Publikujeme báseň Jindřišky Vitvarové O tom, co je podstatné.
O tom, co je podstatné
Když rybník žabím zpěvem zazní,
vydat se do luk mezi lesy?
To dělají prý jenom blázni
s myšlením za hranicí kdesi…
Za soumraku a při stmívání
se tak však mnozí nedovtípí,
že krásnější nad hmotná přání
je koním pozorovat chřípí.
Jak slunce shora svět nám líbá,
jak voda prýští z lesní studny,
to nevnímat je velká chyba
a také úděl celkem nudný.
Tak přepluj řeku, projdi louží!
Nic, čeho smysl uniká ti,
si slitování nezaslouží
a zbytečně jen život krátí.
Život je totiž voda dravá,
nelítostná a drsná bitva.
Jen ten v ní ovšem nevyhrává
kdo vzácným časem marně plýtvá.