Věra Beranová se zamyslela nad smyslem trojúhelníku pravda-dobro-krása pro dnešní společnost.
Pro naši současnost je typické popírání hodnot v jejich nejrůznější podobě, kdy mnohé z nich byly často ověřeny tisíciletím, chránící tak společnost a umožňující její fungování na jisté kulturní úrovni. To není žádné novum a kupodivu se na tomto poznání shodují dokonce i někteří dnešní veřejní činitelé. Tedy, o co více se shodují ve svých prohlášeních, o to méně tyto hodnoty prosazují. Snad se na určitých fórech diskutuje o šíření lží, tedy otázkách pravdy, jejího hledání, prosazování, dokonce i sankcionování, vedle toho se také objevují, i když marginálně, problémy, hodnoty etické, dobra a zla v rozličných podobách.
Naše veřejné činitele, představitele různých politických stran a seskupení však totálně nezajímají otázky kultury a umění, tedy hodnoty estetické. Někdo by mohl namítnout, že kultura a umění, přesto existují. Je tu ale (v kontrastu s výrokem nejmenovaného veřejného činitele, že: „… umělci nejlépe tvoří tehdy, když mají hlad,“) jeden problém. Nejen, že uměleckých děl a také významných interpretačních výkonů je nepoměrně méně, než v dobách přejících umění, ale co je snad ještě horší, dochází také k masovému poklesu jejich úrovně.
Musí si totiž na sebe vydělat a to těmi nejrůznějšími cestami podbízivosti. Tady je také odpověď, kde se ztratila mezinárodní prestiž českého a také československého umění a obecně kultury v porovnání s šedesátými lety minulého století. Bohužel zamyšlení se nad hodnotami uměleckými a estetickými již dávno neplatí, přestože se například současný papež František několikrát vyslovil k základním společenským atributům, k nutnosti respektovat, dodržovat, ověřený trojúhelník „pravdy-dobra-krásy“. Tedy upozornil na nutnost respektovat a prosazovat tři tradiční veličiny, a to nejen z hlediska křesťanské tradice.
Velmi jasně se o významu umění, tedy svým způsobem také krásy, vyslovil vynikající český estetik Otokar Hostinský, když více než před 100 lety s velkou vehemencí tvrdil, že umění není jen třešničkou na dortu, tedy, že umění není jen jistým doplňkem, jakousi okrasou, nýbrž že změní odráží nejen společnost, daný svět, ale svými specifickými prostředky jej také vytváří. Bohužel v naší společnosti není umění (a v podstatě celá kultura) ani tím doplňkem, o čemž svědčí konkrétní kulturní politika, tedy spíše její neexistence. Naděje snad umírá poslední a je jistě potěšující, že současný kandidát na ministra kultury konkrétně vyslovil svou představu o funkci kultury: „V žádném případě nechci, aby se vnímalo, že je kultura jakousi třešničkou na dortu, a když se má škrtat, kultura má být na prvním místě. Je důležitou součástí společenské identity a naší společnosti.“ V tomto vidění světa by se tedy kultura měla dostat do stejné pozice, jako hodnoty světa gnozeologického a etického. Tedy hledání pravdy a dobra.
Při hledání a respektování těchto tří veličin si však musíme uvědomit, že existují nejen v pozitivním gardu, ale také, jako lež, zlo, ošklivost, kdy právě na jejich pozadí jsme schopni rozpoznat pozitivní hodnotu, vyjadřující hodnotový systém dané doby, dané společnosti. Nejde nám zde tedy jen o deklarování těchto hodnot v kladné rovině, ale chtěli bychom především upozornit na třetí veličinu, tedy krásu a ošklivosti ve vztahu ke dvěma předcházejícím (protože platí: nepoznáš-li ošklivost, nerozeznáš krásu).
Kultura a umění by tedy měly mít stejné právo na existenci a na společenský respekt jako ostatní části představující zdárný společenský vývoj. Popírání tohoto rovnostranného trojúhelníka (pravdy-dobra-krásy) a podceňování kultury má dalekosáhlé důsledky. Zdaleka nejde jen o to, že dotyčný nepozná barokní sochu a Bedřicha Smetanu považuje za fotbalistu, ale celková osobnost je ochuzena o jednu velkou dimenzi především v citové sféře. Otvírá se tak jedna zanedbaná, podceňovaná oblast v rámci dnešní společnosti, kterou je estetická výchova. Tu samozřejmě nechápeme jenom v její akademické podobě, ale především jako základ, východisko pro konkrétní pohled a řešení otázek kultury a umění v konkrétním společenském dění.