Pandemie vedla prozatím především k akcelerování a intenzifikování negativních tendencí v mezinárodních vztazích.
O současné negativní krizi v mezinárodních vztazích v kontextu pandemie píše britský politolog Richard Sakwa. Příchod letošní zimy je doprovázen na severní hemisféře také nástupem druhé vlny pandemie nového koronaviru, začíná komentář. V době pandemie „španělské“ chřipky byla tato druhá vlna silnější než první, což zvyšuje obavy ohledně té letošní. Potenciálně velmi poškozující socioekonomické důsledky druhé vlny nelze podceňovat. Život je dnes narušen na všech úrovních.
V roce 2008 měl starosta Chicaga v době Obamova prezidentství, Rahm Emmanuel, říct, že by vážná krize neměla přijít vniveč. Mínil tím, že šok z finanční krize by se stal motorem reforem finančních trhů, které by především omezily vliv bank. Nakonec se dosáhlo jen mála, velký díl úsilí se věnoval na kvantitativní uvolňování, nikoliv na reformu bankovního systému. Krize vedla k lidové mobilizaci, například k hnutí Occupy Wall Street, jenže brzy se vyčerpala. Otázka finanční kontroly je stále na stole.
Vrátíme se díky koronavirové pandemii k agendě změny roku 2008? Prozatím vedla pandemie k akcelerování a intenzifikování negativních tendencí. Rané náznaky solidarity a koordinované reakce se rychle obrátily v nový národní egoismus, když země bojovaly o nedostatkové zásoby osobní ochrany a dalšího vybavení. Války pokračovaly, existující spory se prohloubily. Obchodní válka mezi USA a Čínou má nyní charakter nové studené války a vzájemný antagonismus nabírá stále hlubších ideologických forem. Posilující konflikty velmocí teď doplnil koronavirový nacionalismus.
Sakwa je toho mínění, že na scénu vstupuje koncepce „negativní krize“ – je to taková krize, která má jen málo (jestli vůbec nějaké) pozitivní výsledky. Poslední finanční krize z roku 2008 alespoň ukázala na určité prvky koherentní mezinárodní spolupráce na úrovni G20. Dnešní krize jenom demonstruje rozpadání mezinárodního pořádku. Mnohostranné instituce byly buď marginalizovány, nebo jsou pod útokem. Washington například obvinil WHO z toho, že se podřizuje čínské vládě, a Spojené státy z organizace odešly. Honba za očkováním jen podlomila opravdovou spolupráci při hledání způsobu, jak porazit virus.
I když se některá vojenská cvičení v Evropě nekonala, nebyla zrušena. Nová železná opona vedoucí napříč kontinentem byla jen posílena. Doplňuje ji provokativní operace „svoboda plavby“ v Barentsově moři a nebezpečné manévry v Černém a Baltském moři.
Konfrontace mezi USA a Čínou posiluje prvky bipolarity v mezinárodní politice a jiné země, včetně velmocí, jsou nuceny si, ať chtějí nebo ne, vybrat.
Negativní krize je podle Sakwy krize, která nedovede nebo nemůže poskytnout příležitosti k obnově a novému myšlení, protože pro ně neexistuje podstatná a realistická politická platforma. Na globální úrovni se však jedná o dvojí krizi, píše dále britský politolog. Základna pro takzvaný liberální mezinárodní pořádek se rozkládá už dlouho a došlo k zapojení kontraproduktivních strategií. Již dávno skončil „konec dějin“ a typ globalismu, který ho doprovázel, zahnívá. Není tomu ani tak kvůli vzniku neliberálních, populistických a autoritářských alternativ, ale kvůli vlastním vnitřním protikladům liberálního pořádku. Ovšem pod pokračujícím útokem se ocitá i celý systém mezinárodního práva, postavený na OSN a její Chartě. Systém stál po roce 1945 na suverénním internacionalismu, který nebyl už jen prostým vestfálským systémem. A formy, praxe i instituce tohoto internacionalismu, které byly ztělesněny diplomatickými metodami, erodují. Nynější krize je tedy bez pochyby nebezpečím, ale mohla by být i příležitostí?
Na prvním místě pandemie posílila směřování k bezuhlíkové ekonomice. Je zřejmé, že poptávka po ropě se v nejbližších letech, a možná i nikdy už před rok 2019, nevrátí. Vedle toho roste poptávka po „klimatické spravedlnosti“, protože environmentální náklady jsou velmi nerovnoměrné.
Na druhém místě: suma víc než 20 bilionů dolarů byla anoncována pro nejrůznější plány obnovy po pandemii. OSN usiluje o to, aby se tyto plány využily směrem k zeleným programům obnovy, což přinese například změny v dopravních vzorcích (přesun k elektrickým autům). Jsou zde také plány na rovný přístup k vakcíně. Pandemie ukázala zblízka na nerovnosti hlavně v přístupu ke zdravotní péči v rámci zemí i mezi nimi.
Třetím bodem je skutečnost, že pandemie znovu posílila moc a autoritu centrálního státu, i když ukázala na velký význam regionálního a místního vládnutí pro zvládání pandemie.
Tedy, je možné to negativní na krizi obrátit v něco pozitivního. V mezinárodních vztazích blikají všechna světélka červeně – liberální mezinárodní řád se rozpadá a systém vzniklý v roce 1945 čelí nevídaným výzvám. Nicméně na úrovni společnosti vidíme nejvíce zelených světélek, míní Sakwa. Pokračující enviromentální katastrofa je nyní posílena epidemiologickou katastrofou skoro nepředstavitelných rozměrů, která je spojena s ekonomickými dysfunkcemi, jež vyšly na povrch už v roce 2008.
Absence pozitivního vyprávění jako reakce na krizi v jejích mnohorozměrných projevech otevřela prostor neliberálním populistům, neo-nacionalistům a militaristům. Nevypadá to na pozitivní revoluci, protože většina zdrojů obnovy se vyčerpala. Nejlepší, co se dá nyní dělat, je hájit mezinárodní právní systém založený v roce 1945, a vzpomenout si na to, jak byly společnosti znovu postaveny ze spáleniště války.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.