Africké země uvažují o vytvoření nového těžebního řádu

Africké země, které mají k dispozici důležité nerostné suroviny, jako je například kobalt a lithium, se nyní snaží přepsat těžební smlouvy ve svůj prospěch.

Těžební dohody jsou již dlouho provázeny obviněními z nespravedlivých podmínek, kdy jedna strana – obvykle zahraniční investoři – se obohacuje na úkor hostitelských afrických zemí. Ty se již dlouhá léta proti tomuto vykořisťování bouří a požadují pro sebe vyšší zdanění, licenční poplatky a podíly na zisku. Země Afriky se snaží dát světu najevo, že pro těžaře již nebude tak jednoduché dosahovat obrovských zisků na jejich úkor. Příkladem je Konžská demokratická republika, která v roce 2018 zavedla nový těžební zákoník, jenž otřásl švýcarským nadnárodním těžebním gigantem Glencore, když mu zvýšil licenční poplatky na těžbu mědi, zlata a kobaltu a zavedl 50% “daň ze superzisků” pro případ velkého růstu cen. Mezi další klíčové změny patřilo ustanovení zdvojnásobující bezplatný podíl státu na těžebních projektech na 10 %, a zkrácení doby, po kterou je zaručena stabilita smlouvy. Konžská demokratická republika, která má největší zásoby kobaltu na světě, též znovu projednává dohodu o infrastruktuře a těžbě nerostných surovin v hodnotě 6 miliard dolarů podepsanou v roce 2008 s čínskými těžaři. Prostřednictvím státního auditora Kinshasa požaduje zvýšení investic do infrastruktury na 20 miliard dolarů.

Ani v Botswaně se nastavení podmínek pro těžbu nelíbí – tamní prezident Mokgwetsi Masisi dokonce pohrozil, že kvůli nevýhodnému rozdělení zisku přeruší vztahy s nadnárodním těžařem diamantů De Beers se sídlem v Londýně. Podle současné dohody vláda prodává 25 % vytěžených diamantů botswnaské společnosti Debswana a zbylých 75 % prodává právě nadnárodní společnosti De Beers. Zatímco Světová banka a MMF v 90. letech 20. století prosazovaly liberální těžební kodexy příznivé pro investory, africké země se nyní brání a požadují od investorů lepší podmínky. I další těžařské ekonomiky, jako je Jihoafrická republika, Zambie, Guinea a Angola, přezkoumaly nebo chtějí znovu projednat podmínky svých těžebních dohod s investory. Velkou propagátorkou a iniciátorkou nových opatření proti zneužívání Afriky v této oblasti je Marisa Lourenco, jihoafrická analytička politických a ekonomických rizik se zaměřením na těžební průmysl, technologie a energetiku. Právě ona dlouhodobě upozorňuje na možnost, aby si o těžebních řádech více rozhodovaly africké státy.

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.