Královnino výročí je pro některé země Commonwealthu důvodem k rozvodu

Pro bývalé kolonie, dnes členy Commonwealthu, není sedmdesátileté výročí královny Alžběty II. moc velký důvod k oslavám.

Královna Alžběta II. je kromě Velké Británie hlavou státu v dalších 14 zemích, včetně Kanady, Austrálie, Papuy Nové Guineje či Baham. Ještě ke konci minulého roku jich bylo 15 – v listopadu se z područí monarchie vymanil Barbados.  Ceremoniálně vládne i Commonwealthu, organizaci 54 národů složené převážně z bývalých britských kolonií, v níž žije 1,8 miliardy lidí.

Po sedmi desetiletích na trůnu je ve Spojeném království královna Alžběta II. většinou vnímána jako „skála“ v turbulentní době. V bývalých britských koloniích ji ale mnozí považují za ztělesnění imperiální minulosti, jejíž nepříznivé důsledky stále přetrvávají.

Zatímco Spojené království oslaví královnino platinové jubileum velkolepou přehlídkou, karibským karnevalem, bollywoodskými tanečnicemi a honosnými večírky, některé země Commonwealthu chtějí výročí využít k prosazení formálního rozchodu s monarchií a koloniální historií.

Jubilejní březnová cesta královnina vnuka prince Williama a jeho manželky Kate na Belize, Jamajku a Bahamy, která měla posílit soudržnost společenství, měla podle všeho opačný účinek. Fotografie z cesty, na níž si pár potřásá rukou s dětmi přes drátěný plot nebo jede v otevřeném Land Roveru na vojenské přehlídce, vyvolaly ozvěny kolonialismu.

Na Jamajce demonstranti požadovali, aby Británie zaplatila reparace za otroctví, a premiér Andrew Holness princi Williamovi zdvořile naznačil, že země plánuje stát se republikou. Podobně se vyjádřil i ministerský předseda Antiguy a Barbudy Gaston Browne, stejně smýšlí i politické vedení na Bahamách. Vzpomínky na Britské impérium jsou po celém světě stále živé.

“Když myslím na královnu, myslím na milou starou dámu,” řekla jamajská akademička Rosalea Hamiltonová, která bojuje za to, aby se její země stala republikou. “Nejde o ni. Jde o bohatství její rodiny, postavené na zádech našich předků. Potýkáme se s dědictvím minulosti, která byla velmi bolestivá.“ Cynthia Barrow-Gilesová, profesorka politologie na University of the West Indies, řekla, že Britové zřejmě nevnímají „viscerální reakce“, které královské návštěvy v Karibiku vyvolávají.

Británie sama sebe považuje za vstřícné, rozmanité a „pečující“ společenství. Tato romantická představa ale byla před pár lety pošramocena odhalením (skandál Windrush v r. 2018), že stovkám a možná tisícům lidí z Karibiku, kteří po desetiletí legálně žili ve Spojeném království, bylo odepřeno bydlení, zaměstnání nebo lékařská péče, protože nemohli předložit dokumenty k prokázání svého statusu, někteří byli dokonce deportováni zpět do „domovských“ zemí. Britská vláda se sice posléze omluvila a souhlasila s vyplacením kompenzací, ale hněv a pocit pokoření v části společnosti přetrvává jak ve Spojeném království, tak v Karibiku.

V roce nástupu na trůn (1952) navštívila Alžběta II. britskou kolonii Keňu. Východoafrická země získala nezávislost v roce 1963 po letech násilného boje mezi osvobozeneckým hnutím a koloniálními jednotkami. V roce 2013 se britská vláda omluvila za mučení tisíců Keňanů během povstání „Mau Mau“ v 50. letech a zaplatila miliony v mimosoudním vyrovnání. Přesto však keňský karikaturista, spisovatel a komentátor Patrick Gathara říká: „Vláda její říše (v Keni) je od začátku nesmazatelně poskvrněna brutalitou, která doprovázela i její zánik. Dodnes to nikdy veřejně nepřiznala, natož aby se omluvila za útlak, mučení, dehumanizaci a vyvlastňování lidí  v keňské kolonii před a po jejím nástupu na trůn.”

Královnin silný osobní závazek vůči Commonwealthu sehrál v minulosti velkou roli při sjednocení tak různorodé skupiny, jejímiž členy jsou země od rozlehlé Indie po malé Tuvalu. Organizace, která si klade za cíl prosazovat demokracii, řádnou správu věcí veřejných a lidská práva, však čelí nejisté budoucnosti. Během příprav na pandemií zpožděný summit předsedů vlád Commonwealthu, který se uskuteční v červnu v Kigali ve Rwandě, se objevují pochybnosti, zda organizace může pokračovat, až na trůn nastoupí nejstarší syn královny, princ Charles. Podle královského historika Eda Owense čekají některé členské země jen na příležitost, nechtějí to těžké dědictví předávat další generaci.

Krize v Commonwealthu odráží klesající globální vliv Británie, takže představitelé Spojeného království doufají, že země, které se stanou republikami, zůstanou i nadále členy.

Sue Onslowová, ředitelka Institutu studií Commonwealthu na Londýnské univerzitě, říká, že královna je „neviditelným tmelem“, který drží Commonwealth pohromadě. Organizace se podle ní ukázala jako pozoruhodně odolná a neměla by být odepsána. Commonwealth totiž sehrál v 80. letech velkou roli v podněcování odporu proti apartheidu a mohl by udělat totéž v případě změny klimatu, která představuje existenční hrozbu pro jeho nízko položené ostrovní členy.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.