Smrt královny Alžběty II. vyvolala vlnu soustrastí od hlav afrických států od Keni přes Nigérii až po Jižní Afriku. Zaznívaly ovšem i kritické hlasy plné hořkosti.
Hlavy afrických zemí většinou ve svých reakcích chválily „mimořádnou“ vladařku a sdílely vzpomínky na královniny časté návštěvy kontinentu během její 70leté vlády. Smrt panovnice však také znovu podnítila citlivou debatu o koloniální minulosti v anglicky mluvící Africe, zejména o roli královny během britské nadvlády. Když se Elizabeth v roce 1926 narodila, Britské impérium pokrývalo šest kontinentů. Většina z 56 zemí tvořících Commonwealth, včetně mnoha národů na africkém kontinentu, jako je Ghana, Keňa a Nigérie, získala během Alžbětiny vlády nezávislost. Její smrt pak přichází v době, kdy jsou evropské země pod tlakem, aby se vyrovnaly se svou koloniální historií, odčinily minulé zločiny a vrátily ukradené africké artefakty držené po léta v muzeích v Londýně a Paříži.
Mnoho Afričanů se po smrti královny nerozpakovalo připomenout tragédie koloniální éry její vlády. Dělo se tak kupříkladu v Keni, kde povstání Mau Mau (1952 – 1960) proti britské koloniální nadvládě si při jedné z nejkrvavějších represí britského impéria vyžádalo nejméně 10 000 mrtvých. Teprve o více než půl století později, v roce 2013, Británie souhlasila s odškodněním více než 5 000 Keňanů, kteří byli během povstání vystaveni krutosti a zneužívání. Odškodnění bylo v částce o hodnotě téměř 20 milionů liber (23 milionů eur). Elizabeth byla na návštěvě v Keni v roce 1952, v době, kdy její otec zemřel a ona se stala královnou. Následovala krvavá kapitola v historii Keni, kterou keňské deníky nazývají „zvěrstvy spáchanými na lidu, jehož jediným hříchem bylo požadovat nezávislost“. Na zpravodajském webu nation.africa lze najít například i článek nazvaný: „Ponechme naše truchlení po královně brutálně upřímným.“ Romanopisec Mukoma Wa Ngugi, syn světoznámého keňského spisovatele Ngugi wa Thiong’o a zároveň profesor na Cornellově univerzitě, uvedl: “Kdyby se královna omluvila za otroctví, kolonialismus a neokolonialismus a naléhala na korunu, aby nabídla reparace za miliony životů, které byly odebrány jejím/jejich jménem, možná bych se cítil špatně,” napsal na Twitteru. “Jako Keňan nic necítím. Tohle divadlo je absurdní.”
Jaká situace je v dalších afrických zemích? Prezident Nigérie Muhammadu Buhari prohlásil, že historie jeho země „nebude nikdy úplná bez kapitoly o královně Alžbětě II. V následných diskusích někteří chválili roli, kterou měla v úsilí Nigérie o nezávislost, jiní ale poukazovali na to, že byla hlavou státu, když Británie podporovala nigerijskou armádu během občanské války v zemi, ve které zemřelo mezi lety 1967 a 1970, většinou hladem a nemocemi, přes milion lidí. „Pokud někdo očekává, že vyjádřím něco jiného než pohrdání panovnicí, jež dohlížela na vládu, která podporovala genocidu, která zmasakrovala a vysídlila polovinu mé rodiny, sníte,“ řekla nigerijsko-americká akademička Uju Anya, na Twitteru, což vyvolalo bouřlivou debatu na sociálních sítích.
I v Jihoafrické republice jsou reakce různorodé. Lidé se buď přiklánějí buď na stranu prezidenta Cyrila Ramaphosy, který vyjádřil politování nad smrti „mimořádné“ postavy dějin, nebo k té částí většinou mladé populace, která královnu neuznává. Strana jihoafrické radikální levice Fighters for Economic Freedom (EFF) dokonce v prohlášení napsala: „Netruchlíme nad smrtí Alžběty, protože pro nás je její smrt připomínkou velmi tragického období v historii této země a Afriky.“ „Během své 70leté vlády nikdy nepřiznala zvěrstva, která její rodina způsobila národům, které Británie napáchala po celém světě,” dodala strana s odkazem zejména na obchod s otroky a kolonialismus.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.