Milan Daniel píše o tom, jak se z českého veřejného prostoru stal veřejný svinčík a jak dialog nahradil střet.
Alespoň podle bývalého jesenického radního Martina Langa (dříve ODS), který čelil před Obvodním soudem pro Prahu 8 obžalobě kvůli facebookovému příspěvku o prezidentovi Miloši Zemanovi. Na adresu Zemana mimo jiné napsal, že „je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini“.
Lang loni v dubnu reagoval svými výroky na Facebooku na to, že prezident souhlasil se zdaněním náhrad vyplácených církvím. Poslance, kteří pro zdanění náhrad hlasovali, Lang označil za „proradná prasata“, která je dovoleno a nutné zabíjet.
Soud rozhodl, že tím nespáchal trestný čin. Podle soudce Miloslava Sládka šlo maximálně o přestupek, případ proto předal Úřadu městské části Prahy 8.
Lang se u soudu hájil svobodou projevu a vedle slov o nadsázce argumentoval i tím, že Zeman se v minulosti dopustil podobných výroků: v roce 1998 např. prohlásil že po volbách bude sociální demokracie stranické legitimace vázat do kůže členů ODS.
Bývalý radní se prezidentovi ani poslancům omlouvat nehodlá. Naproti tomu Zeman prohlásil, že to „byla to jedna z největších pitomostí, které jsem kdy řekl. Už pět minut po tom jsem toho litoval.“
Nejde zdaleka jen o pana Langa či pana Zemana. Podobných nenávistných výroků s různou měrou vyhrocenosti se dopouštějí nejen ústavní činitelé obrnění hanebnou imunitou, ale i proto, že „se to může“ i účastníci různých demonstrací či internetových „diskuzí“. Vulgaritami se hemží politický bulvár, jenž jimi futruje svou „neohroženost“ a „odvahu“. Posměšky, urážky a někdy i neuvěřitelná sprostota se staly běžnou součástí veřejného diskurzu.
S argumenty je zacházeno selektivně, dialog je nahrazován střetem, v němž musí mít pravdu vždy jen jedna strana, disponující tu politickou, tu mediální mocí. Slušní politici zajisté jsou. Ale v médiích o ně nezavadíte, protože nejsou „zajímaví“ a nepřinášejí sledovanost.
Z veřejného prostoru se stal veřejný svinčík. Obyčejný člověk se krčí, aby se nestal terčem nějakého toho hnojometu, který je adorován jako hrdinný nositel pravdy, kterou možná říká neotesaně, avšak s o to větší důvěryhodností.
Pravda je však dvojí, připomínám si v takových případech vždy naučení, které nám dával komunistický prokurátor na Borech: kladná a záporná. Tu kladnou máme my, tu zápornou ti ostatní.
Na rozdíl od oněch časů však žijeme ve společnosti, která by měla stát na třech mocenských pilířích, přičemž jedním z nich by měla být moc soudní.
Soudce Sládek stál před úkolem jak nastavit ten právní etalon. Na jedné straně občan Lang, jemuž se žluč vylila do hlavy, na druhé straně mediální hrdinové, kteří znásilňují pravdu obratněji, jsouce podporováni táborem příznivců a před spravedlností zhusta chráněni imunitou opírající se o „právo“ urážet pod vlajkou svobody.
Vyřešil to podle očekávání: ten sprostý hnůj je součástí svobody projevu. Podřezávání proradných prasat? Že je to něco jako noc dlouhých nožů? Ale jděte! No tak úplně správné to nebylo, ale oni si (se) na té Osmičce s panem exradním jistě nějak poradí…
Proti rozhodnutí podala státní zástupkyně stížnost, kterou se bude zabývat pražský městský soud. Nechme se překvapit.