Ivo Šebestík míní, že představa o tom, že se lidstvo postupem času neustále kultivuje ve věcech (politického) vkusu, je patrně iluze.
Králové i jiní feudálové si na svých dvorech drželi šašky pro obveselení. Nemajíce televizní přijímače s jejich programy a veřejnoprávními „redaktory“, nechávali si svážet z celé země liliputy či nešťastníky jinak postižené, aby se bavili pohledem na jejich bídu. Lidé v civilizovanějších časech se snažili lidské neštěstí spíše nevidět, když už je neuměli zmírnit, a za komedianty chodili do divadel, cirkusů či na poutě.
Civilizované časy mívaly ale bohužel své přestávky. Periody, ve kterých se kultivovaná lidská společnost náhle svrhla do stavu extrémního barbarství a primitivismu. Tak například v jednom z německých koncentračních táborů, tuším, že to byla Březinka v Polsku, si esesmani vybrali z maďarského židovského transportu celý soubor divadla liliputů. Nechali ten soubor předvést celý jeho program, kterému se zločinci v SS uniformách od srdce zasmáli, a pak soubor tohoto divadla odeslali do plynu.
To se psal rok 1944, nikoliv 1344! Dávno byly už namalovány obrazy vrcholného baroku, zkomponovány všechny Beethovenovy symfonie a napsány Balzakovy romány. Domněnka, že se lidstvo postupem času neustále kultivuje, vyzrává a stává vzdělanějším, citlivějším a vytříbenějším ve věcech vkusu, je patrně iluze.
I v současné době oněch vzpomínaných 75 let po zatím poslední světové válce hrozí, že kulturní vývoj technologicky i jinak vyspělé západní civilizace zaznamená další z četných „přestávek“, během kterých otěže společenského vývoje převezmou lidé bezohlední, bez kultury, s chatrným vzděláním, zálibou v destrukci a primitivním vystupování, mezi nimiž se mohou vyskytovat i šílenci všeho druhu.
S ohledem na tuto hrozbu by bylo skutečně vhodné, aby si česká justice sice ponechala roušku kolem svých úst, ale aby si ráčila sejmout pásku z očí a spočinula konečně zrakem spravedlnosti na starostovi Prahy-Řeporyjí, Pavlu Novotném, který jí sám může přinést hojné doklady z tisku, televizních záznamů a sociálních sítí o svých četných trestných činech (za jeden byl už odsouzen viz zde). Přičemž jeden z deliktů je dokonce umístěn transparentně v obci, jíž tento varovný exemplář chybující demokracie starostuje.
Obvinit Pavla Novotného z celé řady deliktů, následně jej vyšetřit, soudit, odsoudit a odeslat za mříže (nebo do psychiatrické léčebny?), musí být pro justiční orgány českého státu úkolem na úrovni seminární práce studentů práv v prvním semestru. A řekl bych, že možná hned po první přednášce, doslova hodinu po zahájení studia. Pokud se tak nestane jen proto, že vyhrožovat lidem smrtí a vzdávat úctu nacistickým zločincům je v českém právním systému věc už naprosto přirozená, odpovídající oprávněnému lpění na svobodě slova, pak se nestane nic menšího, než to, že se řeporyjský Novotný stane vzorem pro jemu podobné. A časem se může ukázat, že těch „jemu podobných“ je v zemi, jejíž politická kultura se nachází už hodně blízko samého dna, tolik, že se Pavel Novotný stane tváří nové přestávky v kulturním vývoji státu.
Máme-li v české Poslanecké sněmovně bukanýry, v TOP09 sbírku „kalousků“ a v ODS Novotného, pak opona zdárného kulturního vývoje národa může jít dolů, v hledišti se rozsvítí světla a „přestávka“ může v divadelním bufetu začít. Otázkou je, jak dlouho bude tenhle „break“ trvat. Vzdělanost národa klesá úměrně s nárůstem počtu absolventů středních a vysokých škol. S úbytkem kulturních vzorů prudce narůstá obliba nevkusu. Obraz současného světa připomíná les, jehož celek pro spoustu stromů již nelze postřehnout a tudíž se v něm zorientovat. Skutečně hrozí veliké nebezpečí, že za pomoci Novotných, Kolářů, Hřibů a dalších oblíbenců méně kulturní části národa narůstá nebezpečí, že se přestávka promění ve všechna zbývající dějství hry, jež začala jako komedie a může skončit jako její pravý opak, tedy tragédie nebo dokonce apokalypsa. Proto, česká justice, prosím, konej svoji povinnost!