Publikujeme báseň Jindřišky Vitvarové Otevírání jezera.
Na konci února při slunce západu
jednoho krásného podvečera
dala jsem zelenou novému nápadu:
toulat se v krajině u jezera.
Jakmile zasněná tiše jsem stanula
u ledu, jenž zimních sil pozbývá,
mimoděk na tváři slza mi skanula
nad vším co mizí a s vodou splývá.
Rychle nám utíká koloběh života.
Období přichází po období,
den za dnem střídá se světlo a temnota,
sezónní krása nám Zemi zdobí.
Po ránu mění se za oknem teplota,
klíčí a uvadnou plátky květní.
Nadějí pro nás však je jedna jistota:
pokaždé vrátí se časy letní!