit vazby mezi lidmi a institucemi, které jim slouží, tj. přinést EU blíže lidem doma a v podstatě posílení demokracie a transparentnosti EU. Je k čemu gratulovat? Jak moc je to silný post v Komisi?
K.K.: Nejdříve si musíme položit otázku, jaké výhody přinese České republice portfolio Věry Jourové? Já se obávám, že žádné. Česká eurokomisařka bude mít primárně na starost hodnocení a případné trestání našich spojenců z Visegrádské čtyřky, což povede ke zhoršení spolupráce ve střední Evropě. Jsem navíc velmi zvědavá na to, jak bude osoba od Andreje Babiše podporovat pluralitu médií.
Co se týče posílení vazby mezi lidmi a institucemi změna by měla spočívat v tom, že EU bude svým občanům více naslouchat. Jedním ze způsobů, jak toho docítit, jsou evropské občanské iniciativy, které měly vybudovat most mezi občany a EU a dát lidem možnost navrhovat legislativu. V původním nastavení tento mechanismus však pozitivní výsledky nepřinesl, a naopak vedl k dalšímu rozčarování z EU. Ani nedávná revize nedává příliš nadějí v to, že by se to mělo změnit, a je tedy třeba dalších změn, aby mohl tento mechanismus fungovat pro občany skutečně efektivně. Jsem tedy ráda, že Věra Jourová bude mít za úkol i zlepšení zatím neefektivních evropských občanských iniciativ, které by měly podporovat zapojování občanů do rozhodovacího procesu EU.
!A.: Je politický program nové Komise to, co Evropská unie potřebuje? Ve srovnání s předchozími lety se například silně skloňuje slovo „zelený“ z úst lidí, kteří také velmi rádi a mnohem konzistentněji skloňují slova jako trh nebo byznys. Máme tedy konečně čekat na zelenou revoluci ve prospěch pracujících lidí a přírody?
K.K. EU nepotřebuje programy, ale činy. Na základě programu novou Komisi soudit nechci, ale rozhodně správně poukazujete na to, že mnoho z nových komisařů ve mně rozhodně nebudí důvěru, jelikož měli v minulosti nejrůznější pofidérní vazby na různé společnosti a prosazovali agendu, které je dle mého soudu neslučitelná s vizí udržitelné a sociálně spravedlivé Evropy. Green Deal by se měl vnímat jako příležitost na proměnu ekonomiky, která by však měla znamenat také férovější společnosti a podmínky. Na tom jsem se nedávno shodla i s předsedou Evropské odborové konfederace, L. Visentinim. EU až příliš dlouhou dobu zcela zanedbávala sociální složku a sice můžu mít na základě projevů a programu dojem, že tato Komise bude jiná, ale odmítám jim skákat na lep.
!A: Brexit byl znovu odložen a stal se v podstatě tématem nového hlasování v britských parlamentních volbách 12. prosince. Johnsonova Konzervativní strana zatím vede o 10 % v průzkumech. Co zhruba čekat, když Johnson volby vyhraje?
K.K.: Pokud Johnson volby vyhraje, což bych Britům opravdu nepřála, ale uznávám, že jde o jejich vlastní rozhodnutí, tak Velká Británie odchází z EU 31. ledna 2020 a další odklad bych neočekávala. Domnívám se však, že doručení brexitu je však to jediné pozitivní, co může z tohoto tématu zcela otráveným Britům přinést. Je však naprosto jasné, že Brity bude brexit bolet, ale jsou už v takovém stavu beznaděje, že už ho chtějí mít za sebou. Obávám se také, že je velmi děsí možnost, že by žádná strana ve volbách nezískala většinu, což opět nahrává v průzkumech vedoucím Konzervativcům.
Nehodlám však zakrývat, že mám v těchto volbách svého favorita. Osobně se domnívám, že jedinou nadějí pro pozitivní budoucnost Velké Británie je zvolení Jeremyho Corbyna britských premiérem. Boris Johnson za krátkou dobu působení v pozici lídra země dokázal svoji neschopnost a nyní je čas naděje na celkovou proměnu společnosti, která byla zdevastována politikou škrtů konzervativní vlády za přitakávání Liberálů. Předseda Labour Party má rukávu i několik es. Progresivní program, značné osobní charisma vzbuzující naději, a to zejména u mladších voličů, silné city britské veřejnosti k NHS (Národní zdravotní služba), naprosto tristní britskou hromadnou dopravu, dobré vztahy Johnsona s Trumpem, kterého většina britské veřejnosti odmítá, zmíněné negativní dopady Konzervativní politiky škrtů a hlavní symbol dopadů této politiky – Grenfell Tower.
Před dvěma lety (v létě 2017) při požáru věžáku Grenfell Tower v Londýně zemřelo 72 lidí. Důvodů bylo několik a souvisely primárně s politikou šetření (ještě jako starosta Londýna Johnson uzavřel 10 hasičských stanic a odebral 27 hasičských vozů), nedostatečných bezpečnostních opatření a celkovým nezájmem o sociální ubytování v jedné z nejchudších oblastí Anglie. Labour uznala, že smutný incident je důsledkem neoliberalismu. A reakce Konzervativní strany? Jeden z nejznámějších představitelů strany Jacob Rees-Mogg řekl: „Oběti požáru Grenfell Tower nepoužily zdravý rozum a neopustily budovu“.
Vzato kolem a kolem věřím, že mají Britové na výběr mezi těmi, kteří chtějí zajistit, aby k požárům věžáků (a potažmo celé Británie) nedocházelo a těmi, kteří se domnívají, že pokud se tak stane, tak se mají občané spolehnout pouze na rychlost svých nohou a nikoliv na z daní poskytované veřejné služby. Otázkou tedy je, zda zvítězí arogance či soucit a naděje nebo úpadek.