Jaromír Janda píše v kontextu cenové politiky o tom, proč by Česko mohlo stát kolem roku 2040 dovozcem elektrické energie.
Na úvod je třeba si připomenout, že cena elektrické energie, kterou platíme jako domácnosti, se skládá z několika částí, z nichž dominantní jsou cena silové elektřiny zhruba třetina celkové ceny, dále poplatek za distribuci, který tvoří rovněž zhruba jednu třetinu celkové ceny, a dále „populární“ příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů, daň z přidané hodnoty a další již méně významné položky celkové ceny elektrické energie. Další významným prvkem pro tvorbu celkové ceny elektrické energie je cena emisních povolenek, které se samozřejmě týkají pouze zdrojů, které nějaké emise produkují tedy především klasických uhelných nebo plynových elektráren a její cena je zahrnutá v části ceny za silovou elektřinu jako náklad výrobce elektrické energie.
Uvedené jednotlivé části ceny elektrické energie lze rozdělit do dvou skupin. První, kde je cena utvářena na základě tržních principů, tedy interakce nabídky a poptávky na trhu, a druhé skupiny, kde je cena stanovena na základě rozhodnutí regulatorních orgánů anebo na základě rozhodnutí státu. Do této druhé skupiny patří poplatek za distribuci stanovený na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, příspěvek na obnovitelné zdroje a výše daně z přidané hodnoty na základě ustanovení zákona. Všechny tyto části celkové ceny elektrické energie jsou stanoveny na základě rozhodnutí a nejsou nijak ovlivňovány trhem a aktuálním ekonomickým vývojem. Více se budeme věnovat části ceny elektrické energie z první skupiny tedy těm, které jsou ovlivňovány vývojem na energetickém trhu, ekonomickým vývojem anebo inflací, jedná se tedy o cenu silové elektřiny a cenu emisních povolenek. Je sice otázkou, zda se skutečně jedná o tržní prostředí, a to zejména v případě emisních povolenek, ale o tom až dále.
Z krátkodobého pohledu je tedy cena elektrické energie z jedné třetiny určována cenou silové elektřiny na trhu na základě poptávky a nabídky. Princip, jakým se na evropském trhu určují ceny silové elektřiny, funguje zjednodušeně asi takto. Podle odhadované spotřeby se určí, jaký výkon elektráren bude zapotřebí. Poté operátor trhu seřadí elektrárny, jejichž produkci nabízejí výrobci k prodeji, podle jejich tzv. marginálních nákladů (to jsou krátkodobé proměnné nákladů na provoz, zjednodušeně řečeno jde o cenu paliva). V tomto ohledu se jako první zařadí větrné a fotovoltaické zdroje, které žádné palivo nepotřebují, a navíc fungují v režimu prioritního přístupu na trh, poté obecně následují jaderné elektrárny, které mají náklady na palivo velmi nízké a dále elektrárny hnědouhelné, poté elektrárny spalující černé uhlí, a nakonec elektrárny plynové, jejichž výstavba je relativně levná, ale mají drahé palivo, a tedy vysoké provozní náklady. V okamžiku, kdy operátor dosáhne potřebného výkonu k pokrytí poptávky podle marginálních nákladů posledního zařazeného potřebného zdroje, který je v daném souboru tím nejdražším, určí cenu, kterou za dodanou elektřinu dostanou všichni zúčastnění výrobci. Skutečnost, že některé zdroje jsou zařazovány prioritně, jsou řazeny podle výše marginálních nákladů a získávají mimo trh podporu, narušuje tržní podmínky a funkci trhu pro efektivní alokaci zdrojů a v konečném důsledku tento mechanismus cenu elektrické energie navyšuje a pro firmy a domácnosti zdražuje viz ekonomická teorie.
Mimochodem proč nejsou v aukcích zdroje elektrické energie řazeny podle jejich spolehlivosti dodávek? Stabilní a spolehlivé zdroje energie jsou pro firmy, domácnosti a celé hospodářství přece naprosto klíčové. Lze také předpokládat, že by v takovém případě odpadly další neustále se zvyšující náklady na udržení stability sítě, které samozřejmě v konečném důsledku opět neplatí nikdo jiný než zákazník!
Za předpokladu, že trh více či méně svou funkci plní, je cena silové elektrické energie určována na základě nabídky a poptávky, kdy za situace hospodářské prosperity a růstu dochází také k růstu poptávky po elektrické energii a tím růstu cen. Opačně v případě hospodářských potíží a poklesu ekonomiky jako v např. v současné době probíhající pandemie nového koronaviru COVID-19 dochází k poklesu poptávky především s poklesem aktivity firem, a tím snížení poptávky a poklesu ceny elektrické energie na trhu. Krásně je tato situace vidět v současné době, kdy ještě před několika týdny cena elektrické energie rostla a svým dílem přispívala k růstu celkové inflace a dnes naopak klesá. Tento přirozený pohyb je dán korelací cen energií, inflace a ekonomického vývoje a do konečné ceny elektrické energie se promítá podílem ceny silové elektřiny tedy zhruba jednou třetinou.
