Jazzové okénko Jana Schneidera: My Funny Valentine, Why Am I Treated So Bad! a B’Rosh Hashana

V dnešním průvodci jazzovou hudbou od Jana Schneidera najdete další tři skladby k poslechu: My Funny Valentine, Why Am I Treated So Bad! a B’Rosh Hashana.

Nestává se mi často, že bych se zaposlouchal do jazzového tria s pianem. My Funny Valentine s Jimmy Jonesem a jeho rytmikou (Joe Benjamin kontrabas, Roy Haynes bicí) je nečekanou výjimkou. Pianista totiž neprovádí exhibice, protože má bohatou a zpěvnou invenci. Myslím, že tento kousek je příkladem, jaká síla je v jednoduchosti.

Cannonball Adderley se svým souborem poeticky rozhořčeně vznáší otázku, která trápí asi většinu z obyvatel nejen této země: Why Am I Treated So Bad! Tato klubová vystoupení bratří Adderleyů patří do zlatého pokladu jazzové hudby. Posuďte sami! Zde zůstávají oba bratři v pozadí, protože celá skladba je v podstatě sólovou jízdou Vídeňáka Pepíčka Zawinula, na níž publikum nádherně reaguje, protože je nadrženě zdrženlivá a slibující, a ty občasné povzbudivé výbuchy nadšení dělají tu správnou atmosféru. Kromě kapelníka hraje Nat Adderley na kornet, Victor Gaskin na basu a Roy McCurdy na bicí.

A protože jsme podle židovského kalendáře vstoupili do roku 5784, dáme si na závěr tradiční židovskou novoroční liturgickou skladbu v jazzovém podání pianisty Bena Sidrana: B’Rosh Hashana. Zpívá Lynette, trumpetu hraje slavný Randy Brecker, na basu Mike Richmond (slyšeli jsme ho kdysi v Praze v orchestru Gila Evanse), bubnují Danny Gottlieb a Deb Dobkin.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.