Černohorce má ze závislosti na Číně vysvobodit konsorcium bank EU a USA.
V roce 2014 tehdejší vláda Černé Hory, vedená socialistou Milem Djukanovićem (Demokratická strana socialistů – DPS), dnes prezidentem, uzavřela dohodu s Čínskou republikou o půjčce 944 milionů dolarů na stavbu dálnice vedoucí z přístavu Bar k hranicím Bosny a Hercegoviny (Boljare) v délce 41 km. Stavbu v rámci projektu Hedvábná stezka provádí čínská společnost China Road and Bridge Corporation (CRBC), se kterou mají Chorvaté dobrou zkušenost při stavbě mostu na ostrov Pelješac. Na rozdíl od Chorvatů se ale Černohorci k projektu a stavbě zachovali nešetrně, neboť se podle médií na projektu přiživili politici.
Vznikly takzvané „vícepráce“, což zdražilo stavbu a Černá Hora dnes dluží Číně 1,5 miliardy dolarů, a přitom dálnice není zdaleka hotová. Aby toho nebylo málo, dlužná částka má se začít splácet už letos. Kdyby nedošlo ke splácení dluhu, mají podle smlouvy čínští investoři právo na náhradu v podobě vlastnění nemovitostí. Neoficiálně se mluví o zabírání části černohorského pobřeží včetně hotelů.
Nová černohorská vláda začala hledat řešení u západních zemí, především v EU. Místopředseda vlády Dritan Abazović před několika měsíci jednal s představiteli EU o pomoci při splácení dluhu Číně. Jednání narážela na velké obtíže. Řada členů EU, především severských zemí, nesouhlasila s poskytnutím půjčky nečlenské zemi. Proto prezident Djukanović jednal s čínským protějškem Si Ťin-pchingem, který slíbil, že Čína je ochotná počkat se splácením jeden rok. Ovšem již dnes je jasné, že dálnice nebude dokončená ani za rok. Navíc Černá Hora, která je závislá na turistickém ruchu, který činí skoro čtvrtinu jejího HDP, se díky pandemii dostala do těžké situace. Předpokládá se, že i letos bude ve ztrátě asi 70 % příjmu z turistiky v roce 2019. V loňském roce to bylo pouhých 15 %, což je snad nejmenší zisk z turistiky v Evropě.
Černé Hoře se v této nelehké situaci nakonec dostává pomoci od Západu v rámci jeho politické strategie na omezení čínského vlivu ve světě. Jde o domluvu především v rámci členských zemí aliance NATO, které je Černá Hora členem. Banky těchto zemí se podle britské tiskové agentury Reuters domluvily, že dají Černohorcům půjčku úročenou jedním procentem i méně, zatímco čínský úrok tvoří dvě procenta.
Ministr hospodářství Jakov Milatović uvedl, že smlouva má být uzavřena s konsorciem amerických a evropských bank během několika následujících týdnů a má být domluveno refinancování a výměna (swap – výměna aktiv a finančních toků).
Čína v letech 2007 až 2017 nabídla půjčku v hodnotě 12 miliard dolarů na stavební práce, a to šestnácti zemím střední a východní Evropy. Jde o projekt známý pod názvem „16+1“. Jedná se o dlouhodobé půjčky mezi 20 a 25 lety a obvykle se poskytují s několikaletou odkladnou lhůtou na jejich splácení. Model financování infrastruktury podporuje čínské dodavatele a technologie. Projektu se nakonec účastní jedenáct zemí EU, ale spolupráce je v oblasti infrastruktury téměř nulová navzdory intenzivním politickým kontaktům s Čínou. Pět zemí projektu je mimo EU. Jde o balkánské země Srbsko, Černou Horu, Albánii, Makedonii, Bosnu a Hercegovinu. Třetinu půjčky přes 30 % využívá Srbsko, Bosna a Hercegovina si půjčila 21 %, Černá Hora 7 % a zbytek připadá na další země. Nejdůležitější podmínkou pro poskytnutí půjčky je státní záruka pro případ, kdy se černohorské spolupracující společnosti dostanou do platební neschopnosti. V případě malých ekonomik čínský model financování podle ekonomů zahrnuje riziko náhlého nárůstu dluhu. To je případ Černé Hory, kdy podepsání jediné smlouvy na výstavbu dálnice zvýšilo dluh ve vztahu k HDP země o 23 %.
Ze všeho vyplývá, že záleží na schopnostech a možnostech Západu (především EU) nabídnout balkánským zemím rozvojové dohody pro modernizaci jejich infrastruktury. Liknavost Západu zvyšuje v těchto zemích apetit využívat čínský dluhový model.
Článek vydáváme ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.