Pokud jde o Evropský systém obchodování s emisemi, stanovuje limity celkového množství skleníkových plynů, které mohou být emitovány sektory v jeho působnosti, a zároveň umožňuje podnikům získat nebo zakoupit emisní povolenky, s nimiž lze podle potřeby obchodovat. Cílem tohoto systému je snižování emisí skleníkových plynů. Vzhledem k poklesu cen povolenek v roce 2017 na zhruba čtyři až pět eur za tunu se EU dohodla na reformě systému, která měla vyřešit problém s nízkou cenou a přebytkem povolenek na trhu s cílem růstu jejich ceny. Jde samozřejmě o zásah do trhu a růst cen emisních povolenek (viz graf) se projevil ve zvýšení provozních nákladů emisních zdrojů elektrické energie a v konečném důsledku v růstu ceny elektrické energie na trhu viz výše popisovaný mechanismus.
Prvním závěrem k růstu cen elektrické energie z krátkodobého pohledu lze shrnout, že pouze z jedné třetiny je cena ovlivňována tržním mechanismem a to cenou silové elektřiny a v kombinaci s trhem s emisními povolenkami. V obou případech je trh ovlivňován vnějšími zásahy, které porušují jeho efektivní fungování a způsobují růst cen. Ve zbylých dvou třetinách celkové konečné ceny elektrické energie pro firmy a domácnosti je růst cen dán čistě administrativními opatřeními státu a EU, které nesouvisí s trhem a ekonomickým vývojem.
Z dlouhodobého pohledu není již tržní mechanismus a aktuální hospodářský vývoj pro výši cen silové elektřiny tak významným faktorem. Přibude parametr dostatku zdrojů a ve větší míře se v dlouhodobém horizontu projeví na straně nabídky dostatek případně nedostatkem spolehlivých zdrojů elektrické energie! Jinými slovy při dlouhodobém nedostatku těchto zdrojů bude na trhu nedostatek nabídky a cena elektrické energie bude růst. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl správně říká, že nejdražší elektřina je ta, kterou nemáte!
Abychom udrželi ceny elektrické energie dlouhodobě na přijatelné úrovni – tzn. nedošlo k významnějšímu růstu ceny nad řekněme úroveň inflace, je nezbytné zajistit dostatek spolehlivých zdrojů na pokrytí narůstající spotřeby a pokrytí výpadku postupně odstavovaných zdrojů. Analýza zpracovaná společností ČEPS hodnotí přiměřenost výrobních kapacit elektrizační soustavy České republiky do roku 2040. Zabývá se hodnocením přiměřenosti zdrojové základny na evropské úrovni a národní hodnocení nově obsahuje i dlouhodobější strategický výhled do roku 2040. Z analýzy vyplývá, že vzhledem k postupnému odstavování uhelných zdrojů a ukončení provozu jaderných zdrojů bude úroveň instalovaného výkonu klesat. Plánovaný rozvoj obnovitelných zdrojů a decentrální výroby podle výpočtů přispívají k zabezpečení dodávek elektřiny pouze v omezené míře. Výsledná bilance pro ČR vychází jako výrazně deficitní, ČR se od roku 2030 postupně bude stávat závislou na dovozu elektrické energie ze zahraničí. Vlivem odstavování konvenčních zdrojů dojde k zásadní změně bilance oproti současnému stavu, kdy ČR bude k roku 2040 potřebovat importovat až 30 TWh elektřiny ročně. (Hodnocení zdrojové přiměřenosti ČR do roku 2040)
Bohužel tomu neodpovídá probíhající příprava výstavby nových jaderných bloků, kdy podle právě podané žádosti o povolení umístit nový jaderný zdroj v Dukovanech se předpokládá jeden blok s možností jednoho dalšího bloku. Jinými slovy, možná dva bloky o výkonu 1200 MW. O přípravě v Temelíně ani slovo a tak za předpokladu roční výroby elektrické energie z jednoho bloku o výkonu 1200 MW na úrovni cca 9 TWh při dvou blocích vychází roční výroba celkem cca 18 TWh a to je méně než potřebných 30 TWh do roku 2040 dle výše uvedené analýzy společnosti ČEPS. Se slovy vládního zmocněnce tedy lze konstatovat, že pokud nebudeme mít dostatek zdrojů elektrické energie, jak to vypadá, tak bude v budoucnu elektřina pro firmy a domácnosti docela určitě drahá, protože nejdražší bude ta, kterou nebudeme mít!
Druhým závěrem z dlouhodobého pohledu můžeme konstatovat, že mírný růst případně pokles cen elektrické energie v závislosti na hospodářském vývoji bude určován přirozeným vývojem hospodářství s tím, že významnější vliv na celkovou cenu a to ze dvou třetin budou mít spíše rozhodnutí regulatorních orgánů a rozhodnutí státu než tržní mechanismy. Zcela zásadní je ovšem skutečnost a jistota, že dlouhodobě bez výstavby nových dostatečných kapacit bezemisních zdrojů bude elektrická energie drahá! A pouze ty země, které budou mít dostatečné kapacity, budou moci zajistit domácnostem a firmám dostatečné a spolehlivé zdroje levné elektrické energie, budou atraktivní pro investory a úspěšné.
Na úplný závěr uvedu citát francouzského presidenta Charlese de Gaulla „Každý stát by se měl snažit o nezávislost energetickou, potravinovou a vojenskou.“