V neděli znovu přinášíme jazzové okénko Jana Schneidera, tentokrát zaměřené na skladby s působivě znějícím klarinetem, a na závěr s poznámkou o současné poněkud podivné ne-binární době.
Slavný americký klarinetista Sidney Bechet hraje o Petite fleur, jako by to bylo dnes. Tato hudba nestárne.
Jiný slavný americký klarinetista s orientálními kořeny Gus Vali hraje skladbu Siseler. Možná to není náhoda, neboť jazz je o životě, ale ta sóla mi připomínají různě emocionálně zabarvené dialogy, asi i proto, že tóny nemají překotnou frekvenci, dokážeme si u nich představit i slova – stejně, jako když posloucháme temperamentní rozpravu v cizí řeči.
Neméně slavní pěvci Luciano Pavarotti a James Brown zpívají anglicky i italsky písničku ryze binární: It’s A Man’s Man’s Man’s World. Přiznám se, že patřím k těm, kteří sdílejí tento pohled na svět – a nejsem sám. Dnes se nám oženil soused se sousedkou, protože obstál v několikaleté „zkušební době“, a ona si vzala jeho jméno a přidala si k ní ženskou příponu. A další postarší binární páry se chystají k témuž. Napadlo mě, jestli to není též trochu i podvědomá, přirozeně krásná reakce na tuto pošahanou nebinární dobu – ? Každopádně přeji mnoho štěstí všem všem všem.