O tom, co nám prozradila poslední „kauza“ barrandovského pořadu Týden s prezidentem, píše Veronika Sušová-Salminen.
Prazvláštní situace vznikla kolem mediální spolupráce prezidenta Miloše Zemana se soukromou televizí Barrandov. V médiích se opakovaně skloňuje, že osud pravidelného pořadu Týden s prezidentem je nejistý. Majitel televize a moderátor pořadu v jedné osobě na Facebooku naznačil, že se s prezidentem názorově neshodne.
Formát pořadu Týden s prezidentem s běžnou žurnalistikou nikdy moc společného neměl. Prezident tu nečelil nijak ostrým dotazům Soukupa jako moderátora. Jednalo se tak spíše o pořad, kde Zeman ve velmi volném stylu glosoval vybraná témata uplynulého týdne, přičemž moderátor mu často nahrával na smeč (viz například zde).
Navzdory tomu, je poněkud zvláštní, že se nyní ze strany právě Jaromíra Soukupa objevují výhrady vůči názorům prezidenta Zemana. Na svém Facebooku dává Soukup najevo, že jako by Zeman překročil „jeho limit“, který popsal jako to, že „odmítá dávat prostor lidem, kteří hájí vrahy“. Na mysli měl přitom kauzu právničky a kandidátky na funkci ombudsmana Heleny Válkové, kterou Zeman nejprve podpořil jako kandidátku (a následně dal od její kandidatury ruce pryč – a to v neděli).
Zdá se tak, že Soukup od Zemana nyní (a v pondělí) vyžaduje pro další spolupráci názorovou shodu na tomto „limitu“, který stanovil. „..nevím, zda jsme schopni v něčem jiném najít společnou řeč,“ píše Soukup ve svém postu u fotografie, kde zrovna vede se Zemanem rozhovor.
Všechny dosavadní indicie o tom, že tento pořad nebyl ani pokusem o novinařinu se tak potvrdily. Novinář totiž běžně mluví s lidmi, se kterými se názorově neshodne. Pan Soukup dal najevo, že společná řeč a emotivně zabarvené „principy“ (tj. obhajoba vrahů) pro něj jsou kritérium a že je především a hlavně majitelem. Společná řeč ovšem není novinářské kritérium (i když v Česku s tím nemá problém zdaleka jen pan Soukup). Je tu pak hned několik problémů. Miloš Zeman je prezident republiky a pokud by skutečně obhajoval vrahy (jakože to nedělá a k aféře s Urválkem se postavil dost jasně), tak to není otázka „neposkytnutí prostoru“, ale spíše otázka vhodné veřejné kritiky, která by měla součástí práce novináře. Ten by měl prezidenta v takovém případě konfrontovat s fakty a argumenty, nikoliv ho prostě pobouřeně „vypnout“.
Dost možná, že tu jde ale o něco jiného a argument o jakýchsi „limitech“ se stal jenom neobratnou snahou vytvořit pretext pro ukončení spolupráce (už ukončenou spolupráci?) z nějakých jiných důvodů, které neznáme (nebo o nich můžeme spekulovat). Celé to totiž připomíná bouři ve sklenici vody, která navíc lítá takříkajíc „v luftu“ vzhledem k tomu, jak se výroky prezidenta a následně i Soukupa zcela míjejí. Rozuzlení slibuje televize Barrandov ve čtvrtek, zatímco Hrad už naznačuje změny v mediálním „kalendáři“ prezidenta Zemana. V daný moment si z dosavadního vývoje můžeme jenom utvořit obrázek o tom, jak bídně to vypadá se současnou mediální krajinou a novinařinou v České republice.