Josef Buřič se zamyslel nad několika příklady české hlouposti nebo sebestřednosti posledních dnů.

Čtu se znepokojením poslední zprávy z našeho malého českého rybníčku.

Vybral jsem si asi tak dvě či tři. První je, že nemáme vakcíny, které nám EU slibovala a nemáme asi chuť si je pořídit samostatně. Druhá je o tom, že musíme vyloučit Čínu jako dodavatele technologie pro připravovanou výstavbu jaderné elektrárny Dukovany. A ta třetí – je úplnou drobností – nemůžeme dokončovat montáž aut, protože nejsou čipy potřebné pro řídící jednotky moderních automobilů. Dokonce je teď jedno, zda to jsou elektroauta, nebo jen klasická se spalovacími motory.

V EU se sliby neplní

A teď k jednotlivým zprávám. Nemáme vakcíny a ti, co nám je z EU naslibovali, neplní své sliby. Jsou tu pravda ještě další výrobci, ale ty my přece dopředu vylučujeme. Postoj části veřejnosti – a především mnoha politiků – je, zdá se, jasný. Raději zemřeme, než abychom si požádali o ruskou či čínskou vakcínu. Co na tom, že čínskou vakcínou se očkují arabské státy v Zálivu. Ruská vakcína je také používána v některých jiných zemích – a zřejmě úspěšně.

Proto ve chvílích, kdy se máme rozhodnout, zda je přednější zdraví, nebo jakási – sotva vyslovitelná – snad nedůvěra, či přímo živočišná nechuť, nemám-li použít ještě horší slova, zvolíme onu nechuť. A zřejmě nám nevadí, že pak jen přihlížíme ke smrti našich spoluobčanů. Sice se vzájemně zaklínáme, jak jim moc chceme pomoci, ale zapomínáme dodat, že jsme ochotni pomoci jen někdy. Pro nás zdraví zase tak velkou prioritou není, protože vítězí ona nechuť hledat pomoc jinde.

Čína z kola ven?

Druhý případ – celá politická opozice nám bude vykládat, že Čína nesmí být dodavatelem technologie pro novou jadernou elektrárnu Dukovany. Korunu tomu nasadí místopředseda vlády a ministr průmyslu. Ten bez obalu prohlásí, „že po stránce bezpečnostní a technologické je lepší do tendru Čínu nepřizvat.“ A dál – „je jisté, že Čína nebude součástí tendru.“

Tohle prohlásí ministr průmyslu. Zřejmě se mu ještě nedoneslo, že Čína je dnes technologickou velmocí. Že je to Čína, kdo úspěšně vypouští satelity do vesmíru, že dokázala postavit deseti tisíce kilometrů vysokorychlostní železnice, kde se jezdí 300 km/hod., že vyrábí k tomu odpovídající vlaky. O tom u nás teprve sníme. Mimochodem nejdříve kolem roku 2040 bude možná v provozu vysokorychlostní železnice Praha-Brno. To je přece pokrok v té technologické velmoci jménem Česká republika!

Čipy z Číny

Nakonec čipy do našich aut jsou také z Číny. Zřejmě nikomu nevadí, že při tomto nedostatku čipů budeme muset zanedlouho omezit montáž aut – nejen my, ale i další v Evropě. O čínských respirátorech už darmo mluvit.

Mohli bychom uvádět těchto případů desítky. Přesto učiníme ten jednoduchý soud – Číňané nejsou technologicky na výši.  To je svým způsobem neomalenost, urážka, kterou někdo nemusí odpustit.

A k tomu ještě pan ministr dodá, že Rosatom do toho tendru na jaderky tedy sice vezmeme, ale nikoho svým vyjádřením nenechá na pochybách, že jsou tam jenom do počtu. Prostě – Rusové dovolíme vám, abyste tam mohli dělat křoví.

A korunu tomu všemu dá vyjádřením, že bude-li více uchazečů – bude prý lepší cena. Neodporuje si náhodou toto tvrzení, dáváme-li najevo, že ruská cena nás vůbec nezajímá? To přece ostatní uchazeči hned pochopí, že se svojí cenou se nemusí s ruskou nabídkou vůbec srovnávat. Ta přece nebude brána vážně – to pod čarou stále tvrdíme. Prý bezpečnostní riziko.

V čem spočívá je lépe neuvádět. Zasvěcení jen na sebe významně mrkají, že to se ví samo sebou, že to je riziko….

Mají čeští politici vůbec nějaký strop?

Dívám-li se na to zpovzdálí, pak se jen ptám, zda existuje vůbec nějaký strop, či hranice, kterou v oficiálních vyjádřeních naši politici – jak opoziční či vládní – jsou ochotni nepřekročit? Obávám se, že nikoli.

Zřejmě zde mnoho z lidí z politiky má pocit, že vše je dovoleno. Na jedné straně se zaklínají globalizací. Nevědí, že její podstatou je taky to, že jsme všichni závislí na všech? Tito naši dobrodějové se asi myslí, že jsou na světě sami, že se nemusejí ohlížet na ostatní, že nikoho nepotřebují. A kdyby náhodou někoho potřebovali, pak ostatní zapomenou na to, co se stalo a honem jim přiběhnou na pomoc. Takto si to někdo u nás představuje? Proč by to měli ti, co do nich tak neomaleně kopeme udělat?

Už moje babička říkala – nečiň jiným, co sám nechceš, aby činili oni tobě. Ono je to i v bibli (evangelium Matouše – Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám). Ta první věta se někdy cituje – ale rádo se zapomíná na to pokračování. Ta první věta je možná trochu nesrozumitelná, protože osloví jen toho, kdo zná to její pokračování. Proto je dobré si to pamatovat celé.

Hlavně však – toto platí i ve vztazích nejen mezi lidmi, ale i státy. Nakonec jenom lidé tvoří státy.

Dnes máme opravdu velký problém. Umírají nám s Covidem spoluobčané v míře, která je relativně největší v Evropě. Potřebovali bychom vakcínu, kterou nám odněkud z Evropy slibují – a sliby se neplní. A my čekáme, až se někdo slituje a něco nám poskytne.

Obě uvedené velmoci vakcínu mají. Orbán v Maďarsku už to pochopil a začal jednat – objednal si čínské vakcíny a vyjednává o ruské vakcíně. Je sebevědomý, může si to dovolit. Jeho vztahy k oběma zemím jsou zjevně méně konfliktní. Asi si je vědom toho, že ve vztazích k takovým zemím platí slušnost a nikoli hulvátství, které předvádí mnozí čeští politici. Potom má výsledky.

Opravdu si tu někdo myslí, že po takových extempore, které předvádí naši politici, by někdo byl ochoten pomoci? Budeme asi zbytečně volat. Kdo bude ochoten to na druhé straně slyšet? Obávám se, že budeme volat zbytečně – anebo v nejlepším případě hodně dlouho….