Veronika Sušová-Salminen se zamyslela nad příčinami poklesu popularity ruského prezidenta v souvislosti s pandemií koronaviru.
Podle měsíčních výzkumů Centra Levada se rating podpory prezidenta Vladimira Putina v posledních třech měsících snižuje. Prezidentovi na rozdíl od lídrů jiných zemí Evropy pandemie nepomohla a Rusko tak v kontextu pandemie sleduje odlišný vzorec. Podle dubnového průzkumu Centra Levada má Putin 59% podporu (resp. Putinovu práci schvaluje 59 % dotázaných), v březnu to bylo 63 % a v únoru 69 %. Tyto tři údaje naznačují trend poklesu, který zde nicméně je přítomen již delší dobu. I když číslo 59 % představuje z hlediska dvacetiletých měření Centra Levada antirekord, je to nejhorší Putinovo číslo vůbec.
Centrum Levada jedni považují za poslední nezávislou instituci ve výzkumu veřejného mínění v Rusku, jiní jeho výzkumy zpochybňují. Podívejme se tedy na výzkumy dalších dvou ruských institucí, VCIOM a FOM, srovnání nám dá lepší představu o celkovém trendu.
VCIOM se v rámci svého průzkumu ptá na důvěru v konkrétního politika (Levada se ptá, jak už naznačeno, na schvalování jeho práce). V případě Vladimira Putina je možné sledovat mírné výkyvy směrem dolů. VCIOM sleduje „důvěru“ po týdnech (a nikoliv po měsících), jak ukazuje tento graf:
Poslední údaj z 19. dubna se rovná 69,7 %, což je zatím třetí nejhorší výsledek v poslední době – horší byl jen v období mezi 15. až 22. březnem.
Data VCIOMu lze doplnit ještě o kategorii nedůvěry, kde má Putin stále tradičně nízké výsledky, i když i v tomto případě sledujeme mírný vzestup nedůvěry. 19. dubna se jednalo o 25,9 %, týden před tím o 25 % a dva týdny před tím o 23,8 % těch, kteří vyslovili nedůvěru k Putinovi.
Údaje týkající se důvěry a nedůvěry potom VCIOM kondenzuje do jednoho indexu, který opět naznačuje mírný pokles:
Jak vidí rating podpory Vladimira Putina další ruská agentura FOM? V prvním případě se průzkum ptá na (dobré/špatné) hodnocení práce Vladimira Putina, nikoliv tedy na důvěru (VCIOM) či hodnocení jeho práce (Levada).
Odlišná metodika nepřinesla v tomto případně výrazně jiný výsledek než ve dvou předchozích výzkumech. I tady je vidět postupný pokles, který však nepřekračuje celkový dlouhodobější trend. FOM ale pracuje ještě s druhým typem otázky, která se podobně jako VCIOM ptá na důvěru v prezidenta. Podívejme se nyní na něj:
I v takto zaměřeném výzkumu sledujeme obdobný trend jako u dvou předešlých, což je dost dobrý důvod pro konstatování, že v kontextu pandemie ratingy podpory/důvěry současného ruského prezidenta dál oslabují. K tomu ale dodejme, že se nejedná o dramatický výkyv z delšího časového trendu, i když v dlouhodobém horizontu patří současné výsledky k nejslabším. Mnohem dramatičtější pokles než ten současný, pandemický, zaznamenalo Centrum Levada mezi květnem a červencem 2018, kdy se souhlas s Putinovou prací propadl ze 79 % na 67 %. FOM zaznamenal výraznější propad v důvěře Putinovi zase v srpnu 2019.
Západním politikům, například Giuseppe Contemu, Angele Merkelové, dokonce i Emmanuelu Macronovi, se ratingy v kontextu pandemie zvýšily v souvislosti s tím, co politologové vidí jako mobilizační efekt sjednocení se do jednoho šiku – jinými slovy pandemie má na Západě podobné dopady jako připojení Krymu (a sankce) v Rusku, které zvedly Putinovu podporu k průměrným 80 %. Pandemie zatím nikoliv.
Na místě tak je zamyslet se proč?
