FT: Erdogan si realizuje sen o moci. Nová ústava umožní prezidentovi donutit instituce k poslušnosti

VSa Zprávy
 
Financial Times. Pro Recepa Tayyipa Erdogana představuje nedělní bitva referenda – i když dopadla dosti těsně – nejen potvrzení toho, že je nejsilnějším mužem Turecka. Jde o vyvrcholení snahy, která se táhne desetiletí a která je povzbuzována jeho osobní ambicí směřované k ovládnutí institucí. To vše poté, co má za sebou armádu po převratu z minulého roku a poté, co byla zrušena infiltrace byrokracie klerikem v exilu.

Nedělní vítězství přináší Erdoganovi zesláblý parlament, který nemůže být rivalem v jeho nových rozsáhlých exekutivních pravomocích. Erdogan se stane okamžitě vůdcem Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), čímž odstraní fíkový list tzv. nezávislosti, kterou po něm chce současná ústava. A od roku 2019 bude mít imunitu před stíháním, bude moci vybírat soudce a rozhodovat o rozpočtech, zatímco si bude jmenovat své vlastní viceprezidenty a bude si moci rozpustit parlament.

Ale vítězství je to velmi těsné – Erdogan veřejně doufal v podporu 60 % populace. Výsledek tak zvýrazňuje polarizaci země. Země zůstala rozdělená, když se on stal prezidentem – jen něco přes půlku populace ho podporuje, zatímco ta druhá půlka rezignovala na marnou opozici.

AKP nedostala tolik hlasů, kolik očekávala. A to nabízí možnost pro opozici, hlavně ve velkých městech v Istanbulu, Ankaře a Izmiru, aby referendum odmítla. Bylo to poprvé, kdy Erdogan prohrál volby v Istanbulu, který je ekonomickým a kulturním tahounem země. Otevírá se tím šance pro sekulární opozici i pro rebely v nacionalistické opozici. Volání po přepočtu hlasů se vrší, což mu také ubírá určitou legitimitu, kterou chtěl pro výkon větších pravomocí.Soner Cagaptay ve Washingtonském institutu pro politiku Blízkého východu k tomu uvedl, že „je to sice vítězství, ale zároveň i ztráta. Nevyhrál o tolik, o kolik předpokládal. Ale až dojde na konečnou evidenci a ukáže se, že rozdíl je pár set tisíc hlasů – tak to kampaň pro Ne jen tak přijme? Otevírá to období nestability.“

Ústava, kterou toto referendum doplnilo, byla ovšem přijata 90 % hlasů v roce 1982 po vojenském puči roku 1980. A Erdogan vyhrál jen s 51 %.
Už se děje to, co Erdogan slíbil svým příznivcům: vláda jednoho muže, neomezovaná vnitřními politickými boji, koaličními vládami a rivalitní mocenskou strukturou. Prodal tu ideu jako svobodu minulosti a slíbil znovuvzkříšené Turecko se silnější ekonomikou, bezpečnější a politickými prostředky k řešení krizí.Nelze ale očekávat, že by Erdogan změnit svůj styl vládnutí, aby dosáhl kompromisů, které by mohly spravit jeho vztah s Evropou, s USA i uvnitř Turecka. Ve vítězném nočním projevu se například zmínil o znovuzavedení trestu smrti.David Philips z Institutu pro lidská práva na Kolumbijské univerzitě k tomu říká, že „západní orientace Turecka skončila. Bezpečnostní operace na jihovýchodě budou pokračovat a zatýkání tzv. gulenistů bude pokračovat.“

AKP začne přípravy na volby v roce 2019, které budou aktivovat dodatky schválené v neděli. A zdá se, že bude i více referend, jedno k trestu smrti a další o tom, zda má Turecko pokračovat ve snahách stát se členem EU.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.