Je neděle a ani dnes nechybí hudební jazzový průvodce bubeníka Jana Schneidera.
Tomuto se říká „velká jízda“: saxofonista Curtis Amy a trumpeťák Dupree Bolton hrají skladbu „Katanga“! Je rok 1963 a všichni mají plno energie, kytarista Ray Crawford, pianista Jack Wilson, bubeník Doug Sides – ale hlavně basista Vic Gaskin, ta jeho krásně vynalézavá pochodující basa tomu dává šťávu!
Max Roach složil a se svou skupinou v roce 1962 nahrál Lonesome Lover (kontrabas Art Davis, piano Mal Waldron, tenor Clifford Jordan, trombon Julian Priester, trubka Richard Williams, zpěv Abbey Lincoln) – a pak beze zpěvu, snad ještě zajímavěji dal v roce 1981 vyniknout této nádherné melodii Lonesome Lover s kontrabasistou Calvinem Hillem, flétnistou Odeanem Popem a trumpeťákem Cecilem Bridgewaterem. Zajímavá je ta změna v čase, spontánní dynamika šedesátých let i ta průzračná až filigránská úspornost o dvě dekády později. Úžasný bubeník i člověk, ten Max Roach.
Ač nemusím, přiznávám, že jednou z mých nejmilovanějších písní je Suchého a Šlitra Kubistický portrét. Skladbu pokládám textově i hudebně za geniální, avšak při opětovném poslechu jsem zjistil, že jsem zřejmě člověk nemoderně neuchýlený, pročež lecjaké euro-personě připadnou asi mé preference předpotopně politicky nekorektní. No považte, o čem je vlastně ten text! A já přitom tak chválím ty perfektní dívčiny, tu stavbu kompozice, ten nápad, ten vtip, i ten brutální závěr. Jo, a ten obrazový doprovod je taky saframentsky povedený! Famózní dílko!