Anna Veselá komentuje výsledky krajských voleb. Jak moc se dají vidět jako test pro parlamentní volby v příštím roce?
Výsledky krajských voleb budou nyní v centru politologických úvah. Konaly se koneckonců rok před volbami nejdůležitějšími, tj. před volbami do Poslanecké sněmovny. Politologům tak slouží jako rozsáhlý výzkum veřejného mínění. Jsou k tomu bezesporu vhodnější než volby do Senátu. Senát se u voličů netěší velkému zájmu. Nízká volební účast zejména ve druhém kole dodává nejen zvoleným senátorům, ale i instituci jako takové dost nízkou legitimitu.
Co můžeme vyčíst z výsledků krajských voleb a co z těchto výsledků vyplývá pro nadcházející rok do voleb do Poslanecké sněmovny?
Hnutí ANO se stalo dost přesvědčivým vítězem krajských voleb. Získalo skoro dvojnásobek mandátů Pirátské strany, které skončila na druhém místě. Jenže volební výsledek ANO zaostal za očekáváním (i za průzkumy, které mu přisuzovaly kolem 28 %). Dá se navíc očekávat, a vidíme to již na příkladu Jihomoravského kraje, že se ostatní strany pokusí hnutí ANO obejít a jít do různých koalic, obvykle liberálně-středopravých. Mocenský potenciál hnutí ANO tím poklesl. Různé koalice si navíc budou moci vyzkoušet, jak jim půjde „dělení postů a moci“ jako určitou ostrou zkoušku před volbami do Poslanecké sněmovny. Je ovšem třeba vnímat, že kraje v případě ČR jsou značně závislé na centrální moci, jak vidno i z našeho daňového systému.
Uspěla Pirátská strana, která se doslova vznesla k 91 mandátům. Zde si dovolím vyslovit hypotézu, že jedním z důvodů byla i jiná voličská struktura. Je možné, že epidemie koronaviru ovlivnila skladbu voličů. Mladší voliči, kteří mají z nákazy obvykle menší obavy, se tím pádem dostavili „relativně“ ve větším počtu, a to Pirátům prospělo. Je zřejmé, že se tato liberálně-městská strana bez jasného ideového ukotvení stává pevnou součástí české politiky. Paradoxem je, že málokdo z jejich voličů si uvědomuje, že Piráti jsou ve skutečnosti verzí ANO – sice nejsou spjati s jedním oligarchou, ale zato jsou bez ideologie (tj. bez jasného ukotvení, což může koneckonců velmi mladé voliče oslovovat) a že mají tendenci řešit problémy technokratickým způsobem – podobně jako ANO.
Než se dostanu k očekávanému (viz vynikající analýza kolegy Lukáše Valeše zde na stránkách časopisu !Argumentu) propadu levice, ještě je potřeba zmínit značný úspěch SPD (Svoboda a přímá demokracie). SPD uspěla nad míru, stala se v krajských volbách pátou nejúspěšnější politickou formací, daleko za ní zůstala sociální demokracie, ale předběhla i lidovce. SPD přitom není stranou, která by měla silné lokální struktury. Je tedy patrné, že se SPD podařilo maximálně využít potenciálu „protestní strany“, které se naopak kohabitací s oligarchou ve vládě vzdala KSČM. Výsledek je do značné míry ukázkou citlivosti Tomio Okamury na společenské pohyby a také jeho schopností rétorických.
Levice dle očekávání propadla. Nemyslím tím novou stranu „Levice“ (která je spíše liberální než levicová), ale tzv. levicové strany, které obě drží Babišovo ANO u moci. Budu se opakovat – míra ztráty pudu sebezáchovy těchto stran je neuvěřitelná. Přestože jdou od porážky k porážce a hrozí jim naprosté vymazání z mapy hlavních politických stran, dále preferují krátkodobé pašalíky (ve vládě, či v jiných funkcích) před tím, aby postavily své strany na nohy.
Zejména KSČM je v situaci, kdy má troufám si říct, nyní poslední pokus na záchranu. Základní jsou dva kroky – okamžitě odstranit z funkce předsedu Filipa a přestat podporovat Babišovu vládu. Tím by se zhroutil prezidentův projekt, situace by „se odšpuntovala“ a získala by novou politickou dynamiku. S jiným osazenstvem KSČM může dnes jen získat.
