Nědělní den patří už tradičně jazzovému průvodci Jana Schneidera. Další tři kousky čekají na všechny milovníky jazzu.
Pianista, skladatel a performer Herman Poole Blount proslul pod astrálním pseudonymem Sun Ra (and his Solar Arkestra). Jeho přestavení byla plná mystiky a masek a kostýmů, což mnohdy téměř odvádělo pozornost od jeho musiky, kterou kritici nazývali „experimentální“, protože si s ní nevěděli rady a případně nechtěli být za hlupáky. Jeho hudba však byla nádherná, jak zazní třeba v Somewhere In Space, kde kouzlí jeho kmenový tenorsaxofonista John Gilmore a neskutečnou freejazzovou něžnost tomu dodá flétnista Marshall Allen.
A ještě jednou slavná skladba „Caravan“, tentokrát v krátkém klasickém bigbandovém aranžmá, které je úvodem ke krásně komponovanému sólu bubeníka Buddyho Riche. Je pozoruhodně, že zatímco většina bubeníků, jak dostanou prostor k sólu, snaží se předvést všechno, co umí, a pak třeba ještě jednou, ještě rychleji, bez ohledu na to, v jaké písničce to je. Buddy Rich naopak na bicí nástroje hraje a rozvíjí ústřední motiv této skladby. Proto patří do té absolutní bubenické špičky všech dob.
Americká písničkářka Holly Near (vsadil bych se, že to je umělecký pseudonym, ale nenašel jsem pro to žádný důkaz, tváří se to jako skutečné jméno) napsala krásnou a stále aktuální skladbu „I Ain’t Afraid“, v níž zpívá (text je pod videem na youtube), že se nebojí něčího boha, ať je to Jehova, Alláh nebo Ježíš, ale že se bojí toho, co je dotyčný v jeho jménu schopen udělat. Jak to, že zde písničkářka trefuje hřebík přesně na hlavičku, zatímco hordy samozvaných vykladačů se místo toho fackují nějakými zpovytrhanými svatými citáty? Nebo je to proto, že to jsou právě oni, kterých se máme bát, protože jsou schopni dělat ve jménu „vyšších idejí“ příšerné věci?