Kdokoliv se v roce 2021 dostane do Bílého domu, nepřinese návrat starých časů, liberálního intervencionismu nebo americké globální hegemonie.
Starý model vztahů mezi USA a evropskými zeměmi se nevrátí zpět, i kdyby se demokratovi Joe Bidenovi podařilo proměnit jeho podporu v současných průzkumech ve volební vítězství v listopadu 2020, píše pro Politico Paul Taylor.
Evropa a Evropská unie se s nebo bez Bidena v Bílém domě budou muset naučit žít ve světě, ve kterém Spojené státy jsou sice stále garantem bezpečnosti pro starý kontinent, ale nebudou mít energii na to, aby řešily všechny problémy tohoto regionu. Po Evropanech se bude chtít, aby dokázali prospěšnost transatlantického partnerství.
Už v projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2019 Biden hovořil o potřebnosti reformování NATO tak, aby organizace odpovídala potřebám 21. století. Slíbil přitom vážnou koordinaci a konsensus ze strany USA. V poslední době také slíbil návrat USA k Pařížské dohodě o klimatu, připojení se k nukleární dohodě s Íránem a také nové potvrzení článku dohody o NATO, který se týká vzájemné obrany členů. Všechno toto v Evropě vítají.
Demokratická administrativa bude se spojenci víc konzultovat. Bude aktivnější diplomaticky a bude více podporovat mezinárodní instituce. Nicméně Bidenovo prezidentství nebude znamenat návrat do pohodlných časů po druhé světové válce. Kdokoliv se v roce 2021 dostane do Bílého domu, nepřinese návrat liberálního intervencionismu nebo americké globální hegemonie, cituje Taylor francouzského diplomata Gerarda Arauda. Trump šel podle něj ve stopách Baracka Obamy, který pochopil, že americký lid je vyčerpaný rozsáhlým zahraničním angažmá země.
Jak dále Taylor upozorňuje, Spojené státy změnily svoje zaměření na východní Asii a odklonily se tak od Evropy a od Blízkého východu. Odpovídá to nástupu Číny, který představuje výzvu americké globální nadvládě.
Podobně jako Donald Trump také Biden bude od Evropy a od NATO očekávat, že ponesou větší bezpečnostní břemeno na Blízkém východě, míní autor.
Lakmusovým papírkem americko-evropské spolupráce se i za Bidena v Bílém domě stane nejspíš Čína. Ve vztahu k ní nejsou země v Evropě zcela jednotné, ale snaží se vyhnout tomu, aby byly zataženy do „nové studené války“. Bidenův zahraničněpolitický poradce Tony Blinken považuje „zvládnutí“ Číny za jeden z největších úkolů demokratického prezidenta.
Návrat transatlantického vztahu tak bude v této nové realitě vyžadovat víc, než naděje nebo zbožná přání. Zkrátka, Evropa se bude muset naučit vidět USA jinak než chránícího velkého bratra, který, když je potřeba, odstraší klacky ze sousedství. Musí očekávat rovnější vztah, ve kterém každá strana nese svůj díl břemena.
Evropané by tak měli podle Taylora nabídnout spolupráci při reformě WTO a obnovit jednání o transatlantické obchodní dohodě s větší flexibilitou v oblastech zemědělských a leteckých dotací výměnou za zrušení amerických cel.
Francie a další země EU by měly zastavit realizaci digitálních daní jako projev dobré vůle a projednat principy korporátních daní v rámci OECD. Měly by také, míní autor dále, ustoupit ze svých pokusů o vznik evropské společné obrany a být tvrdší vůči Číně.
Výměnou by Evropané měli od USA pod vedením Bidena chtít odstoupení od extrateritoriálních sankcí, které zavedl Trump a které činí z dolaru a jeho mezinárodního postavení zbraň.
Není jisté, že bude Biden ochoten a schopen ukončit pokračující dráždidla v transatlantických vztazích, která často vyvolává Kongres. Nicméně evropské vlády by měly ukázat, že je to podmínka pro spolupráci v rámci dobré vůle mezi spojenci při adresování strategické výzvy, jakou představuje Čína.
Sebevědomá Evropa by měla prezidentu Bidenovi nabídnout dospělé partnerství, nikoliv svou podřízenost. Přestavba transatlantických vztahů je v nejistých časech prioritou na obou stranách Atlantiku, končí Taylor.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.