Navíc by se tímto krokem dostala pod tlak i socdem, která by musela přestat o sobě přemýšlet jako o „obětujících se státotvornících“, jejichž předseda katastrofální výsledky interpretuje stylem, že „to nebylo úplně ono“.
Nyní si dovolím několik poznámek k budoucímu výhledu, tedy k horizontu voleb do Poslanecké sněmovny.
V první řadě je potřeba říct, že parlamentní volby se konají (měly by se konat) za rok. Rok je v politice dlouhá doba a dělat předčasné závěry se nevyplácí. Pokud politická situace dostane dynamiku, mohou být volební výsledky zcela jiné, než nyní indikovaly krajské volby.
Krajské volby se vyznačují klasicky relativně nízkou volební účastí. Letos nedosáhla ani 40 %, což je podstatně méně než u voleb do Poslanecké sněmovny. V případě hlavních voleb bude s velkou pravděpodobností účast vyšší a složení elektorátu jiné. Na to je potřeba pamatovat. Nejen pro nové subjekty platí, že pokud byla volební účastí pod 40 %, je tu 60 % elektorátu, z něhož je možné čerpat (mobilizovat ho). Dalším důležitým „detailem“ je, že nevolila Praha.
Levicový volič nikam nezmizel. Řeči o úpadku/zmizení levice jsou poněkud předčasné pohřbívání, stejně jako ódy na městské liberály. Nejde jen o výše uvedenou volební účast a strukturu elektorátu. Jde také o to, že levicový volič je stále poněkud tvrdošíjně zaměřen na hnutí ANO. Pokud by došlo k odšpuntování situace, projevila by se reálná podoba hnutí, která se ze své podstaty (oligarcha v čele) nemůže být jiná než pravicová.
Jako danost už řada kolegů bere to, že ANO si zničilo své budoucí koaliční partnery (KSČM a socdem), přestože správnější intepretace je, že tyto dvě strany se nechávají ničit dobrovolně. Proto už nyní kolegové politologové rýsují dvě možnosti budoucího politického uspořádání – ANO a nějaké pravicové uskupení, nebo vláda pravicově-liberálních uskupení.
V prvním případě by se hnutí ANO, které žádnou ideologii nemá, posunulo doprava a vyklidilo tak levicový prostor. To by mohla být šance pro levicové strany oživit se v opozici a odpracovat si program. Je ovšem otázka, jestli by pravicové uskupení (např. ODS) neměla před očima to, jak právě tyto levicové strany dopadly a jen tak se „za pašalíky“ ve vládě opět smířila s tím, že se stane Babišovým otloukánkem. Pokud má ODS a její vedení minimum inteligence, tak tento přístup nedovolí.
Vláda pravicových uskupení (tj. možné dva bloky, jeden zahrnující ODS, lidovce a TOP, druhý Piráti a STAN) by závisela na tom, že by hnutí ANO ztratilo natolik, aby bez jeho účasti byla možnost vytvořit většinovou vládu. To by také znamenalo, že by „v cestě“ nesmělo stát SPD a ani žádná levicová strana. Je to jistě možný scénář. Sestavit vládu z mnoha uskupení je velice těžké, řídit ji ještě těžší. Taková pestrá koalice by se navíc dostala k moci za značných hospodářských obtíží, které budou spjaty jak se strukturální změnou české ekonomiky, tak se značnými deficity rozpočtu. Složení takové koalice napovídá, že „její řešení“ by mohla vyvolat značný občanský odpor, jako tomu bylo za pravicových vlád.
Hnutí ANO se bere jako dominant české politické scény. Zapomíná se ovšem na to, že se jedná o dočasný subjekt. Z řady náznaků vyplývá, že Andrej Babiš chce být premiérem ještě jedno volební období. Pak ho bude limitovat i jeho věk. Nedovedu si představit existenci hnutí bez svého oligarchy, protože ANO není normální politická strana – je to součást portfolia Andreje Babiše. Přestože zřejmě paní ministryně financí či pan ministr průmyslu se vidí jako následovníci Babiše, je pokračování Babišova hnutí bez Babiše vysoce nepravděpodobné. Za celé roky si navíc ANO nedokázalo vytvořit (a ani nechtělo vytvořit) jasný ideologický profil. Schillerová by ho vedla intenzivně doprava, zřejmě někam k ODS. Koneckonců z ODS se rekrutovala řada členů ANO. Pokud chce levice uvažovat aspoň trošku strategicky, musí tuto dočasnost zahrnout do svých plánů.