Milan Daniel píše o velkém riziku, jemuž se vystavil generální tajemník NATO.
V předvečer kulatého výročí konce války se Jens Stoltenberg postavil za primátora Hřiba a další pražské starosty, kteří se stali známými originální interpretací historických událostí spojených s rolí někdejších osvoboditelů republiky.
Není však jasné, čeho chce šéf aliance v této souvislosti dosáhnout a zda neriskuje její pověst.
Dosud se totiž neví – a žádná tajná služba se k tomu nevyjádřila – zda ten agent, o němž psal Respekt, disponuje ricinem, což je jed, nebo jde o projímavý ricinový olej, jak soudí pan prezident, nebo někteří pochybovační komentátoři.
Druhá varianta, která je vzhledem ke skrývání pana Koláře pravděpodobnější, by mohla mít pro pana generálního tajemníka fatální následky a NATO by na to doplatilo totální ztrátou respektu.
Leda, že by se k hnědé barvě přihlásilo hrdě a otevřeně. V tom případě by alianci samozřejmě slušela.