Prvním důvodem bude zřejmě performance Vladimira Putina v posledních týdnech. Jeho přítomnost v politice je od března v podstatě definována obrazovkou a proslovy k národu, které oznamovaly nová epidemiologická a ekonomická opatření. Zároveň pandemie přivodila nový stav, ve kterém je zahraniční politika, kde má Putin silné postavení, až v druhém plánu. Putin si sice volá se světovými představiteli, ale rezonance telefonních rozhovorů v kontextu pandemie evidentně není dostatečná. Putin delegoval praktické úkoly na premiéra Michaila Mišustina, toho času dalšího premiéra nakaženého nemocí COVID-19, a na moskevského starostu Sergeje Sobjanina, případně i na více než 80 gubernátorů a hlav regionů země. „Akční“ Putin, kterého jsme znali z minulosti, tentokrát chybí.
Druhým důvodem je zřejmě kontext poklesu cen ropy, který v ruském případě znamená oslabení rublu, které se pak obvykle promítá například do růstu cen. Cena ropy reagovala na ochromení značné části světové ekonomiky karanténami. Ovšem byl tu i přídavný faktor březnové cenové války, ve které Rusko nebylo zcela nevinné. Cena ropy Urals je v této chvíli tak nízká, že to připomíná neslavný konec 90. let, doby, před kterou Putinova vláda slibuje Rusko ochránit.
Ministr financí Anton Siluanov ale v posledním rozhovoru ujišťoval, že pro Rusko je díky „vytvoření dostatečných finančních nárazníků“ v pořádku i cena 10 dolarů za barel. Nicméně obhajoval i dosavadní rozsah hospodářské pomoci státu, která činí 2,8 % HDP Ruska a odráží Siluanovovo životní heslo „žít musíme podle prostředků“, což naznačuje, že stát zatím neplánuje žádný velkorysý stimul ruské ekonomiky. Podle všeho si ne všichni v Rusku myslí, že dosavadní ekonomická podpora vlády je odpovídající – s tím v dubnu souhlasilo jen 7 % lidí, což ukazuje, že dosavadní balíčky pomoci nejsou vnímány pozitivně. Svoji roli může hrát i výrazně ambivalentní přístup úřadů k opatřením: nevyhlášení výjimečného stavu, který by firmám i lidem umožnil zákonné nároky na podporu.
Třetím důvodem může být i skutečnost, že pandemie koronaviru nemá v Rusku politický mobilizační charakter. Například velkolepé oslavy konce druhé světové války nebo celonárodní hlasování o změně ruské ústavy viděl Putinův dnešní kritik (a dřívější autor jeho předvolebního životopisu) Alexej Kolesnikov už v dubnu jako nástroje prezidentovy popularity. Obě tyto události však musely být kvůli koronavirové pandemii odloženy. Bývalý kremelský politický technolog (spin doktor) Gleb Pavlovskij zase za „reálný rating“ současného prezidenta považuje „počet nemocných“ v Rusku (který je již vyšší než v Itálii i Španělsku), nikoliv data z průzkumů Centra Levada.
Pokles ratingů není v případě Vladimira Putina během posledních dvaceti let nic neobvyklého, takže jeho význam není nutné celkově přeceňovat ve smyslu předvídání budoucnosti. Dramaticky vypadá hlavně ve srovnání s Putinovou popularitou v souvislosti s tzv. krymským konsensem (doba po připojení Krymu). Nicméně kontext poklesu ratingů svůj význam má. Zaprvé, ruská společnost celkově nemá důvěru ke svým politickým institucím a prezident Putin byl v tomto ohledu vždy výjimkou potvrzující nejen pravidlo, ale i celý systém. Tím druhým kontextem je tušení nastupující a svou prudkostí bezprecedentní sociální a hospodářské krize, která může narušit křehký sociální smír, který byl roky základnou sociální stability Putinova Ruska. Zvládnutí zdravotní krize a s ní spojené hospodářské krize se promítne na legitimitu vlády i v Rusku. V tomto ohledu Rusko nebude výjimkou mezi jinými zeměmi. Tyto dopady krize se ale projeví o něco později, než ukazují současné ratingy (ne)popularity.