Hlavní příčinou konfliktu jsou neshody ve výkladu dějin z doby japonské koloniální nadvlády a války…
Jihokorejský soud minulý čtvrtek nařídil zahájení právních procedur, které by měly zlikvidovat aktiva těch japonských společností, které odmítly kompenzace nuceným pracovníkům z doby, kdy byla Korea kolonií Japonska, píše se v článku Andrew Salmona.
V Japonsku považují tento krok za překročení červené čáry a v případě, že k němu skutečně dojde, chystá Tokio odvetu v podobně ekonomických protiopatření, od průmyslu až po finanční sektor.
Došlo by tak ke zvýšení napětí, které mezi oběma zeměmi narůstalo už v roce 2019. Důvodem je právě hodnocení minulosti – krom nucených prací se týká i zneužívání korejských žen v japonských vojenských bordelech.
Otázka válečných kompenzací za práci vstoupila do vztahů mezi Jižní Koreou a Japonskem v roce 2018. Jihokorejský soud rozhodl zablokovat majetky dvou japonských firem v zemi. Tokio odpovědělo v roce 2019 zavedením nových byrokratických omezení na některé korejské vývozy hlavně v oblasti polovodičového průmyslu a Jižní Korea byla vyškrtnuta ze seznamu zvýhodněných obchodních partnerů.
Jižní Korea reagovala stejně a upravila svůj obchodní seznam v neprospěch Japonska. Rozzlobení Korejci začali bojkotovat japonské výrobky a omezili cesty do Japonska. Nicméně, vysvětluje Salmon, jihokorejský čipový průmysl nijak silně neutrpěl vzhledem k tomu, že k omezení dodávek došlo v nízkém bodě polovodičového supercyklu, takže korejští výrobci měli dostatek zásob.
Pod velkým tlakem USA upustila Jižní Korea od plánu ukončit trilaterální sdílení zpravodajských informací s Japonskem. Spor vybublal a poněkud se uklidnil, a pak Asii postihla pandemie koronaviru.
Nejde ovšem jenom o peníze, pro obě země se jedná o otázku principu. Jižní Korea žádá spravedlnost pro oběti japonského imperialismu. Pro Japonsko zase jde o otázku dohod a bilaterární důvěry.
Jižní Korea argumentuje, že Korejci byli v době japonské koloniální vlády v letech 1910 až 1945 donuceni pracovat bez nároku na odměnu pro japonské firmy. Proto by dnes měli být kompenzováni. V Koreji vnímají japonskou nadvládu jako nejtemnější dobu dějin. Průzkumy veřejného mínění například ukazují, že japonští premiéři jsou v Jižní Koreji méně populární než vůdci Severní Koreje.
Japonský premiér Šinzó Abe je vnímán jako tvrdý nacionalista a revisionista. Jeho děd přitom v době války vedl japonskou vládu v Mandžusku. Jihokorejci také tvrdí, že Japonci se nikdy ke zločinům nepřiznali, neomluvili se a neposkytli kompenzace, resp. neomluvili se upřímně a nekompenzovali dostatečně, a dnešní Japonsko vidí jako zemi, která znovu militarizuje.
Japonsko je zase přesvědčeno, že kompenzace byly dávno vyřešeny a vztahy byly normalizovány v roce 1965, kdy Tokio v rámci poválečných kompenzací zaplatilo Soulu balíček grantů a zvýhodněných půjček v hodnotě 800 milionů dolarů, založený na detailním zhodnocení újmy každého pracovníka. Japonsko se po rozsudku z roku 2018 domáhalo mezinárodní arbitráže na základě smlouvy mezi oběma zeměmi z roku 1965. Soul odmítl.
Jihokorejská vláda nedávno zrušila dohodu o kompenzaci „žen-utěšovatelek“ (Korejek ve vojenských bordelech) z roku 2015. Tokio nyní vládu Mun Če-ina považuje za nespolehlivou. Mnoho Japonců si myslí, že i když se císař, premiéři a ministři zahraničí Korejcům omluvili, ti nebudou spokojeni nikdy.
Jihokorejský soudce postavil rozsudek z roku 2018 na nadnárodních humanitárních normách, takže Jižní Korea se již necítí být vázána dohodou s Japonskem z roku 1965. Vláda v Soulu argumentuje, že do práce nezávislých soudů nemůže zasahovat, jak ale v článku Salmon vysvětluje, není to přesné tvrzení, neboť vláda v minulosti soudy ovlivňovala prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.
Tokio nyní říká, že využije všech možností, aby chránilo japonské investice v Koreji.
Japonsko a Jižní Korea jsou sousedé a demokratické země, obě jsou spojenci USA. Jejich vzájemné vztahy ale zastiňuje právě výklad dějin a otázka omluv a kompenzací. USA díky tomu nemohou v severovýchodní Asii uzavřít alianci, která by se postavila Rusku, Číně a Severní Koreji. Je tu také otázka komplexního odpojování USA a Číny, která se týká globálních výrobních řetězců.
Salmon upozorňuje, že Japonsko má silnější ekonomiku než Jižní Korea. Jenže Jihokorejci budou možná ochotni ekonomickou bolest japonské odvety vydržet. Ve vztazích s Japonskem jsou víc emocionálně zainteresovaní.
Mezi Japonskem a Jižní Koreou nyní schází potřebný arbitr a mediátor, neboť USA se ponořily do domácího chaosu a Trumpa zajímají hlavně listopadové volby. Kompromis a dohodu tedy musejí Japonsko a Jižní Korea hledat samy. Zatím to vypadá, že ani Mun Če-in a ani Šinzó Abe neustoupí…
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.